Dobré poledne, dnes je čtvrtek 21.9.2017
svátek slaví Matouš,
zítra Darina
•Žhavé novinky, informace, soutěže a výhry jen
pro vyvolené, kteří se přihlásí k odběru níže...

Oblíbený seriál PROSTĚJOVSKÉHO Večerníku o jídle a pití, je po prázdninové pauze zpět na stránkách nejčtenějšího regionálního periodika. Naposledy jsme z tohoto místa koncem června podrobili hodnocení legendární místo „U Dittrichů“, načež osmá strana vydání ulehla k letnímu odpočinku. Jako medvěd v zimě jsme však nespali, naopak oči týmu byly otevřeny dokořán. A proto vám hned v premiéře druhého poločasu můžeme nabídnout mimořádný díl s podtextem horkého sluníčka.

Jak známo, celý monitoring kolem gurmánství je rozdělen na dvě samostatné, vedle sebe probíhající části. Pravidelně se totiž díváme „na zoubek“ nejen restauracím, ale chceme uspokojit i ty z vás, kteří si raději zajdou spíše na pivo než na večeři do komfortnější restaurace. Mimořádně jsme už navštívili také pizzerii, což ale nebylo poslední nečekané překvapení. To další přichází právě s třináctým pokračováním... 

Upozornit je třeba také na skutečnost, že již brzy se bude bojovat o výhry v rámci ohlášené čtenářské soutěže. Oceňovat budeme také samotné provozovatele. 

Kdo by chtěl znát hodnotitele PROSTĚJOVSKÉHO Večerníku, stačí kliknout na www.vecernikpv.cz a příslušný banner, pod kterým se skrývají nejen potřebné informace, ale i dříve zveřejněné díly. 

 

Jako dvanáctý přišel na řadu podnik s názvem: 
 HOSPŮDKA SALI PROSTĚJOV

 

 
Než začneme...

 

Dnes se podíváme do jednoho z prostějovských zahradních hostinců. Důvodů pro tuto volbu máme hned několik: jednak počasí, neboť rtuť teploměru se vyhoupla nad třicítku, chuť učinit zadost pitnému režimu jinde než v uzavřené místnosti, vyhodnocení úrovně jednoho z venkovních hostinců a v neposlední řadě neodbytnou sbíhající se sliny na makrelu správně ochucenou i propečenou na venkovním grilu. 

Na malý výběr zahradních hospůdek si v Prostějově nemůžeme stěžovat. Sami jsme vybírali mezi šesti, počítáno od Rybníčka ve Vrahovicích po Splávek v Domamyslicích, určitě je jich ještě víc, ale na tento půltucet jsme si vzpomněli nejdřív. Nevíme jistě, kde všude připravují makrely, takže jsme zvolili pro uspokojení své chuti jistotu - hospůdku Sali v Krasické ulici, poblíž zastávky autobusové linky číslo 4 a bývalého zadního vchodu do aquaparku.

Vstup můžete snadno přehlédnout, proto pozor! Nachází se mezi několika malými montovanými obchody s různým sortimentem, známé jsou hlavně obyvatelům rodinných domků přilehlé čtvrti, nazývané neformálně a trochu kuriózně podle koupaliště - předchůdce dnešního aquaparku - Koupelky. Na vstupní uličku vás upozorní tabule na chodníku. Otevřeno je denně od patnácti hodin, grilovat se začíná o dvě hodiny později a hospůdka zavírá ve dvaadvacet hodin. Po průchodu uličkou a výstupu po několika schodech se ocitnete na nečekaně velké zahrádce rozdělené na dvě části. První dominují stoly a lavice, kdy ke každému stolu se vejde odhadem pohodlně osm hostů. Zhruba polovina stolů se nachází pod střechou, a pokud nefouká větší vítr, dá se zde přečkat i náhlá přeháňka. Výzdobu dotváří prvky ze zařízení selského dvora. Druhá část zahrádky je určena dětem a jejich rodičům. Nachází se zde řada atrakcí, kde se zabaví děti nejrůznějšího věku, ty větší, které už nerady slyší označení „děti“, ale ještě si nemohou objednat pivo, zde mají například stůl pro stolní tenis. V náležitém odstupu, aby se navzájem nerušili, ale zároveň byli pod oboustranným dohledem, sedí u stejných stolů, jako v první části, dospělý doprovod.

