Dobrý večer, dnes je čtvrtek 15.11.2018
svátek slaví Leopold,
zítra Otmar
•Žhavé novinky, informace, soutěže a výhry jen
pro vyvolené, kteří se přihlásí k odběru níže...

Po letní přestávce se ještě o prázdninách vrací na stránky PROSTĚJOVSKÉHO Večerníku seriál, který je zaměřený na vše, co se týká regionální gastronomie. Jak je už dlouhodobě známo, celý monitoring kolem gurmánství je rozdělen na dvě samostatné, vedle sebe probíhající části. Díváme se „na zoubek“ nejen restauracím, ale chceme uspokojit i ty z vás, kteří si raději zajdou spíše na pivo než na večeři do komfortnější restaurace. Mezitím pro vás čas od času připravíme nějaké překvapení v podobě návštěvy pizzerie, vegetariánské restaurace, ale i Hanáckých slavností a vánočních trhů, naposledy jsme zavítali například také do letního občerstvení nebo chcete-li takzvaného kiosku.
A jelikož historie celého projektu je už pořádně košatá, stojí za připomenutí, že vše odstartovaly dvě pilotní části již na konci roku 2016. I proto jsme se rozhodli, že dnešní - v celkovém součtu čtyřiatřicátý - díl věnujeme restauracím, které jsme již v minulosti navštívili. Rozhodli jsme se zavítat do podniků, které nás v minulosti něčím zaujaly, abychom si dnes, po roce nebo i po delší době, ověřili, co se v nich změnilo. Potěší nás, pokud si restaurace či hostince udrží úroveň, kterou jsme pochválili, popřípadě svoji úroveň zlepší ty, které jsme označili za průměrné, a to ať již počtem hvězd, nebo slovy. Pokud svoji úroveň zlepší restaurace, kterými jsme nadšeni právě nebyli, budeme mít radost nejen my, ale určitě především jejich hosté.
Začali jsme u jedné z nejnovějších restaurací s umístěním na náměstí T. G. Masaryka. A odtud bylo jen pár desítek kroků do pizzerie U Hradeb. Jak tyto dva podniky dopadly?
Připomínáme čtenářskou soutěž, kdy nám i nadále můžete zasílat své příběhy z návštěvy restaurace či hostince a vyhrát až TISÍC KORUN.
A kdo by chtěl znát hodnotitele PROSTĚJOVSKÉHO Večerníku, stačí kliknout na www.vecernikpv.cz a příslušný banner, pod kterým se skrývají potřebné informace i všech dvaatřicet doposud zveřejněných dílů.

ČTENÁŘSKÁ SOUTĚŽ
VYHRAJTE TISÍCOVKU!

U příležitosti jubilejního dílu JÍME, PIJEME, HODNOTÍME... s pořadovým číslem TŘICET pro vás PROSTĚJOVSKÝ Večerník připravil druhou z řady doprovodných soutěží. Tentokrát však po vás nebudeme chtít žádné vědomosti, spíše zapátrání v paměti.
Nadále nám pište své NEJORIGINÁLNĚJŠÍ ZÁŽITKY z vaší návštěvy restaurace, hostince či pizzerie, ať už je pozitivní či negativní. Ty nejzajímavější zveřejníme a současně odměníme honoráři ve výši od 200 do 1 000 Kč. Autor toho zcela nejlepšího pak navíc obdrží předplatné nejčtenějšího regionálního periodika a dárkový předmět.
* Máte oblíbený podnik, kam chodíte po hádce s partnerem a vždy vás to uklidní?
* Setkali jste se s obsluhou, která posunula vaši večeři na úroveň čtyřhvězdičkového podniku?
* Ztratili jste nějakou cennost a například jeden ze štamgastů vám ji vrátil?
Určitě jste z prostředí gastronomie plni zážitků, svěřte se!

PIŠTE E-MAIL NA: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. s podtitulem „RESTAURACE“ nebo můžete své příběhy donést do redakce v Olomoucké ulici 10. Stále čekáme na první příběhy, které zveřejníme ještě na konci letních prádznin!



