Dobré dopoledne, dnes je středa 19.9.2018
svátek slaví Zita,
zítra Oleg
•Žhavé novinky, informace, soutěže a výhry jen
pro vyvolené, kteří se přihlásí k odběru níže...

Vážení čtenáři, příznivci dobrého jídla a pití. Již šestým dílem dnes pokračuje seriál PROSTĚJOVSKÉHO Večerníku, který má za cíl podívat se na zoubek nejen regionálním restauracím, ale jak jsme avizovali, i místním hostincům. Celý monitoring tak bude od nynějška rozdělen na dvě samostatné, vedle sebe probíhající části. Chceme tak uspokojit i ty z vás, kteří si zajdou spíše na pivo než na večeři do komfortnější restaurace.


Shrňme si, že vše odstartovaly dvě pilotní části na konci uplynulého roku, třetí dějství jsme vám přinesli v lednu, a pokračovali i druhý měsíc roku 2017. Březen pak vyplnily další dva díly, přičemž pro dnešní hodnocení se poprvé vypravíme na večerní posezení nikoliv do restaurace, ale právě do hostince. A jak jsme už několikrát předeslali, na stránkách nejčtenějšího regionálního periodika se v letošním roce našeho dvacátého výročí budete s touto novinkou setkávat stále více pravidelně. Věříme, že vás zaujme a jeho úroveň bude stoupat. Navíc se bude bojovat i o zajímavé výhry. Oceňovat budeme jak samotné provozovatele, tak i čtenáře. 
Kdo by chtěl znát hodnotitele PROSTĚJOVSKÉHO Večerníku, stačí, když klikne na www.vecernikpv.cz a příslušný banner, pod kterým se skrývají potřebné informace i všechny dříve zveřejněné díly. Teď už ale pojďme do další restaurace, která vám určitě není neznámá...

Kdo by chtěl znát hodnotitele PROSTĚJOVSKÉHO Večerníku, stačí když klikne na www.vecernikpv.cz a příslušný banner nahoře, pod kterým se skrývají potřebné informace i všechny čtyři dříve zveřejněné díly. Teď už ale pojďme do další restaurace, která vám určitě není neznámá...

 

Jako pátý přišel na řadu podnik s názvem: RESTAURACE A HOSTINEC BESEDA PROSTĚJOV


Než začneme...
Váhali jsme, jak rozlišit v prostějovských poměrech restauraci a hostinec. Celá řada místních restauračních podniků vzhledově odpovídá hostinci, nese na průčelí název Restaurace a v poledne nabízí obědové menu, večer se ale mění v pravou hospodu, kam se chodí na pivo, na kus řeči a do května i na cigaretu. K jídlu dostanete maximálně utopence a máte-li velké štěstí, ještě třeba nakládaný hermelín. Nepijete-li pivo ani sladkou limonádu, můžete dostat rozlévané víno, ale vybírat si nemůžete, od toho není hospoda, ale restaurace. Vlastně můžete: bílé nebo červené základní kvality.

Přímo povinností je nabídka základní řady lihovin, jako jsou rum, vodka, zelená a možná k nim patří ještě další, což třeba časem zjistíme.

Takže hospoda je podle nás takové zařízení, které večer nevaří, žije převážně z čepovaného piva a má-li potřebnou atmosféru, scházejí se tam štamgasti. Tento krásný nečeský výraz lze přeložit českým, ale ne tak pěkným „stálí hosté“.

Je zřejmé, že takto popsané hostince není dost dobře možné srovnávat s restauracemi, o kterých jsme psali v minulých číslech. Pro přehlednost zachováme hodnocení pomocí hvězd - od jedné do pěti. Obsah jednotlivých kategorií se ovšem oproti hvězdám, přiznávaných restauracím, mírně liší.

Pro dnešní hodnocení se tedy poprvé vypravíme na večerní posezení nikoliv do restaurace, ale do hostince. I když právě Beseda je výše zmíněným příkladem, kdy je mezi Prostějovany braná jako oblíbená hospůdka, ale na průčelí nese název restaurace.

Ještě tedy poznámka na závěr: výrazy hospoda a hostinec považujeme za rovnocenné, hostinec je více názvem používaným v literatuře, hospoda je více názvem lidovým, vyberte si, co vám lépe vyhovuje.

