Málokomu se po uplynulých letech vybavují listopadové události roku 1989 v Prostějově s takovými detaily jako právě Jiřímu Dittmannovi. Ani ne proto, že by byl jejich přímým hybatelem, jako spíše díky tomu, že je intenzivně prožil hned několikrát. Poprvé to bylo s kamerou v ruce. Velmi brzy totiž pochopil, že se na náměstí právě „píší dějiny“. A pak ještě mnohokrát, když se ve střižně probíral natočeným materiálem. Z něj o 20 let později vznikl ojedinělý dokument „Sametové dny“. Právě s Jiřím Dittmannem se Večerník vydal po klíčových momentech listopadových událostí v Prostějově.

 

Pátek 17. listopadu 1989

Ucho přitisklé k rádiu  

Pro mě začala listopadová revoluce v Prostějově doma u rádia. Sice se už před rokem proslýchalo, že dalším prezidentem bude Václav Havel, ale nikdo netušil, kdy a zda vůbec se tak stane. V pátek 17. listopadu ovšem najednou každou půlhodinu v rozhlasových zprávách hlásili, že se na Národní třídě v Praze „nic zvláštního neděje“. Hned jsem věděl, že je to jinak a že už to asi „prasklo“. Vždyť jsme na to čekali celých čtyřicet let!

Pondělí 20. listopadu 1989

Ti nejodvážnější z Prostějova

Když se v Praze začal plnit Václavák a za pár dní i Letná, bylo jasné, že „je to tady“. Tehdy se probudil i Prostějov. První shromáždění patřilo skupince těch nejodvážnějších. Mezi iniciátory patřil Arnošt Kohút a Jaroslav Nečas. Kolem nich se srocovali lidé jako třeba Jan Roubal, Bob Pacholík, Míťa Zikmund, Miloš Košíček a řada dalších. První veřejné setkání proběhlo na Žižkově náměstí poblíž restaurace Beseda.

Úterý 21. listopadu 1989

Natáčení pod dohledem STB

Od pondělí se v Prostějově demonstrovalo každý den. Já měl v té době za sebou pár let příspěvků pro televizi, tehdy ještě s filmovou kamerou. V listopadu jsem naštěstí měl novou, tenkrát „propašovanou“ videokameru, a tak jsem se už při druhém shromáždění prodíral v davu a točil vše zajímavé. Tehdy mně zaklepali na rameno dva urostlí tajní s tím, kdo jsem a co točím. Tenkrát mně pomohla stará, dávno propadlá průkazka pro vstup do objektu televize. To jim naštěstí stačilo. Ta průkazka snad zachránila nejen mě, ale hlavně kameru, o kterou bych jinak asi přišel.

Čtvrtek 23. listopadu 1989

Přesun před radnici

Zprávy o demonstracích se bleskurychle rozšířily po Prostějově. Dav se neustále zvětšoval a lidé byli stále více ochotní otevřeně mluvit i na kameru. Setkání se přesunula před prostějovskou radnici a přidalo se i ozvučení. Bylo jasné, že i lidé v Prostějově mají vlády jedné strany už dost a chtějí změnu.

Pondělí 27. listopadu 1989 – 14:00

Symfonie svobody

Zahájení celostátní generální stávky bylo naplánováno přesně na 14:00 hodin. Lidé byli vyzváni, aby při té příležitosti před zahájením rozezněli vše, co vydává nějaký zvuk. V uvedenou hodinu se rozhoupal zvon na hlavním prostějovském kostele a jeho zvuk se mísil s troubením aut, autobusů i sanitky. Do toho radniční hodiny odbíjely druhou. Byla to nezapomenutelná a nepopsatelná symfonie svobody. Dodnes mě při vzpomínce na ni mrazí.