Pilsner Urquell Original Restaurant

Tento restaurant od nás v minulosti obdržel jedno z nejvyšších ocenění, podívejme se proto, jak si vede dnes, po roce od původního hodnocení. Stejně jako tehdy, i tentokrát jsou venkovní stoly zcela obsazené, takže se uchylujeme do prozatím téměř prázdného lokálu. Situace se ale s přibývajícím večerem změní a při našem odchodu jsou již uvnitř všechny stoly obsazeny.
Tentokrát jsme si nechali větší prostor pro jídlo, loni jsme začali i skončili u salátu a malých chuťovek k pivu. Abychom k objednanému šnytu a řezanému pivu měli co zakousnout, objednali jsme si smažené cibulové kroužky a s uspokojením konstatovali, že jejich kvalita se udržela na stejné úrovni. Následoval hlavní chod: pomalu pečené trhané vepřové maso, podávané v rozpečené bagetě a doplněné sýrem čedarem, papričkami jalapeňos a limetovou majonézou, vedle bagety pak byly servírovány salát Coleslaw a hranolky, které už se nám zdály být trochu nadbytečné. Druhý z naší dvojice si zvolil grilované kachní prsíčko s višňovou omáčkou a domácími noky a k tomu, po ujištění servírky, že rozlévané růžové víno je ze Znovína a opravdu polosuché, přidal i skleničku tohoto letního nápoje. Na samotný závěr večeře jsme si ověřili, že káva zůstala taková, jak jsme napsali loni, to je „servírovaná ve vkusném nádobí, chtělo by se napsat i vkusně připravená“.

Resumé Večerníku:
Při opakované návštěvě není restauraci co vytknout. Snad obsluha byla o stupínek méně srdečná než loni, to záleží na tom, kdo je právě „na place“. Ale předchozí srdečnost byla spíše bonusem, nyní se dá napsat, že bylo všechno tak, jak to má ve slušné restauraci být. Podle našeho názoru si Pilsner Urquell Original Restaurant své čtyři hvězdy zaslouží. Připomínky k někdy delšímu čekání na oběd, za který může kapacita výtahu dopravujícího jídlo z kuchyně, jsme se snažili ověřit dotazy u známých a několika osobními návštěvami v době oběda. Musíme konstatovat, že někdy, především v polední špičce, se na oběd čeká o něco déle, než kolik dovoluje přestávka vyčleněná zaměstnavatelem. Ale stačí přijít o něco dřív, popřípadě před třináctou hodinou a je po problému.
****
Pizzerie U Hradeb
Když jsme hodnotili pizzerii U Hradeb, byli jsme nadšeni a v podstatě jsme nenašli nic, co by se dalo vytknout. Jídlo, pití i obsluha byly na velmi dobré úrovni a díky tomu si pizzerie vysloužila tři a půl hvězdy. Zvláště spokojeni jsme byli kromě pizzy, která je samozřejmě vlajkovou lodí, s dobrým vínem, se kterým u pizzerií bývá často problém. Dornfelder z Rakvic, pozdní sběr, za velmi rozumných 255 Kč jsme dávali za vzor v našich hodnoceních těm podnikům, kde nás víno zklamalo.
Řekli jsme si, že zabijeme dvě mouchy jednou ranou: ukojíme chuť na pizzu, kterou jsme si už dlouho nedopřáli a podíváme se, jestli všechno U Hradeb funguje tak, jako loni v květnu.
První dojem je pozitivní - do pizzerie stále chodí hodně hostů a v exponovaný čas je rozhodně lepší udělat si rezervaci. My jsme bez této „vymoženosti“ sice uspěli, ale přijít o deset minut později, už bychom u stolu neseděli sami, pokud bychom místo vůbec našli. Mladá servírka se přišla zeptat na naše přání skoro obratem. Na dotaz na pivo odpověděla: Starobrno nebo Krušovice. To bylo pro nás trochu málo, následoval tedy druhý dotaz a dozvěděli jsme se, že obojí jsou jedenáctky. Není to právě velký výběr, ale v neformálním prostředí pizzerie jsme se s tím smířili. Stejně jsme chtěli jen uhasit žízeň po cestě a naladit chuťové pohárky na to, co mělo následovat. Dále jsme si vybírali z listu ve fólii nacházejícího se na každém stole. Na našem stole byly dva, oba značně „jeté“ a na pohled i dotek poněkud ušmudlané. Určitě stejné jako před více než rokem. Jen tehdy byly čistější.
Z nabídky, která kromě množství druhů pizzy obsahuje ještě saláty a těstovinová jídla, jsme vybrali pizzu Antipasto a pizzu Braciola, tedy jednu s klasickými a jednu s netradičními ingrediencemi, obě v menším rozměru, tedy o průměru 25 cm.
Pizza Antipasto obsahovala kromě rajčatové omáčky, která je až na tři výjimky součástí všech pizz v nabídce, mozzarellu, žampiony, artyčoky, sušená rajčata, olivy, bazalkové pesto a oregano.
Pizza Braciola obsahovala rovněž rajčatovou omáčku, mozzarellu, žampiony, cibuli a oregano a netradiční ingredience: plátky hovězí falešné svíčkové a omáčku béarnaise, což je omáčka podobná známější holandské, obě se podávají k masu, především rostbífu, steakům nebo masu grilovanému a vzhledem velmi připomíná majonézu. Obě pizzy jsme si rozdělili a nutno přiznat, že ten z nás, který zvolil variantu „klasickou“, by si příště Braciolu neobjednal. Byly však chuťově velmi dobré a je poznat, že obsluha pece, kterou můžete pozorovat při práci, svoji činnost zvládá bravurně.
Hlavní problém a zklamání nastalo u vína. Nejprve jsme vyzkoušeli rozlévané a po jeho ochutnání si vyžádali nabídku červeného lahvového vína. Naše radost, že jediné v nabídce je osvědčený Dornfelder z Rakvic, trvala jen chvilku. Slečna, která objednávku přijala, se přišla omluvit a přinesla víno z vinařství v Rajhradě, které bylo sice o stupínek lepší než rozlévané, ale stále hodně vzdálené od toho, na co jsme se těšili. A ještě jedna kritická poznámka: na odnesení špinavých talířů jsme čekali trochu déle, než by nám bylo příjemné, a to už plno v pizzerii nebylo.

