Sedm let. Na takovou dobu spojil svůj život s prostějovským hokejem Jiří Vykoukal (na snímku). To období mu podle jeho slov hodně dalo a něco i vzalo. Za tu dobu si poprvé vyzkoušel roli sportovního manažera, trenéra „A“ týmu, videokouče, trenéra dovedností, navíc ještě v osmačtyřiceti letech naposledy nazul do ostrého zápasu brusle. S týmem zažil vzestupy i pády, dařilo se mu do Prostějova dostávat hvězdy, uspěl i u několika prostějovských rodáků. Tomu všemu je ale nyní konec. Jiří Vykoukal před časem oznámil, že v Prostějově končí. V rozsáhlém aktuálním rozhovoru pro Večerník pak popsal své pocity ohledně fungování klubu Jestřábů a své zkušenosti. A taky přiblížil dění v kabině z poslední sezóny. Co třeba hodně přispělo k porážkám Prostějova v jejím závěru?

* Jak hodnotíte působení v Prostějově? A jste s ním spokojený?

„Já vidím své angažmá kladně, byla tam spousta dobrých věcí. Za sebe tedy můžu říct, že ano, byl jsem spokojený.“

* Šel byste tedy do toho znovu? Kdybyste měl na výběr a věděl dopředu, co vás čeká…

„Ano. Samozřejmě by však člověk potřeboval zkušenosti právě z těch sedmi uplynulých let. Aby to následně dokázal zúročit. Ale šel bych do toho znovu, určitě.“

* Na co budete vzpomínat nejraději?

„Na všechny hezké zápasy, na kluky, kteří tady hráli, fanoušky, kteří dokázali vytvořit skvělou atmosféru, chorea. Všechny uskutečněné akce, tréninky pro fanoušky, společná sezení, na cestu autobusem s fans do Českých Budějovic. (smích) Na památný výprask před televizními kamerami taky v Českých Budějovicích, když nám Jarda volal po první třetině do šatny a na druhou třetinu pak nastoupilo na led dvacet zombie. (velký smích) Na Večerník, jak jste mi každou neděli kolem dvanácté volali. (úsměv) Na všechny ty nekonečné debaty, kdy jsme se s Jardou dohadovali. (znovu se pousměje) Prostě na hodně věcí.“

* Co byste nyní udělal jinak? A co naopak stejně?

„Spoustu věcí bych udělal stejně, ty bych nijak neměnil. Ale jednu…, ne, počkat, dvě věci bych udělal odlišně. Ale to by asi nešlo, na to jsem neměl rozhodovací možnosti. Ale kdybych na to měl páky, tak bych nechal uletět Jestřába a vrátil bych se k historii klubu. Využil bych ji k tomu, aby město zase hokejem žilo. Za těch sedm let jsem totiž poznal, že potenciál je zde obrovský, ale Jestřáb jako takový je zde stále trochu v ústraní. A jsem si jistý, že by lidi to propojení s historickými vazbami vnímali lépe a více. Jardu jsem se snažil o tom přesvědčit, ale marně. To je jedna věc. A druhá, kterou bych udělal jinak, je propojení ‚áčka‘ s mládeží. Mělo by to fungovat lépe a společně.“

* Vnímáte právě mládež jako hlavní problém Prostějova? Zatím není kde brát…

„Ještě není a ještě chvíli ani nebude. Když se třeba podíváte, jak daleko je nyní oproti Prostějovu Přerov… Ještě chvíli se to bude dohánět, ještě to bude trvat. Navíc mládež a muži jsou v Prostějově dva subjekty. Podle mě by se měly dát dohromady a navzájem si pomoci. Kdybych nějaké dvě věci mohl ovlivnit, aby se změnily, byly by to právě tyto. Tedy návrat k historii a propojení dospělého hokeje s mládeží.“

* Jak se vám dařilo skloubit funkce sportovního manažera a trenéra? Jeden čas jste zastával obě...

„Tak dvě a kousek třetí sezóny to bylo opravdu náročné, co si budeme nalhávat. (pousměje se) Byl jsem trenér, poloviční asistent, sám jsem si taky stříhal videa. Takže bylo nutné prohlédnout si videa, udělat si z toho sestřih, do toho jsem dělal papíry a domlouval všechny možné věci. Těch funkcí bylo hodně a zpětně to vnímán, že to bylo šílené. Klub se dělal v pár lidech a k tomu hodně funkcí bylo zdvojených.“

* To jste se asi moc nevyspal?

„Ne to ne, byl to fakt záhul. Takže je dobře, že teď Jarda pořídil na každou funkci minimálně jednoho člověka a investoval do programu, který na jeden klik prakticky do detailu rozebere celé utkání. Navíc veškeré výstupy můžou hned dostat i hráči. Tohle je pro trenéra velký pomocník.“

* Zas je tam jedna výhoda. Až budete mít opravdu dost hokeje, můžete zkusit dráhu střihače.