Kapacitu zahrádky jsme odhadli na 150 hostů u dvaceti stolů a během naší návštěvy bylo obsazeno asi ze dvou třetin. Někdy bývá ale na zahrádce tolik hostů, že nemůžete počítat s tím, jestli uhájíte v menší společnosti stůl jen pro sebe. 

Hospůdka nemá vlastní webové stránky ani podle našich zjištění nepoužívá jinou reklamu, přesto byla při všech našich návštěvách, dnes i v minulosti, více než dobře obsazena. Jde o jedno z vyhlášených letních občerstvovacích míst a jako takové reklamu zjevně nepotřebuje.  

Něco k zakousnutí...

Tento bod je obvykle u hodnocení hostinců velmi skromný a následuje až po výčtu nabídky nápojů. Tentokrát máme důvod pořadí změnit. Do hospůdky Sali se totiž chodí hlavně na grilované speciality. Jejich výčet, napsaný rukou na kusu papíru a uchycený připínáčkem na království zdejšího „grilmistra“ na jakési kukani ponořené pod schody o úroveň níž než je zahrádka, slouží snad jen těm, kteří sem zavítali poprvé. Znalí zdejších poměrů vědí, že je třeba nahlédnout dovnitř, znaleckým okem zhodnotit sortiment na grilu a velikost porcí, popřípadě prohodit pár slov s hlavní osobou zdejší hospůdky. Výsledkem konzultace bývá nejen výběr z aktuální nabídky, ale i velikost porce, volba oblohy a počet krajíců chleba. 

K naší radosti se makrely právě dopékaly. Sice před námi stála asi desítka natěšených hostů, kteří přišli před námi, ale z první dávky se dostalo nejen na nás, ale i na ty, kteří přišli až po nás. Na papírových táccích jsme si makrely přinesli k volnému stolu a po chvíli mohli spokojeně konstatovat, že naše očekávání bylo beze zbytku splněno. 

Po náležitém odpočinku a vyhodnocení nabídky piva jsme se odhodlali ke druhému kolu konzumace. Tentokrát jsme se už o hermelín grilovaný v alobalu a cigáro, což jsme kromě hořčice doplnili nakládanými beraními rohy, spravedlivě rozdělili. Hermelín byl správně propečený a nerozteklý, tedy přesně takový, jaký má být. Na další položky ze zdejší nabídky, ač se nám sbíhaly sliny, už jsme bohužel neměli kapacitu. Takže, grilovaná krkovička, jazyk a koleno (možná jsme na něco dalšího zapomněli) přijdou na řadu příště...

Nabídka nápojů a jejich kvalita

Od zahradního hostince obvykle neočekáváte širokou nabídku jídel ani nápojů. Nabídka grilovaných pokrmů očekávání převyšuje, u piva tomu tak není. Hospůdka nabízí vlastně jeden pivovarský zdroj, neboť Pardál je mladším bratrem Budvaru, jehož nabídku tvoří desítka, jedenáctka nebo dvanáctka, případně pivo řezané, které doplňuje velkopopovický černý Kozel. Kromě desítky jsme okusili všechna piva, ale žádné nadšení v nás nevyvolala. Čím to bylo, těžko říct...  Hospůdka nabízí i rozlévané víno, zkusili jsme na doporučení servírky chardonnay a bylo správně vychlazené a docela slušně pitelné.