Resumé Večerníku:
Pizza zůstala v pizzerii U Hradeb stejně skvělá jako při naší loňské návštěvě, ale všechno ostatní nás zklamalo. Počínaje opotřebovanými jídelními lístky, nezkušenou obsluhou (ta se snad časem vylepší), ale hlavně kvalitou vína. A to jsme tento podnik všude chválili! Naštěstí to hlavní – kvalita italského národního pokrmu - zůstalo na svojí původní, vysoké úrovni. Pánové u pece, díky! Jen díky vám bychom snížili hodnocení pouze o půl hvězdy.
***

Restaurace U Tří bříz
Tato restaurace si u nás před půldruhým rokem mnoho sympatií nezískala. Navštívili jsme ji večer a byli jsme ve velkém sále sami. Ve výčepu bylo poloprázdno, zato vydatně zakouřeno, nezkušená obsluha tápala a dopouštěla se omylů, jídelní lístek byl stejný jako před třiceti lety. Restauraci jsme hodnotili pouhými dvěma hvězdami. Víme, že provozovna nedávno změnila majitele, ale na vzhledu se nic nezměnilo. Dokonce propagační panely v chodbě zůstaly stejné. Zároveň nás trochu hryzalo svědomí, jestli jsme restauraci svým hodnocením trochu neublížili. A tak jsme do jejich prostor vyrazili na opětovnou inspekci.
Jak jsme si zjistili, večer sice hostů nepřibylo, ale v poledne je plno a díky salonkům je podnik vyhledáván i pro pořádání rodinných a firemních akcí. Navštívili jsme restauraci v poledne, abychom poodhalili tajemství její úspěšnosti obědových menu a zároveň vyzpovídali několik známých, kteří „k břízám“ občas zajdou na oběd. Hlavní klady spatřujeme v široké nabídce jídel, kterých bylo tentokrát rozličných hned sedm (nikoliv pouze klonovaných ze stejného základu) představuje skutečně nadstandard, stejně jako cena u všech variant, která nepřekračuje stokorunu. Navíc denní menu nabízí tzv. minutky, na které je nutné počkat asi deset minut, ty však nejsou příliš zajímavé, jedná se převážně o smažená jídla. Sympatická je i možnost objednat si k menu cenově zvýhodněný nápoj.
Na úvod měl hodnotitel trochu smůlu - ačkoliv už bylo v lokále volněji a u východu z kuchyně postávalo několik obsluhujících, nikdo si jej nevšimnul. Po několika minutách čekání na sebe upozornil zamáváním, jak si později stačil všimnout, nebyl opomenut sám. Pán u vedlejšího stolu čekal ještě déle. Po tomto zaváhání obsluhy už všechno šlo jako na drátkách. Slepičí polévka však nebyla právě mistrovským dílem, jako druhý chod byly vybrány bramborovo-tvarohové knedlíky se švestkami a opečenou strouhankou. Trochu netradiční kombinace bramborového a tvarohového těsta, která má ale logiku: tvaroh odlehčí bramborové těsto, které je samo o sobě dost tuhé. Knedlíky byly povedené a těžko se jim dalo něco vytknout. Celková suma účtu za polévku, hlavní chod a malé nealkoholické pivo nedosáhla ani stokoruny, což považujeme za mimořádnou událost. Je otázkou, jak dlouho tato cenová úroveň může vydržet.
Resumé Večerníku:
Pokud bychom hodnotili restauraci U Tří bříz jen podle poledního menu, asi by si minimálně o půl hvězdy víc zasloužila. Jenže, zajít si tam večer a vyhodnotit nabídku stálého jídelního lístku a vína se nám však již nějak nechtělo... Prostředí velkých prostor nás nelákalo a podle zkušenosti získané počátkem roku při večeři podávané na valné hromadě jednoho spolku, se ani na jídelním lístku toho moc nezměnilo. Takže prozatím zůstaneme u stejného hodnocení a dáme personálu ještě jednu šanci příště.