 

Od exteriéru k interiéru
Jako první podnik tohoto druhu jsme se tedy rozhodli navštívit Besedu, hostinec na Žižkově náměstí, který zde funguje déle než sto let, většinou právě pod názvem Beseda, někdy s různými přívlastky. Naše rozhodnutí opravdu neovlivnilo to, že pradědeček jednoho z hodnotitelů zde v meziválečném období působil jako nájemce a prababička vzpomínala, jak v kuchyni často kurýrovala poněkud společensky unaveného Jiřího Wolkera silnou černou kávou. Nebyla to naše první návštěva tohoto zařízení, ale od předešlých několika návštěv uběhla tak dlouhá doba, že stálo za to podívat se, co se v Besedě změnilo.

Do hostince se vstupuje z náměstí, nejprve do rozlehlé chodby a z ní dveřmi vpravo do lokálu. Chodba byla čistá a docela uklizená, jen v její zadní části bylo vidět pár zde uložených neidentifikovatelných předmětů. 

V poledne nabízí čtyři varianty poledního menu za jednotnou cenu 89 korun a co je velmi sympatické, denně dostanete domácí dezert k menu zdarma. V létě se sedí u stolků na náměstí před restaurací. 

Mimo program našeho večerního hodnocení jsme provedli i „kontrolní ochutnávku“ poledního menu a dali si hovězí frankfurtský plátek s rýží, resp. dančí guláš s karlovarským knedlíkem, vždy s polévkou a zákuskem. Vše šlo označit za solidní výrobky poctivé moravské kuchyně. 

A pak už přišla hlavní večerní sabotáž. Pondělí je asi nejslabším dnem z hlediska návštěvnosti, takže se i s námi pohyboval počet hostů od sedmi do patnácti osob.  Nakouřeno v lokále moc nebylo, kouřila asi polovina hostů, ale v oblečení jsme si jej stejně odnesli. V lokále panovala atmosféra klidu a pořádku, pradědeček měl pro tento účel dva vyhazovače, kteří za večeři a pivo udržovali v klid, ale ti by při naší návštěvě neměli co na práci. U jednoho stolu se hrál mariáš, což ke správné hospodě patří. Stůl štamgastů byl téměř prázdný, nicméně je na první pohled vidět, že se zde schází příznivci fotbalu, a to nejen pasivní, ale i ti věrní z řad Sparty. Podle toho vypadá i část výzdoby hostince.


Nabídka nápojů a jejich kvalita
V Besedě se točí Starobrno, a to „desítka“, „jedenáctka“ a „dvanáctka“ Drak. Vyzkoušeli jsme jedenáctku - standardní pivo, mělo dobrou míru, avšak pěna spíše řidší, označili bychom jej za slušný, leč stále jen průměr, kvůli kterému bychom sem asi cestu nevážili. Zato čepovaný Drak, jakožto „extra chmelený ležák“ a dvanáctka ze stejného pivovaru, to byl zážitek zcela o něčem jiném. Už když servírka přinášela dvě elegantní sklenice s vysokou hustou pěnou, rozzářily se nám oči. A chuť nás nezklamala. Byla o mnoho plnější než u předešlého piva, hořkost oproti jiným „dvanáctkám“ slabší, ale dokonale vyvážená. Barva zlatá s nádechem do karamelové.  Na toto pivo už bychom extra cestu do Besedy vážili. Oba druhy byly dobře ošetřené a správné teploty, o přesné míře jsme se již zmínili. Před výčepem stojí také vysoká chladicí skříň s nealkoholickými nápoji a lahvovým pivem, rovněž nealkoholickým. Nabídka se zdála být  - alespoň z pohledu od našeho stolu - dostatečnou.

Něco k zakousnutí?
A protože se přiblížila doba večeře a s pivem přišla chuť na něco k zakousnutí, vznesli jsme v tomto smyslu dotaz u servírky. Nejprve jsme dostali informaci, že k jídlu bohužel nic večer není, ale vzápětí - asi jsme vypadali hodně hladově - dodala: „Pokud by vám ale stačil utopenec...,“ načež jsme zajásali, že to je přesně to jídlo, které bychom si dali. Za chvilku byla nabídka ještě rozšířena o možnost dršťkové polévky, ale zůstali jsme u vlajkové lodi českých hospod.