(smích) „To jo. Ale zase je fakt, že jsem za to rád, protože se mi všechny ty věci hodí. Když jsem byl na pozici hlavního trenéra, musel jsem se na ni vzdělávat. Když jsem dělal papíry, tak jsem se zase musel naučit věci kolem soutěžního a přestupního řádu. Když jsem dělával video, naučil jsem se aspoň pracovat s video programem, který nyní využívám, stejně tak dovednosti s kluky na ledě, které jsem studoval na Instagramu. Byli tam tři čtyři trenéři ze Švédska, které jsem prosazoval. Takže ano, byl to záhul, zase to ale člověku něco dalo, v každé z těch funkcí jsem se něco naučil. Nebylo to o tom, že by bylo řečeno, že udělám jen jednu věc a neměl jsem přehled o ničem jiném. Nejde to tak ale dělat dlouhodobě. Vždyť jsme klub dělali prakticky v pár lidech, tedy Jarda Luňák, já a Ivoš Peštuka. Plus Pepa Ovečka. A to bylo vše. Nedá se tak ale vydržet věčně. Je tedy dobře, že Jarda konečně udělal široký realizační tým, kde bude každý zodpovědný za svou funkci.“

* Byla tedy i trochu úleva, když jste řekl, že končíte?

„My jsme se bavili o tom, že bych ještě pokračoval, respektive Jarda mi nabídl spolupráci s Alešem Totterem. Já už jsem ale cítil, že pro to nemám ten náboj. A že změna je potřeba. Myslím si navíc, že to šéf cítil stejně. Ke všemu mám vždycky takové sedmiletky. Vždy působím někde sedm let a přijde změna. (úsměv) Ve Finsku jsem byl sedm let, na Spartě. Vždy je to ale takové delší období. A pak přijde změna. Už jsem byl ale prakticky rozhodnutý během sezóny. Koronavirový ročník byl náročný, věděl jsem, že pokračovat nejde.“

* Jak situace s koronavirem přispěla k vašemu rozhodnutí?

„Hrála docela podstatnou roli, protože klub byl koronavirem fakt bitý. Jsem vůbec rád, že jsme sezónu zvládli. Když to vezmu z pohledu Prostějova, tak se snad ani neměla hrát. Byla fakt náročná a šlo o přežívání z měsíce na měsíc, možná spíš ze dne na den, opravdu bylo štěstí, že jsme měli v týmu fakt výborné kluky, skvělý, charakterní tým. Před kluky musím smeknout, co všechno zvládli během sezóny. Respektovali, že to měl Jarda Luňák extrémně náročné s financemi. Sezóna byla opravdu vyčerpávající.“

* Ano, právě Večerník přinesl na podzim informaci, že obránce Martin Pěnčík musí k prvoligovému hokeji brigádničit, aby se uživil...

„Bohužel. Sezóna byla opravdu náročná. To totiž nebyl jen Martin, kdo musel na brigádu, ale chyběly i peníze na materiální zabezpečení týmu. Takže problémy v tomhle směru byly velké. Ale kluci se k tomu postavili fakt skvěle. I když tým utrpěl na závěr sezóny deset porážek v řadě, tak pro mě osobně jsou ti hráči opravdu vítězové. Musím zmínit to, že když se snižovaly peníze, tak ještě přišli Tomáš Kaut i David Bartoš a řekli mi, ať jim ještě uberu a rozdělím to mezi ostatní. Ano, měli i přes snížení slušnou výplatu, ale přesto…. Navíc ještě vybrali peníze na nějakou dobrou věc. Před sezónou si pořídili další pračku, sušičku, stojany na činky. Respektovali to, že do tréninku mají repasované hokejky a další věci. Já jsem tohle nikdy nezažil, aby tým takhle fungoval. Proto těch deset porážek beru s nadhledem. Vím, jak pracovali, a vím, jak drželi pohromadě.“

* Zmínili jsme mládež. Je velkou nevýhodou, že z ní Jestřábi nemohou čerpat?

„Jako velkou nevýhodu beru, že nemá vlastní odchovance. Když se podíváme na Přerov, kolik kluků se jim tam je schopných vrátit.“

* Třeba Jakub Herman …

„Ano, ale taky Kuba Svoboda, těch kluků je tam víc. Navíc tam funguje návaznost na Zlín. Nám se naopak do klubu nevrátil až na Vencu a Petra Krejčího žádný odchovanec, až teď Martin Pěnčík a Michal Janeček. My jsme i pátrali, kdo je vlastně odsud. Navíc Petr byl v Kometě, Martin Pěnčík byl v Hradci Králové, Michal to vzal přes Havířov a Chomutov, Petr Antoníček je v Pardubicích. Ale Přerov si ty odchovance vlastní. To je obrovský rozdíl, máte ty lidi k dispozici na tréninku. My tady někdy trénovali ve třech lajnách a na zápasy jsme hráče naháněli. A proto je teď zase dobře, že Jarda Luňák staví široký hráčský kádr. Ta práce je pak o hodně lehčí, když máte konkurenci a nemusíte někde prosit, aby vám půjčili hráče. “

* Není to tak dlouho, co Jestřábi hráli na čtyři pět obránců.