**

 

CO TO ZNAMENÁ:

5 hvězd – EXCELENTNÍ

Mimořádný zážitek, široká nabídka i kvalita čepovaných piv nemá chybu, stejně jako menu malých jídel k zakousnutí. Přátelský personál, originální interiér je bonusem. Nechce se vám odtud odejít. PROSTĚJOVSKÝ Večerník vřele doporučuje.

4 hvězdy - VELMI DOBRÉ

Slušná nabídka piv, obsluhu její práce viditelně těší, je rychlá a vstřícná. Když k tomu přidáte skvělé pochutiny z grilu včetně domácích uzenin a stylové vybavení, je jasné, že se vám jen tak nebude chtít odejít. Takové léto udělá spokojeného člověka.

3 hvězdy – DOBRÉ

Dobrá piva na čepu, personál se snaží, k tomu kvalitní masíčko. Tato zahrádka stojí za návštěvu, přestože žádná velká gastronomie se zde neodehrává. Menu je zaměřené na domácí klobásky, takže štmagast si přijde na své. A o to taky jde.

2 hvězdy – SNESITELNÉ

Prakticky žádný výběr piva, obsluha se tváří otráveně, v nabídce přes většinu týdne nic moc k zakousnutí - skládanky a brambůrky se nepočítají... Když už o víkendu něco skončí na ohni, je to poživatelné jen při velkém hlasu...

 1 hvězda – VYHNĚTE SE

Pivo mizerné, stejně jako vzhled lokálu a čistota záchodů. Najíst se není z čeho, pokud pomineme jeden druh klobásy. Navíc obsluha nevlídná a neochotná, jako bonus mohou sloužit obtěžující opilci. Dobrá rada: odtud rychle pryč.

 

A JAK VÁM SE LÍBÍ V HOSPŮDCE U ANDĚLA PROSTĚJOVHLASUJTE NA WWW.VECERNIKPV.CZ, NEBO NÁM MŮŽETE NAPSAT SVOJI RECENZI NA E-MAIL: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.,

ČI NA ADRESU OLOMOUCKÁ 10, PROSTĚJOV
 

 

Dnes počtvrté se potkáváme na místě, které má za cíl podívat se na zoubek nejen regionálním restauracím, ale už brzy také místním hostincům. Vše odstartovaly dva díly na konci uplynulého roku, třetí dějství nového seriálu PROSTĚJOVSKÉHO Večerníku jsme vám přinesli v lednu, dnešní sondou pak uzavíráme první kvarteto.