Kvalita servisu

Oblibu si mezi pravidelnými návštěvníky získal „mistr grilu“. Vstřícný, komunikativní, s nímž každý, kdo přistoupí k pultu u grilu, aby uspokojil hlad nebo jen chuť na něco k zakousnutí, což je podporováno ještě vůní linoucí se z tohoto místa, prohodí pár vět. 

Obsluhovala nás mladá servírka. Tak mladá, že vypadala jako studentka na prázdninové brigádě. Objednávky vyřizovala s přehledem a nápoje servírovala zručně, na studentku na brigádě až moc zručně. Dokázala poradit a odpovědět na naše dotazy týkající se jak piva, tak vína.

Místo úlevy...

Neboli toalety se nachází na nižší úrovni terénu, tedy na úrovni, kam vstupujete z ulice a na níž najdete rovněž gril a výčepní pult. Jen na druhé straně, to znamená vlevo od vstupu, počítáno z pohledu přicházejícího návštěvníka. Kvalita standardní, na místo, kde se pije hlavně pivo, až skoro nečekaně slušná. Čerstvé květiny, tichou hudbu a nevtíravou vůni, jak tomu bývá v některých lepších restauracích, jsme zde nehledali a ani nenašli.

Shrnutí - celkový dojem

Hospůdka Sali je příjemným místem k posezení s přáteli za pěkného počasí, kdy se vám nechce schovat se do uzavřené místnosti. Pokud jste původně přišli jen na pivo, vůně linoucí se od grilu a šíře nabídky vás brzy přesvědčí, že nedat si něco k němu by byl hřích. To se ale týká jen návštěvníků, kteří sem zavítali poprvé, stálí hosté to vědí a chodí sem cíleně nejen na makrelu, ale i na další grilované dobroty.  Dotazem u grilu jsme zjistili, že za loňský rok snědli návštěvníci na dvě tisícovky kilogramů makrel. Při naší samotné návštěvě nebylo úplně plno, ale i tak na stoly putovalo 50 ryb. Odhadujeme, že těch stálých hostů sem chodí většina, byli jsme zde oba několikrát a vždy jsme museli chvíli hledat místo. A v odpoledních hodinách je úplně plno i v části zahrádky přizpůsobené dětem. Neformální oddělení obou částí je ku prospěchu obou skupin návštěvníků, kteří se tak navzájem neruší.

 
12 hvezdy3
Zahradní hospůdky se v posledních letech rozrostly jako houby po dešti a staly se velmi oblíbeným doplňkem gastronomické scény města. Podle návštěvníků z jiných měst je grilování makrel v těchto hospůdkách prostějovskou zvláštností. Je-li tomu opravdu tak, potom můžeme konstatovat, že Sali v Krasické ulici určitě našemu městu ostudu nedělá, spíše naopak. A bez jakékoliv reklamy.


Jednoduchou zahradní hospůdku nelze pro účely hodnocení postavit do jedné řady s kamennou restaurací nebo hostincem, kde dostanete kromě piva jen utopence. Hodnotíme-li atmosféru, nabídku kulinářských požitků, odpovídající prostředí a přístup personálu, domníváme se, že můžeme udělit... 


CO TO ZNAMENÁ:

5 hvězd – EXCELENTNÍ

Mimořádný zážitek, široká nabídka i kvalita čepovaných piv nemá chybu, stejně jako menu malých jídel k zakousnutí. Přátelský personál, originální interiér je bonusem. Nechce se vám odtud odejít. PROSTĚJOVSKÝ Večerník vřele doporučuje.

4 hvězdy - VELMI DOBRÉ

Slušná nabídka piv, obsluhu její práce viditelně těší, je rychlá a vstřícná. Když k tomu přidáte skvělé pochutiny z grilu včetně domácích uzenin a stylové vybavení, je jasné, že se vám jen tak nebude chtít odejít. Takové léto udělá spokojeného člověka.