„Pamatuji si třeba jednu sezónu, docela úspěšnou. Skončil Tomáš Karpov, a pak jezdil s taškou z Prahy na zápas... A to je tím, že nemáte kde vzít zespoda. A ani se vám do klubu nikdo nevrátí. My jsme nějaké kluky oslovili, ale jako kdyby se jim nechtělo. V tomhle je lepší Přerov, Havířov, ti lidi se tam vrací. Prostějov, říká se bašta hokeje, a kolik měl odchovanců…, ale já říkám, do pr…le, kde tedy jsou ti, kteří mají na to hrát aspoň trochu obstojnou roli v téhle soutěži?“

* Není jich zase tolik…

„Všichni říkají odchovanci, odchovanci, ale já říkám kteří? Teď odešel Martin Pěnčík do Šumperka. To je podle mě škoda, prožil první rok mezi muži. Myslím si, že obstál. Měl sice výkyvy nahoru – dolů, ale byl to výborný bruslař, takový poctivec. Ale rozhodl se. Doufám, že zde nemá dveře zavřené, že se může třeba zase po dvou letech vrátit.“

* Před časem jste hovořil o tom, že se rozhodujete, co dál. Na čem tedy nyní pracujete?

„V současné době mentoruji sportovce. Budu se snažit v tom uchytit. Vidím v tom velké pole neorané. Poznal jsem kluky v Prostějově, v extralize. Nevěděli kudy kam, co se sebou. Pak propadají náladám a projevuje se to na výkonu. Nyní mám pod sebou šest hokejistů. Proto jsem i ukončil svou práci pro hráčskou asociaci.“

* Vraťme se o pár týdnů zpět. Jak jste vnímal český národní tým na mistrovství světa?

„Samozřejmě jsem se na šampionát díval. A potvrdilo se mi to, co už jsem říkal dříve, že je vidět, jak se nám vzdálila špička, ale naopak přiblížily týmy jako Německo, Švýcarsko nebo Bělorusko. Přijde mi, že se tady o změnách v hokeji mluví, ale vždy jen, když se to někomu hodí, je to pro někoho výhodné. A ve skutečnosti se to provádí šnečím tempem.“

* Občas zazní názor, že se často a zbytečně fauluje ze strany českého nároďáku…

„No zde je problém celkově v Česku v pískání. Hodně se rozhodčí za všechno omlouvají. Posledních sedm let s přestávkami apeluji na lepší výkony rozhodčích, hlavně aby netolerovali přihrávání zákroků a simulování. Jenže přichází obvykle omluvy a nic se neděje. Já už jsem v tom byl tak rezignovaný, že jsem si sám sobě vždy řekl, buď to neumí, nebo sázejí.“ (smích)

 

JIŘÍ VYKOUKAL

* narodil se 11. března 1971 v Olomouci

* někdejší profesionální hokejista, od roku 2013 působil v LHK Jestřábi Prostějov

* jako hokejista začal v Olomouci, později se však přesunul do nižších soutěží v zámoří, kde oblékal dresy Baltimore a Hamptonu

* velkou část kariéry spojil ale s extraligou, konkrétně se Spartou Praha, s níž získal dva československé a dva české tituly, dále pak i tři bronzy

* ve své kariéře hrál ve finské Liize za Espoo Blues a TPS Turku, jednu sezónu odehrál ve švédském klubu Modo

* premiéru v ještě československé reprezentaci si odbyl v sezóně 1986/1987, tehdy za „U18“

* z mládežnických šampionátů má doma jednu zlatou, dvě stříbrné a dvě bronzové medaile

* později byl stálým členem reprezentace: v letech 1996 a 1999 se stal s Českou republikou mistrem světa

* na šampionátech 1997 a 1998 vybojoval ještě dvě bronzové medaile

* svou hokejovou kariéru zakončil v roce 2012 v Plzni, i v jednačtyřiceti letech si na obránce připsal velice slušných 9 bodů ve 26 zápasech

* od roku 2013 byl asistentem trenéra v Prostějově, v roce 2014 se stal i sportovním manažerem a necelé tři sezóny působil jako hlavní trenér Jestřábů

* do sezóny 2020/2021 už vstoupil výhradně jako sportovní manažer klubu, nadále však působil i přímo na střídačce

* v květnu 2021 potvrdil, že z Prostějova odchází

zajímavost: v sezóně 2019/2020 v osmačtyřiceti letech odehrál za Jestřáby dva zápasy s bilancí jedné asistence, na ledě se chtěl vrátit sám, byla to však také reakce na v té době neutěšený počet obránců v mužstvu