A jak jsme předeslali, na stránkách nejčtenějšího regionálního periodika se v letošním roce našeho dvacátého výročí budete s touto novinkou setkávat stále více pravidelněji. Věříme, že vás zaujme a jeho úroveň bude stoupat. Navíc se bude bojovat o zajímavé výhry. Oceňovat budeme jak samotné provozovatele, tak i čtenáře. Na samém konci pak dojde i na finanční odměny.

Kdo by chtěl znát hodnotitele PROSTĚJOVSKÉHO Večerníku, stačí když klikne na www.vecernikpv.cz a na pravé straně najde příslušný banner, pod kterým se skrývají všechny potřebné informace i tři dříve zveřejněné díly. Teď už ale pojďme do restaurace, „U Tří bříz“ už jsou asi netrpěliví...

...........................................................................

Jako čtvrtý přišel na řadu podnik s názvem:

RESTAURACE U TŘÍ BŘÍZ PROSTĚJOV

FOTO STÁHNOUT Z WEBU

Než se rozhodnete vstoupit...

Tentokrát jsme se vypravili do restaurace, která si slušné renomé získala širokou nabídkou jídel denního menu za více než příznivou cenu a možností konání oblíbených rodinných oslav či firemní večírků. Jmenuje se „U Tří bříz“. Jestli se tam břízy někdy nacházely nebo snad ještě někde v okolí nacházejí, jsme si nikdy dříve nevšimli, a vzhledem k nastupující tmě to nebylo možné zjistit ani  v době naší návštěvy. Neformálně je mezi zákazníky používán také název ´Na Kopečku´, dříve bylo vžité ještě označení ´V Sakristii´, neboť nedaleko je kostel sv. Petra a Pavla.

Restaurace je umístěna v přízemí nemovitosti postavené v sedmdesátých letech minulého století. Provozovány jsou zde i takzvané objekty občanské vybavenosti, tedy obchody a restaurace. Nejlepším řešením je přijít pěšky, poměrně velké parkoviště v bezprostřední blízkosti totiž slouží hlavně obyvatelům přilehlého domu, a jen výjimečně tak naleznete místo k zaparkování.

Jak se stalo naším zvykem, nejprve jsme si chtěli prohlédnout internetové stránky. Přestože na nich existuje odkaz Menu PV, web hlásil: „stránka nebyla nalezena“. Náhoda to nebyla, ani opakované vyhledání v příštích dnech nepřineslo jiný výsledek. Z tohoto důvodu naše příprava tentokrát spočívala „pouze“ v absolvování rodinných oslav kulatých narozenin příbuzenstva a několika večeří při příležitosti výročních schůzí turistického oddílu...

Interiér

Vstupujeme vchodem řešeným ve stylu architektury z dob vzniku stavby. Vítají nás skleněné tabule v chladných hliníkových rámech, načež se dále ubíráme chodbou kolem záchodů, kterou se snaží „zútulnit“ reklamní panely s fotografiemi obložených mís z produkce restaurace. Dostáváme se do části, která by se dala nazvat výčepem. Po levé straně se nachází nejprve z poloviny zavřený salonek pro patnáct až dvacet osob i docela estetický barový pult s pípou.  Zbytek místnosti je zařízen jednoduchým vybavením běžného výčepu. Při naší návštěvě zde bylo poněkud nakouřeno. Nekritizujeme to, myslíme si, že každý hospodský má mít právo rozhodnout se, jaké zařízení bude provozovat, stejně tak každý návštěvník má mít právo rozhodnout se, kam půjde. Po 30. květnu 2017 však bude rozhodnuto za hospodské i návštěvníky... Naše návštěva proběhla večer, v poledne je zde kouření zakázáno.

Architekturu sedmdesátých let nezapřou ani další prostory restaurace.  Velký sál byl budován pro racionální nasycení masového množství strávníků, nikolv pro zážitkovou gastronomii v intimním prostředí. Ve stejném duchu jsou řešeny i salonky - sklo, hliník, dlažba, strohost stěn...

Co restaurace nabízí...

O nabídce poledního menu je zmínka v úvodu, výběr v příznivých cenových relacích je pravidelně obměňován. Poutač umístěný na chodníku u silnice láká projíždějící motoristy na jednu nebo dvě akce dne. O návštěvníky zřejmě nouze nebude...