3 hvězdy – DOBRÉ

Dobrá piva na čepu, personál se snaží, k tomu kvalitní masíčko. Tato zahrádka stojí za návštěvu, přestože žádná velká gastronomie se zde neodehrává. Menu je zaměřené na domácí klobásky, takže štmagast si přijde na své. A o to taky jde.

2 hvězdy – SNESITELNÉ

Prakticky žádný výběr piva, obsluha se tváří otráveně, v nabídce přes většinu týdne nic moc k zakousnutí - skládanky a brambůrky se nepočítají... Když už o víkendu něco skončí na ohni, je to poživatelné jen při velkém hlasu...

 1 hvězda – VYHNĚTE SE

Pivo mizerné, stejně jako vzhled lokálu a čistota záchodů. Najíst se není z čeho, pokud pomineme jeden druh klobásy. Navíc obsluha nevlídná a neochotná, jako bonus mohou sloužit obtěžující opilci. Dobrá rada: odtud rychle pryč.

 
 

A JAK VÁM SE LÍBÍ V HOSPŮDCE „SALI“?
HLASUJTE NA WWW.VECERNIKPV.CZ, NEBO NÁM MŮŽETE NAPSAT SVOJI RECENZI NA E-MAIL: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript., ČI NA ADRESU OLOMOUCKÁ 10, PROSTĚJOV
 
 
 

OSTATNÍ DÍLY NAJDETE ZDE:

Dnes počtvrté se potkáváme na místě, které má za cíl podívat se na zoubek nejen regionálním restauracím, ale už brzy také místním hostincům. Vše odstartovaly dva díly na konci uplynulého roku, třetí dějství nového seriálu PROSTĚJOVSKÉHO Večerníku jsme vám přinesli v lednu, dnešní sondou pak uzavíráme první kvarteto.

A jak jsme předeslali, na stránkách nejčtenějšího regionálního periodika se v letošním roce našeho dvacátého výročí budete s touto novinkou setkávat stále více pravidelněji. Věříme, že vás zaujme a jeho úroveň bude stoupat. Navíc se bude bojovat o zajímavé výhry. Oceňovat budeme jak samotné provozovatele, tak i čtenáře. Na samém konci pak dojde i na finanční odměny.

Kdo by chtěl znát hodnotitele PROSTĚJOVSKÉHO Večerníku, stačí když klikne na www.vecernikpv.cz a na pravé straně najde příslušný banner, pod kterým se skrývají všechny potřebné informace i tři dříve zveřejněné díly. Teď už ale pojďme do restaurace, „U Tří bříz“ už jsou asi netrpěliví...

...........................................................................

Jako čtvrtý přišel na řadu podnik s názvem:

RESTAURACE U TŘÍ BŘÍZ PROSTĚJOV

FOTO STÁHNOUT Z WEBU

Než se rozhodnete vstoupit...

Tentokrát jsme se vypravili do restaurace, která si slušné renomé získala širokou nabídkou jídel denního menu za více než příznivou cenu a možností konání oblíbených rodinných oslav či firemní večírků. Jmenuje se „U Tří bříz“. Jestli se tam břízy někdy nacházely nebo snad ještě někde v okolí nacházejí, jsme si nikdy dříve nevšimli, a vzhledem k nastupující tmě to nebylo možné zjistit ani  v době naší návštěvy. Neformálně je mezi zákazníky používán také název ´Na Kopečku´, dříve bylo vžité ještě označení ´V Sakristii´, neboť nedaleko je kostel sv. Petra a Pavla.

Restaurace je umístěna v přízemí nemovitosti postavené v sedmdesátých letech minulého století. Provozovány jsou zde i takzvané objekty občanské vybavenosti, tedy obchody a restaurace. Nejlepším řešením je přijít pěšky, poměrně velké parkoviště v bezprostřední blízkosti totiž slouží hlavně obyvatelům přilehlého domu, a jen výjimečně tak naleznete místo k zaparkování.