Přistál nám na stole obratem a plně uspokojil naše potřeby. Připravený v domácí kuchyni, uležený tak akorát a s vyváženou porcí cibule i láku. Pokukovali jsme k vedlejšímu stolu, kam servírka přinesla „dršťkovku“, vypadala také dobře. Ale pro tentokrát by nás to zasytilo asi příliš a doma čekala večeře. 

 

Kvalita servisu
Hodnotíme kladně! Servírka, která zároveň točila pivo, zvládala obsloužit lokál při nevelké návštěvnosti „levou zadní“. Měla přehled o tom, kdo dopil nebo dojedl, a nenechala hosty čekat u prázdných sklenic či talířů. Zároveň nepraktikovala častý nešvar hospod a nestavěla před hosta plnou sklenici v době, kdy měl na stole ještě třetinu předešlé. Pohybovala se po lokále rychle a nikde se nezdržovala. I když bychom neměli nic proti tomu, aby u nás udělala výjimku...

 

Místo úlevy
Ti, kteří sledují náš seriál hodnotící restaurace a nyní i hospody, vědí, co se za „místem úlevy“ skrývá.  Tak tedy stav vybavení i čistoty WC byl uspokojivý, i když s postupujícím časem začala být podlaha zašlapaná. Během naší návštěvy jsme nezpozorovali, že by na sociálním zařízení průběžně byla kontrolována čistota, ale vyloučit to nemůžeme. Papírové ručníky byly k dispozici po celou dobu.

HODNOCENÍ: 

Domníváme se, že hostinec Beseda můžeme označit za průměrný v kladném slova smyslu. Poskytl nám všechno, co jsme od dobré hospody očekávali, snad jen čepovaný Drak má ambice na vyšší kategorii. Nic nás viditelně nezklamalo, proto můžeme s čistým svědomím čtenářům Večerníku návštěvu doporučit a udělit Besedě 3 HVĚZDY!

 

12 hvezdy3CO ZNAMENÁ CO!
5 hvězd – EXCELENTNÍ
Mimořádný zážitek, široká nabídka i kvalita čepovaných piv nemá chybu, stejně jako nabídka malých jídel k zakousnutí. Přátelský personál, originální interiér je bonusem. Nechce se vám odtud odejít. PROSTĚJOVSKÝ Večerník vřele doporučuje.

4 hvězdy - VELMI DOBRÉ
Slušná nabídka piv (čtyři a více), obsluhu její práce viditelně těší, je rychlá a vstřícná. Pořádek a čistota v lokále i na WC je samozřejmostí. Výběr z několika malých jídel k zakousnutí. Stylové vybavení.  Bez obav, že si trhnete ostudu, lze sem pozvat i vzácné hosty.

3 hvězdy – DOBRÉ
Průměr po všech stránkách.  Dva až tři druhy piva na čepu, čisté trubky, personál se snaží, k pivu dostanete i něco málo k zakousnutí, ale moc vybírat si nemůžete. Čistota sociálních zařízení ujde i v pozdějších hodinách. Ale jakoby tomu něco málo ve všech směrech chybělo...

2 hvězdy – SNESITELNÉ
Prakticky žádný výběr piva, obsluha se tváří otráveně, v nabídce nic k zakousnutí - skládanky a brambůrky se nepočítají... Prostředí WC je na hraně použitelnosti. A tak stěží zde strávíte příjemný večer, opakovaně už vůbec ne. Navštívit jednou a v krizi stačí. 

1 hvězda – VYHNĚTE SE
Pivo mizerné, stejně jako vzhled lokálu a čistota záchodů. Najíst se není z čeho, obsluha nevlídná a neochotná, jako bonus mohou sloužit obtěžující opilci. Hospoda akceptovatelná snad jen jako první pomoc před smrtí z dehydratace. Dobrá rada: odtud rychle pryč.

