Prostějovští Jestřábi měli proti Zlínu namále. Po dobře zvládnutých zápasech s Pardubicemi „B“ a také Jihlavou málem vysokým rozdílem padli, přestože nebyli horším týmem. Ukázalo se však, jak je důležité hrát 60 minut a nikdy se nevzdávat. Tuto lekci dal všem přítomným celý tým. Podíl na tom měl i Roman Vlach, který vyrovnával v závěru zápasu na 5:5 a poslal mač do prodloužení. Jestřábi nakonec v utkání brali bod. Jak jej hodnotí právě střelec páté branky? Zároveň také sdělil, jak náročné je pro mužstvo hrát pravidelně prakticky jen na tři útoky.

* Jak byste zhodnotil utkání proti Zlínu?

„Byla to divočina. Myslím si, že jsme si zápas zasloužili vyrovnat minimálně, možná i vyhrát. Protože jste to viděl. Po většinu zápasu jsme byli lepší. A v první třetině jsme mohli a měli vést 4:0. Myslím si, že aspoň zaslouženě bod bereme.“

* Co jste si řekli v kabině po druhé třetině za stavu 1:5?

„Nic, že to nechceme zabalit. Že chceme ukázat, že nejsme mužstvo, které to zabalí. A v podstatě se jen už připravuje na další zápas. Tak to i vypadalo. Ukázali jsme, že umíme být nepříjemnými soupeři za každého stavu. A myslím si, že to tak i vypadalo.“

* Nemrzí trochu produktivita po první třetině? Zlín téměř neútočil, Jestřábi naopak mohli dát několik gólů.

„No, my se s tím potýkáme delší dobu. Šance si vypracujeme, bohužel nějak nám to nelepí. Tentokrát jsme ale ukázali, že umíme dávat góly. Musíme více střílet, víc se tlačit do brány. Potřebujeme nějaké ty odražené puky, vybojované góly. A pak se časem dostaví i krásné trefy.“

* Pomůžou poslední dva zápasy, zejména ale ten se Zlínem, i psychicky?

„Určitě nám to pomůže. Jedeme prakticky už šestý týden na tři lajny. Hodně nám tedy toto utkání pomohlo. Když se to totiž v takovém počtu tlačí dlouho, je to už hodně znát. Když hrajete tři čtyři zápasy na tři lajny, hráč to uvítá, že je v tempu. Ale tady to tlačíme. Máme naštěstí dobrou kondici, hodně nabrusleno. Dneska to zužitkováváme, už ale potřebujeme od ostatních, kteří jsou na marodce, aby nás bylo víc. Když nás bude plný počet, věřím, že to bude ještě lepší.“

* Jak jste viděl situaci před vaším gólem na 5:5?

„Byla tam trma vrma u modré čáry, ani pořádně nevím. Člověk bojuje ze všech sil, nějak se to snaží dotlačit. Všiml jsem si ale, že tam byl puk, Vilda Burian to převzal od Honzy Maruny. Tak jsem šel do šance. Viděl jsem, že chce nahrávat do prázdné, tak jsem si říkal, že se tam musím narvat, dostat do pozice, kam jsem tušil, že puk přijde. A naštěstí tam puk přišel. Takže můj dobrý instinkt a skvělá nahrávka Vildy.“

* Hrál jste proti týmu svého otce. Voláte si někdy po zápasech? Padne tam třeba i pochvala?

„Ne. Nebavíme se o tom vůbec. Máme děti, ty chodí k babičce a dědovi. A o hokeji se nebavíme.“