Jak se stalo naším zvykem, nejprve jsme si chtěli prohlédnout internetové stránky. Přestože na nich existuje odkaz Menu PV, web hlásil: „stránka nebyla nalezena“. Náhoda to nebyla, ani opakované vyhledání v příštích dnech nepřineslo jiný výsledek. Z tohoto důvodu naše příprava tentokrát spočívala „pouze“ v absolvování rodinných oslav kulatých narozenin příbuzenstva a několika večeří při příležitosti výročních schůzí turistického oddílu...

Interiér

Vstupujeme vchodem řešeným ve stylu architektury z dob vzniku stavby. Vítají nás skleněné tabule v chladných hliníkových rámech, načež se dále ubíráme chodbou kolem záchodů, kterou se snaží „zútulnit“ reklamní panely s fotografiemi obložených mís z produkce restaurace. Dostáváme se do části, která by se dala nazvat výčepem. Po levé straně se nachází nejprve z poloviny zavřený salonek pro patnáct až dvacet osob i docela estetický barový pult s pípou.  Zbytek místnosti je zařízen jednoduchým vybavením běžného výčepu. Při naší návštěvě zde bylo poněkud nakouřeno. Nekritizujeme to, myslíme si, že každý hospodský má mít právo rozhodnout se, jaké zařízení bude provozovat, stejně tak každý návštěvník má mít právo rozhodnout se, kam půjde. Po 30. květnu 2017 však bude rozhodnuto za hospodské i návštěvníky... Naše návštěva proběhla večer, v poledne je zde kouření zakázáno.

Architekturu sedmdesátých let nezapřou ani další prostory restaurace.  Velký sál byl budován pro racionální nasycení masového množství strávníků, nikolv pro zážitkovou gastronomii v intimním prostředí. Ve stejném duchu jsou řešeny i salonky - sklo, hliník, dlažba, strohost stěn...

Co restaurace nabízí...

O nabídce poledního menu je zmínka v úvodu, výběr v příznivých cenových relacích je pravidelně obměňován. Poutač umístěný na chodníku u silnice láká projíždějící motoristy na jednu nebo dvě akce dne. O návštěvníky zřejmě nouze nebude...

Stálý jídelní lístek, ze kterého jsme čerpali, je obsáhlý, nabízí dvanáct druhů jídel z vepřového masa, třináct z kuřecího masa, šest druhů pokrmů z ryb, devět bezmasých jídel a půltucet druhů zeleninových salátů pojatých jako hlavní chod, přílohové jsou pak uvedeny samostatně.

Všechny restaurace nemusí nabídkou uspokojit pana Pohlreicha, ale zde by se asi vyřádil. Hovězí maso úplně chybí, s ním zřejmě i klientela se zájmem o jídlo vyšší cenové relace. Pozastavili jsme se ale nad tím, že všechna bezmasá jídla jsou jen smažená. Dopředu litujeme vegetariánsky orientované návštěvníky a ty děti, které maso v oblibě také právě nemají.

Zkrátka jídelní lístek jako poplatný době vzniku restaurace... I názvy jídel tomu odpovídají, naštěstí jsou pod vznešenými názvy uvedeny hlavní ingredience, ze kterých se příslušný chod skládá. Alespoň něco, co v sedmdesátých letech vůbec nebývalo zvykem. A ještě jedna změna. V části věnované rybám jsou kromě (mraženého) filé dvě jídla z lososa, který je také výdobytkem porevoluční doby. Tedy ne že by tehdy neexistoval, jen prostě v tuzemsku nebyl...

Chcete-li oběd nebo večeři zakončit sladkou tečkou a nejste-li právě milovníkem zmrzlinových pohárů se šlehačkou, máte smůlu. Nebo vlastně štěstí, ušetříte svému tělu značnou dávku kalorií.

