Letos 4. března tomu bylo už 200 let od narození hudebního velikána Bedřicha Smetany. Prostějov si může toto výročí připomenout důstojně, a to díky tomu, že tu jednak máme Smetanovu sochu a jednak celé sady. Co všechno se dá k soše uvést?

Pomník vynikajícího českého skladatele Bedřicha Smetany je dílem známého prostějovského sochaře Jana Třísky. Na dvoustupňové kruhové základně je mramorový hranolový podstavec s pravoúhle probranými hranami. Na přední straně je nápis: „BEDŘICH SMETANA“, na obou bočních stranách pak reliéfy – vlevo postava ženy s harfou a nápisem: „ZPĚVEM K SRDCI / SRDCEM K VLASTI“, vpravo postava s pravou rukou vztaženou a levou založenou na prsou s nápisem: MŮJ DRAHÝ NÁROD / NESKONÁ“. Na zadní straně podstavce dole je nápis: „ZBUDOVÁNO PÉČÍ / ODBOR. SDRUŽ. HUDEBNÍKŮ ODBOČKA PROSTĚJOV / 1935“. Socha z bronzu představuje stojící postavu skladatele v nadživotní velikosti, v dobovém oblečení, v uvolněném postoji s pravou nohou vykročenou, v pravé ruce drží klobouk, přes levou pokrčenou ruku má přehozen plášť. Hlava je mírně pootočena k levému rameni. Na nízké podnoži sochy je nápis: „VULKANIA PROSTĚJOV J. TŘÍSKA / 1934“.

Smetanovy sady jsou zase nejstarším parkem ve městě. A co tedy víme o nic? Od roku 1892 do roku 1935 nesly název Jungmannovy. Byly budovány postupně od roku 1881 do roku 1892 v severním úseku pevnostního obvodu města před hradbami na místě dřívějšího vodního příkopu. Stromový park iniciovalo město po stržení části hradeb a zarovnání valu. Park projektoval Josef Ošťádal s Josefem Šehou. V sadech se nachází obelisk věnovaný zakladateli sadů Janu Spaniemu od kameníka Jana Heindricha. Původně stál na západní straně a poté byl přenesen více na východ. Jeho původní místo obsadila socha Bedřicha Smetany z roku 1935, jejímž autorem byl už zmíněný Josef Tříska. V roce 1935 byly sady přejmenovány na Smetanovy. Pozoruhodností je i bludný kámen z finské žuly přivezený ze Slezska roku 1895. Uprostřed sadů se nachází dřevěný altán. V 60. letech 20. století započala výstavba kina Metro 70, která změnila celkový vzhled místa. V roce 2013 prošel park revitalizací, během níž byly vybudovány nové chodníky, mobiliář, studna pro závlahový systém a byly provedeny vegetační úpravy. V rámci revitalizace v roce 2013 bylo vysazeno 142 stromů, 3559 vysokých keřů a 5293 nízkých keřů. Stromy podél promenády byly založeny z alejových stromů – javor mléčný. Doplnění stávajících porostů bylo provedeno tak, aby prostor parku nebyl tmavý, stinný a prohuštěný, byly vybrány taxony dlouhověké jako buk, lípa, trnovník akát, jerlín japonský, platan a jinan dvoulaločný. Záhony keřů jsou tvořeny skupinami keřů vysokých i nízkých pokryvných. Jedná se o druhy jako habr, tavolník, tis a u nízkých keřů převládají pokryvné růže a levandule.

Bedřich Smetana, který zemřel v roce 1884, tedy před 140 lety, se také konečně dočká, obrazně řečeno, konce dohadů o příčině smrti. Padne totiž hypotéza o tom, že příčinou byl syfilis, což tvrdili profesoři Jaroslav Hlava, Ladislav Haškovec a Harald Feldmann. Na začátku 21. století se opětně smrt Smetany řešila, a dokonce bylo řečeno, že přesnou příčinu určit nelze. Jiří Ramba, který vyšetřoval Smetanovu lebku, odvozoval skladatelovu nemoc od chronického infekčního zánětu kostní dřeně v obličejové oblasti, jímž trpěl od úrazu v dětství. V deseti letech Smetana utrpěl zranění, které zanechalo trvalé následky. Při klukovské hře s vrstevníky jim explodovala láhev se střelným prachem a Smetanu zasáhly střepiny do pravé tváře. Malý Bedřich se snažil si zranění ošetřit omytím v rybníce, zřejmě i proto, aby se vyhnul potrestání za klukovinu. Následoval však bolestivý zánět postihující horní a dolní čelist a spánkovou kost. Důsledkem byla deformita tváře a přetrvávající bolestivost. Ta se věkem stupňovala a Smetanu dovedla v závěru až do stavu pomatenosti a smrti. Takže ne syfilis, ale úraz z mládí.