 


Aktuální sedmý díl najdete v tištěném vydání PROSTĚJOVSKÉHO Večerníku, které vyšlo v pondělí 3. dubna 


OSTATNÍ DÍLY NAJDETE ZDE:

Dnes počtvrté se potkáváme na místě, které má za cíl podívat se na zoubek nejen regionálním restauracím, ale už brzy také místním hostincům. Vše odstartovaly dva díly na konci uplynulého roku, třetí dějství nového seriálu PROSTĚJOVSKÉHO Večerníku jsme vám přinesli v lednu, dnešní sondou pak uzavíráme první kvarteto.

A jak jsme předeslali, na stránkách nejčtenějšího regionálního periodika se v letošním roce našeho dvacátého výročí budete s touto novinkou setkávat stále více pravidelněji. Věříme, že vás zaujme a jeho úroveň bude stoupat. Navíc se bude bojovat o zajímavé výhry. Oceňovat budeme jak samotné provozovatele, tak i čtenáře. Na samém konci pak dojde i na finanční odměny.

Kdo by chtěl znát hodnotitele PROSTĚJOVSKÉHO Večerníku, stačí když klikne na www.vecernikpv.cz a na pravé straně najde příslušný banner, pod kterým se skrývají všechny potřebné informace i tři dříve zveřejněné díly. Teď už ale pojďme do restaurace, „U Tří bříz“ už jsou asi netrpěliví...

...........................................................................

Jako čtvrtý přišel na řadu podnik s názvem:

RESTAURACE U TŘÍ BŘÍZ PROSTĚJOV

FOTO STÁHNOUT Z WEBU

Než se rozhodnete vstoupit...

Tentokrát jsme se vypravili do restaurace, která si slušné renomé získala širokou nabídkou jídel denního menu za více než příznivou cenu a možností konání oblíbených rodinných oslav či firemní večírků. Jmenuje se „U Tří bříz“. Jestli se tam břízy někdy nacházely nebo snad ještě někde v okolí nacházejí, jsme si nikdy dříve nevšimli, a vzhledem k nastupující tmě to nebylo možné zjistit ani  v době naší návštěvy. Neformálně je mezi zákazníky používán také název ´Na Kopečku´, dříve bylo vžité ještě označení ´V Sakristii´, neboť nedaleko je kostel sv. Petra a Pavla.

Restaurace je umístěna v přízemí nemovitosti postavené v sedmdesátých letech minulého století. Provozovány jsou zde i takzvané objekty občanské vybavenosti, tedy obchody a restaurace. Nejlepším řešením je přijít pěšky, poměrně velké parkoviště v bezprostřední blízkosti totiž slouží hlavně obyvatelům přilehlého domu, a jen výjimečně tak naleznete místo k zaparkování.

Jak se stalo naším zvykem, nejprve jsme si chtěli prohlédnout internetové stránky. Přestože na nich existuje odkaz Menu PV, web hlásil: „stránka nebyla nalezena“. Náhoda to nebyla, ani opakované vyhledání v příštích dnech nepřineslo jiný výsledek. Z tohoto důvodu naše příprava tentokrát spočívala „pouze“ v absolvování rodinných oslav kulatých narozenin příbuzenstva a několika večeří při příležitosti výročních schůzí turistického oddílu...

Interiér

Vstupujeme vchodem řešeným ve stylu architektury z dob vzniku stavby. Vítají nás skleněné tabule v chladných hliníkových rámech, načež se dále ubíráme chodbou kolem záchodů, kterou se snaží „zútulnit“ reklamní panely s fotografiemi obložených mís z produkce restaurace. Dostáváme se do části, která by se dala nazvat výčepem. Po levé straně se nachází nejprve z poloviny zavřený salonek pro patnáct až dvacet osob i docela estetický barový pult s pípou.  Zbytek místnosti je zařízen jednoduchým vybavením běžného výčepu. Při naší návštěvě zde bylo poněkud nakouřeno. Nekritizujeme to, myslíme si, že každý hospodský má mít právo rozhodnout se, jaké zařízení bude provozovat, stejně tak každý návštěvník má mít právo rozhodnout se, kam půjde. Po 30. květnu 2017 však bude rozhodnuto za hospodské i návštěvníky... Naše návštěva proběhla večer, v poledne je zde kouření zakázáno.

Architekturu sedmdesátých let nezapřou ani další prostory restaurace.  Velký sál byl budován pro racionální nasycení masového množství strávníků, nikolv pro zážitkovou gastronomii v intimním prostředí. Ve stejném duchu jsou řešeny i salonky - sklo, hliník, dlažba, strohost stěn...