Pondělí 27. listopadu 1989 – 14:30

Véčko zahnalo podezření

V tu chvíli už bylo prostějovské náměstí zcela zaplněné. S kamerou jsem samozřejmě nezahálel. Chtěl jsem získat záběr z výšky, tak jsem v prvním otevřeném domě vyběhl pod střechu, zazvonil, poprosil a už jsem otevřeným oknem natáčel davy před radnicí. Jen jsem nasnímal pár záběrů, už jsem zase běžel dolů. Hustým davem, s kamerou nad hlavou, jsem se prodral dopředu, abych mohl točit řečníky. Poté jsem se vypravil nahoru na radnici. Náměstí snad nikdy předtím nebylo tak plné. Když jsem točil na portálu nad radnicí, začali po mně křičet z davu, že prý pro koho to točím? Nevěděl jsem, co si mám myslet. Tak jsem je uklidnil zdviženými prsty véčka.

 

Pondělí 27. listopadu 1989 – 15:00

Sám proti všem

Nebylo mnoho času. Musel jsem spěchat. Vydal jsem se tedy opět dolů, abych natočil projev tajemníka OV KSČ Zdeňka Uherka. Patřil k umírněným komunistům, třeba jeho předchůdce Jan Cibíček, jak se mu všeobecně mezi lidmi říkalo, byl „rudá svině“. V tu chvíli to měl Uherek už hodně těžké. Stál víceméně sám proti celému davu. Ten jej ještě chvíli nechával mluvit. Jakmile však lidi oslovil „vážení spoluobčané, soudruzi a soudružky“, bylo krásné, jak si to lidé už nenechali líbit a začali hromadně pískat a skandovat: „Už je pozdě, už je pozdě!“ Davy tak vypískaly nejen jeho proslov, ale také vládu komunistů v Prostějově. Přesně v patnáct hodin pak zazněla československá hymna, kterou s nadšením zpívali snad úplně všichni. Tím jsem své natáčení tehdy ukončil a začínaly opět dny všední…

Středa 17. listopadu 1999

Vysílání v knihkupectví příliš netáhlo

Po těchto událostech se těžiště politického dění opět přesunulo do Prahy a kazety se záběry „sametového“ Prostějova do skříně. Až na desáté výročí této revoluce jsem byl požádán o spolupráci s majitelem knihkupectví U radnice. Do výlohy jsme umístili televizor, na němž jsme prostějovské listopadové události ve smyčce pouštěli. Lidé však tehdy povětšinou spěchali kolem a příliš už se nezastavovali. Měli asi jiné starosti.

Úterý 17. listopadu 2009

Různé představy o svobodě

O unikátní záběry listopadové euforie se až po dvaceti letech začalo zajímat město Prostějov. Díky jeho podpoře jsem mohl vyrobit zhruba půlhodinový dokumentární film „Sametové dny“ v Prostějově. Původní staré záběry jsem doplnil o aktuální výpovědi Jana Roubala, Boba Pacholíka, Miloše Košíčka či Milana Braunera. Na úplný závěr Bob Pacholík říká tohle: „Tu svobodu si každý z nás představoval asi trochu jinak. Moje představa byla zidealizovaná a naivní. Myslel jsem si, že svobodní lidé budou dodržovat to, co se řekne, že se budou schopni mezi sebou domluvit a že se nebudou navzájem podvádět. Rád bych věřil, že to časem bude lepší a lepší… Zatím o tom ale moc přesvědčený nejsem.“

Neděle 17. listopadu 2019

Sametový Prostějov na Nově

Po třiceti letech o dokument „Sametové dny“ projevila zájem televize Nova. Jedinečné záběry z Prostějova se objevily v hodinu a půl dlouhém pořadu o lidech, kteří neváhali a tehdejší události fotografovali a natáčeli. Dokument byl odvysílaný 17. listopadu večer.

 

Tematickou stranu k připomínce výročí událostí z listopadu 1939 a 1989 najdete v tištěném vydání PROSTĚOVSKÉHO Večerníku, který vyšel v pondělí 13. pondělí