Stálý jídelní lístek, ze kterého jsme čerpali, je obsáhlý, nabízí dvanáct druhů jídel z vepřového masa, třináct z kuřecího masa, šest druhů pokrmů z ryb, devět bezmasých jídel a půltucet druhů zeleninových salátů pojatých jako hlavní chod, přílohové jsou pak uvedeny samostatně.

Všechny restaurace nemusí nabídkou uspokojit pana Pohlreicha, ale zde by se asi vyřádil. Hovězí maso úplně chybí, s ním zřejmě i klientela se zájmem o jídlo vyšší cenové relace. Pozastavili jsme se ale nad tím, že všechna bezmasá jídla jsou jen smažená. Dopředu litujeme vegetariánsky orientované návštěvníky a ty děti, které maso v oblibě také právě nemají.

Zkrátka jídelní lístek jako poplatný době vzniku restaurace... I názvy jídel tomu odpovídají, naštěstí jsou pod vznešenými názvy uvedeny hlavní ingredience, ze kterých se příslušný chod skládá. Alespoň něco, co v sedmdesátých letech vůbec nebývalo zvykem. A ještě jedna změna. V části věnované rybám jsou kromě (mraženého) filé dvě jídla z lososa, který je také výdobytkem porevoluční doby. Tedy ne že by tehdy neexistoval, jen prostě v tuzemsku nebyl...

Chcete-li oběd nebo večeři zakončit sladkou tečkou a nejste-li právě milovníkem zmrzlinových pohárů se šlehačkou, máte smůlu. Nebo vlastně štěstí, ušetříte svému tělu značnou dávku kalorií.

Na jídelním lístku jsme objevili jen vína rozlévaná. V daný moment nám to vyhovovalo vzhledem k tomu, že jeden z nás přijel autem. Restaurace sice disponuje také nabídkou lahvových vín, avšak díky zkušenosti z nedávné rodinné oslavy jsme věděli, že sortiment není široký a nevychlazená vína mnoho potěšení konzumentům nepřinesla.

  

Jak nám chutnalo

Předkrmy „U Tří bříz“ nevedou, takže jsme tentokrát měli jednodušší rozhodování a mohli hned přistoupit k hlavnímu chodu. Po krátké poradě s vrchním jsme zamítli jeho doporučení smažených jídel a zvolili sami. Objednali jsme jedenkrát kapsu Venecia, a to z kuřecích prsou plněných italskou šunkou, sušenými rajčaty a sýrem, druhá objednávka zněla na Kosířskou jehlu, což představoval špíz s kousky vepřového masa, slaninou, cibulí a klobásou. Pomineme-li dnes už velice „retro“ znějící nic neříkající názvy a univerzální oblohu ze syrové zeleniny, ze které guru české gastronomie Zdeněk Pohlreich leze po zdech, bylo jídlo velmi slušné, i když ne nijak mimořádné. Hlad byl zahnán, žaludek si nestěžoval, druhý den si však už nevzpomenete, co že jste to vlastně jedli...

K lítosti druhé motorizované poloviny mohl jen jeden z nás ochutnat zmíněná rozlévaná vína. Volba padla na červený Portugal a Tramín, který, jak se ukázalo, došel a byl po dohodě nahrazen odrůdou Chardonnay. Káva představovala restaurační standard.

Kvalita servisu

Personál byl přátelský, ale nikoliv nevhodně familiární. Vrchní několikrát nevtíravě položil dotaz, zda něco nepotřebujeme, vždy včas, abychom si objednali další nápoje. Humornou situaci jsme zažili s jinak ochotnou číšnicí. Podle vyšitého znaku na vestě ški zřejmě o učnicí, která místo objednaného Tramínu červeného přinesla červené víno, ale poté, co jsme si vyjasnili terminologii, sama zčervenala a asi osmkrát se nám omluvila. Paradoxem bylo, že Tramín červený stejně k dispozici nebyl...

Místo úlevy...

Toalety se nacházejí hned vedle vchodu, přestože ve srovnání s minulostí udělaly krok vpřed co do čistoty, a půl kroku co do vybavenosti, jsou stále řešením umístěné do pivnice z roku 1970. O minimální intimitě při konání potřeby nemůže být ani řeč, alespoň na pánském WC, dámské jsme neměli možnost posoudit. V minulosti poměrně nedávné byly vylámané kliky u kabinek a jediné umyvadlo bez kohoutku, což je nyní napraveno.