Co restaurace nabízí...

O nabídce poledního menu je zmínka v úvodu, výběr v příznivých cenových relacích je pravidelně obměňován. Poutač umístěný na chodníku u silnice láká projíždějící motoristy na jednu nebo dvě akce dne. O návštěvníky zřejmě nouze nebude...

Stálý jídelní lístek, ze kterého jsme čerpali, je obsáhlý, nabízí dvanáct druhů jídel z vepřového masa, třináct z kuřecího masa, šest druhů pokrmů z ryb, devět bezmasých jídel a půltucet druhů zeleninových salátů pojatých jako hlavní chod, přílohové jsou pak uvedeny samostatně.

Všechny restaurace nemusí nabídkou uspokojit pana Pohlreicha, ale zde by se asi vyřádil. Hovězí maso úplně chybí, s ním zřejmě i klientela se zájmem o jídlo vyšší cenové relace. Pozastavili jsme se ale nad tím, že všechna bezmasá jídla jsou jen smažená. Dopředu litujeme vegetariánsky orientované návštěvníky a ty děti, které maso v oblibě také právě nemají.

Zkrátka jídelní lístek jako poplatný době vzniku restaurace... I názvy jídel tomu odpovídají, naštěstí jsou pod vznešenými názvy uvedeny hlavní ingredience, ze kterých se příslušný chod skládá. Alespoň něco, co v sedmdesátých letech vůbec nebývalo zvykem. A ještě jedna změna. V části věnované rybám jsou kromě (mraženého) filé dvě jídla z lososa, který je také výdobytkem porevoluční doby. Tedy ne že by tehdy neexistoval, jen prostě v tuzemsku nebyl...

Chcete-li oběd nebo večeři zakončit sladkou tečkou a nejste-li právě milovníkem zmrzlinových pohárů se šlehačkou, máte smůlu. Nebo vlastně štěstí, ušetříte svému tělu značnou dávku kalorií.

Na jídelním lístku jsme objevili jen vína rozlévaná. V daný moment nám to vyhovovalo vzhledem k tomu, že jeden z nás přijel autem. Restaurace sice disponuje také nabídkou lahvových vín, avšak díky zkušenosti z nedávné rodinné oslavy jsme věděli, že sortiment není široký a nevychlazená vína mnoho potěšení konzumentům nepřinesla.

  

Jak nám chutnalo

Předkrmy „U Tří bříz“ nevedou, takže jsme tentokrát měli jednodušší rozhodování a mohli hned přistoupit k hlavnímu chodu. Po krátké poradě s vrchním jsme zamítli jeho doporučení smažených jídel a zvolili sami. Objednali jsme jedenkrát kapsu Venecia, a to z kuřecích prsou plněných italskou šunkou, sušenými rajčaty a sýrem, druhá objednávka zněla na Kosířskou jehlu, což představoval špíz s kousky vepřového masa, slaninou, cibulí a klobásou. Pomineme-li dnes už velice „retro“ znějící nic neříkající názvy a univerzální oblohu ze syrové zeleniny, ze které guru české gastronomie Zdeněk Pohlreich leze po zdech, bylo jídlo velmi slušné, i když ne nijak mimořádné. Hlad byl zahnán, žaludek si nestěžoval, druhý den si však už nevzpomenete, co že jste to vlastně jedli...

K lítosti druhé motorizované poloviny mohl jen jeden z nás ochutnat zmíněná rozlévaná vína. Volba padla na červený Portugal a Tramín, který, jak se ukázalo, došel a byl po dohodě nahrazen odrůdou Chardonnay. Káva představovala restaurační standard.

Kvalita servisu

Personál byl přátelský, ale nikoliv nevhodně familiární. Vrchní několikrát nevtíravě položil dotaz, zda něco nepotřebujeme, vždy včas, abychom si objednali další nápoje. Humornou situaci jsme zažili s jinak ochotnou číšnicí. Podle vyšitého znaku na vestě ški zřejmě o učnicí, která místo objednaného Tramínu červeného přinesla červené víno, ale poté, co jsme si vyjasnili terminologii, sama zčervenala a asi osmkrát se nám omluvila. Paradoxem bylo, že Tramín červený stejně k dispozici nebyl...

