Čas radosti, veselosti nastal tygrům ussurijským v krajské zoo na Svatém Kopečku. Mezinárodní koordinátor chovu schválil jejich rozmnožování a tak tygru a tygřici, žijícím jinak odděleně, nastaly dny sexu.
„Protože nic nebrání jejich spojení, pobývají nyní ve společném výběhu a čekáme už jen na to, až samice přijde do říje,“ prozradil Josef Drtil z pavilonu šelem a dodal: „Na obou je patrné, že jsou rádi, že jsou po dlouhé době zase spolu. A nám nezbývá věřit, že se příští tok dočkáme koťat.“
Olomoucká zoo chová tygry ussurijské, kterých ve volné přírodě žije už jen kolem pěti set, od roku 1976. Odchovat se na Hané podařilo už sedm mláďat.
Celoživotní samotáři
Ve volné přírodě žijí tygři jako ortodoxní samotáři. Výjimku dělají pouze v období páření. Hned po něm však samec odchází do svého teritoria a péči o koťata nechává pouze na samici.
Největší kočka
Tygr ussurijský je nejen největším druhem tygra, ale i největší kočkovitou šelmou na světě. S délkou těla až 240 centimetrů, výškou v kohoutku 110 centimetrů a váhou přes 300 kilogramů je pak třetí největší suchozemskou šelmou.
Hladovkář i žrout
Tygr ussurijský vydrží až deset dnů bez příjmu potravy. Pak je ale schopen sežrat na posezení celého velkého srnce či tři čtvrtiny statného jelena. Pokud kořist nesežere na místě, tahá ji potom s sebou z místa na místo.
Jména a sněžnice
Tygr ussurijský žije v oblasti, kde teploty padají až k −45 °C. Aby se mohl pohybovat po zasněžených pláních, má mohutné tlapy, které mu slouží jako sněžnice. Přízvisko ussurijský dostal podle oblasti kolem řeky Ussuri na ruském Dálném východě, kde se nejhojněji vyskytuje. Má však i další přízviska jako tygr sibiřský, altajský, korejský, mandžuský nebo severočínský.