Shrnutí - celkový dojem

Prostor „U Tří bříz“ je zejména restaurací pro oběd v polední pracovní přestávce, popřípadě pro klasické posezení u piva. Mimochodem podle vyvěšených diplomů dobře ošetřeného litovelského. Doporučit by se dala i pro nepříliš náročnou rodinnou oslavu, rozhodně však ne pro intimní večeři zamilované dvojice. I když jsme takový pár pro tentokrát nepředstavovali, ani volba mezi hlučným a zakouřeným výčepem verus ohromným sálem, ve kterém jsme seděli sami, neposkytuje právě příjemné prostředí.

Prostějovská restaurace „U Tří bříz“ má dobrou šanci stát se vyhledávanou v případě, že přijde do módy retro styl socialistické éry. I kdyby jídlo bylo famózní, prostory jeho úroveň chtě nechtě nad průměr nemají šanci dostat. V první větě resumé však nejde o žádnou ironii, v bývalé NDR tento styl již slaví úspěchy. Stejně tak ne každý Prostějovan potřebuje nezbytně k obědu luxus. Otázkou je, zda-li stále častější mínění spadají spíše k jídelně, vyhovuje majitelům...

Proto tentokrát udělujeme...

Total Comments

  • Repoint nabídka na listopad 2018
  • mp
  • 1
  • 2

Předpověď počasí

Předpověď počasí

Přidejte si nás na Facebooku

Anketa - hlavní

Jste spokojeni s volbou prostějovského primátora, kterým se stal František Jura?

Fotbalový sumář
Volejbalová horečka
Prostějovská basketmánie
Ceník inzerce
Hokejový servis
2017 vitejte na svete banner
Speciály Večerníku
2016 jak sel cas banner
2016 stiny minulosti banner

2018 tv pohoda banner

Barometr

Město už žije zimou.

 Uplynulý pátek byla definitivně zahájena Prostějovská zima, a to konkrétně slavnostním otevřením provozu mobilního kluziště na náměstí T. G. Masaryka. Přestože kalendářní dá na sebe zřejmě ještě nějaký ten týden čekat, tak kulturní je zde. Zatím si užijme bruslení, brzy se dočkáme vánočního jarmarku.

Nemá to konce

Problémy bývalého šéfa mládežnického hokeje v Prostějově Michala Tomigy jsou, zdá se, ještě větší, než se původně myslelo. Na jeho hlavu už padlo obvinění z dotačních podvodů, nově pak také obvinění z přečinu krácení daní se škodou bezmála čtyř set tisíc korun. Kde se tato kauza zastaví...?

Vítězkou prestižní ankety o nejoblíbenějšího učitele v Olomouckém kraji se stala Karolína Mlčochová ze střední školy Trivis. K vítězství museli oblíbené kantorce dopomoci samotní studenti. Jejich úkolem totiž bylo přesvědčit porotu, proč právě jejich navržená kandidátka je tou nejoblíbenější. A povedlo se!

Total Comments

Osobnost týdne

Eliška Balzerová

 
balzerovaVšech patnáct postav v laskavé komedii Můj báječný rozvod zvládla s bravurou v prostějovském divadle skvělá česká herečka Eliška Balzerová. Pondělní závěrečný díl festivalu Aplaus 2018 vyšel na jedničku, a to před naprosto vyprodaným hledištěm.

Total Comments

Číslo týdne

83
Přesně tolik schodů k nebi vede přes novou rozhlednu Kopaninka, která se vypíná u Repech do výše 22 metrů. Pátý objekt tohoto druhu na Prostějovsku a první v jeho západní části by měl přilákat turisty i cykloturisty ze širokého okolí, pro něž bude otevřena 2. prosince. Celkové náklady na výstavbu se vyšplhaly ke třem milionům korun.

Total Comments

Výrok týdne

„JSEM PROSTĚ EXHIBICIONISTA“

Frontman legendární skupiny
Olympic Petr JANDA učinil v exkluzivním rozhovoru pro Večerník vážné přiznání...

Total Comments