Místo úlevy...

Toalety se nacházejí hned vedle vchodu, přestože ve srovnání s minulostí udělaly krok vpřed co do čistoty, a půl kroku co do vybavenosti, jsou stále řešením umístěné do pivnice z roku 1970. O minimální intimitě při konání potřeby nemůže být ani řeč, alespoň na pánském WC, dámské jsme neměli možnost posoudit. V minulosti poměrně nedávné byly vylámané kliky u kabinek a jediné umyvadlo bez kohoutku, což je nyní napraveno.

Shrnutí - celkový dojem

Prostor „U Tří bříz“ je zejména restaurací pro oběd v polední pracovní přestávce, popřípadě pro klasické posezení u piva. Mimochodem podle vyvěšených diplomů dobře ošetřeného litovelského. Doporučit by se dala i pro nepříliš náročnou rodinnou oslavu, rozhodně však ne pro intimní večeři zamilované dvojice. I když jsme takový pár pro tentokrát nepředstavovali, ani volba mezi hlučným a zakouřeným výčepem verus ohromným sálem, ve kterém jsme seděli sami, neposkytuje právě příjemné prostředí.

Prostějovská restaurace „U Tří bříz“ má dobrou šanci stát se vyhledávanou v případě, že přijde do módy retro styl socialistické éry. I kdyby jídlo bylo famózní, prostory jeho úroveň chtě nechtě nad průměr nemají šanci dostat. V první větě resumé však nejde o žádnou ironii, v bývalé NDR tento styl již slaví úspěchy. Stejně tak ne každý Prostějovan potřebuje nezbytně k obědu luxus. Otázkou je, zda-li stále častější mínění spadají spíše k jídelně, vyhovuje majitelům...

Proto tentokrát udělujeme...

Total Comments

  • Interforst
  • pvecko
  • 1
  • 2

Předpověď počasí

Předpověď počasí

Přidejte si nás na Facebooku

Anketa - hlavní

JAK VÁM SE BĚHEM LÉTA LÍBÍ V PROSTĚJOVSKÝCH RESTAURACÍCH?

Fotbalový sumář
Volejbalová horečka
Prostějovská basketmánie
Ceník inzerce
Hokejový servis
2017 vitejte na svete banner
Speciály Večerníku
2016 jak sel cas banner
2016 stiny minulosti banner

2018 tv pohoda banner

Barometr

Sportu dveře dokořán!

Minulý čtvrtek dopoledne bylo i za účasti ministra školství, mládeže a tělovýchovy Roberta Plagy a dalších politických i sportovních celebrit slavnostně otevřeno Národní sportovní centrum v Prostějově. Krásnou halou za 130 milionů korun od státu se město může právem pyšnit.

Káže vodu, pije víno!

Další skandál se valí na hnutí Změna pro Prostějov. Tentokrát se provalil malér na zastupitelku Hanu Naiclerovou. Tato žena porušila stavební zákon, když zakoupený dům v Čehovicích měla dle povolení rekonstruovat, známá kazatelka morálky ho však rovnou zbourala. Hrozí jí až 500 000 korun pokuty!

Total Comments

Osobnost týdne

Aneta Langerová
Zpěvačka, hudebnice a vítězka soutěže Česko hledá SuperStar z roku 2004 svým vystoupením na náměstí T. G. Masaryka uzavřela letošní Hanácké slavnosti v Prostějově. Koncert populární zpěvačky rozezpíval celé centrum a byl vydařenou tečkou za letošními hody.

aneta

Total Comments

Číslo týdne

 1769
VPodle nejnovější statistiky Úřadu práce je nyní právě tolik obyvatel Prostějovska ve věku od 18 do 64 let bez zaměstnání. Je to o tři klienty více než předchozí měsíc, ale i tak patří náš region k těm s absolutně nejnižší nezaměstnaností.

Total Comments

Výrok týdne

„DIEGO NENÍ ŽÁDNÝ BUZERANT A TOMU PEDOFILOVI SE BRÁNIL!“

Ladislav Lakatoš svérázné brání šestnáctiletého syna, kterého měl údajně obtěžovat sedmašedesátiletý Josef S.

Total Comments