Na jídelním lístku jsme objevili jen vína rozlévaná. V daný moment nám to vyhovovalo vzhledem k tomu, že jeden z nás přijel autem. Restaurace sice disponuje také nabídkou lahvových vín, avšak díky zkušenosti z nedávné rodinné oslavy jsme věděli, že sortiment není široký a nevychlazená vína mnoho potěšení konzumentům nepřinesla.

  

Jak nám chutnalo

Předkrmy „U Tří bříz“ nevedou, takže jsme tentokrát měli jednodušší rozhodování a mohli hned přistoupit k hlavnímu chodu. Po krátké poradě s vrchním jsme zamítli jeho doporučení smažených jídel a zvolili sami. Objednali jsme jedenkrát kapsu Venecia, a to z kuřecích prsou plněných italskou šunkou, sušenými rajčaty a sýrem, druhá objednávka zněla na Kosířskou jehlu, což představoval špíz s kousky vepřového masa, slaninou, cibulí a klobásou. Pomineme-li dnes už velice „retro“ znějící nic neříkající názvy a univerzální oblohu ze syrové zeleniny, ze které guru české gastronomie Zdeněk Pohlreich leze po zdech, bylo jídlo velmi slušné, i když ne nijak mimořádné. Hlad byl zahnán, žaludek si nestěžoval, druhý den si však už nevzpomenete, co že jste to vlastně jedli...

K lítosti druhé motorizované poloviny mohl jen jeden z nás ochutnat zmíněná rozlévaná vína. Volba padla na červený Portugal a Tramín, který, jak se ukázalo, došel a byl po dohodě nahrazen odrůdou Chardonnay. Káva představovala restaurační standard.

Kvalita servisu

Personál byl přátelský, ale nikoliv nevhodně familiární. Vrchní několikrát nevtíravě položil dotaz, zda něco nepotřebujeme, vždy včas, abychom si objednali další nápoje. Humornou situaci jsme zažili s jinak ochotnou číšnicí. Podle vyšitého znaku na vestě ški zřejmě o učnicí, která místo objednaného Tramínu červeného přinesla červené víno, ale poté, co jsme si vyjasnili terminologii, sama zčervenala a asi osmkrát se nám omluvila. Paradoxem bylo, že Tramín červený stejně k dispozici nebyl...

Místo úlevy...

Toalety se nacházejí hned vedle vchodu, přestože ve srovnání s minulostí udělaly krok vpřed co do čistoty, a půl kroku co do vybavenosti, jsou stále řešením umístěné do pivnice z roku 1970. O minimální intimitě při konání potřeby nemůže být ani řeč, alespoň na pánském WC, dámské jsme neměli možnost posoudit. V minulosti poměrně nedávné byly vylámané kliky u kabinek a jediné umyvadlo bez kohoutku, což je nyní napraveno.

Shrnutí - celkový dojem

Prostor „U Tří bříz“ je zejména restaurací pro oběd v polední pracovní přestávce, popřípadě pro klasické posezení u piva. Mimochodem podle vyvěšených diplomů dobře ošetřeného litovelského. Doporučit by se dala i pro nepříliš náročnou rodinnou oslavu, rozhodně však ne pro intimní večeři zamilované dvojice. I když jsme takový pár pro tentokrát nepředstavovali, ani volba mezi hlučným a zakouřeným výčepem verus ohromným sálem, ve kterém jsme seděli sami, neposkytuje právě příjemné prostředí.

Prostějovská restaurace „U Tří bříz“ má dobrou šanci stát se vyhledávanou v případě, že přijde do módy retro styl socialistické éry. I kdyby jídlo bylo famózní, prostory jeho úroveň chtě nechtě nad průměr nemají šanci dostat. V první větě resumé však nejde o žádnou ironii, v bývalé NDR tento styl již slaví úspěchy. Stejně tak ne každý Prostějovan potřebuje nezbytně k obědu luxus. Otázkou je, zda-li stále častější mínění spadají spíše k jídelně, vyhovuje majitelům...

Proto tentokrát udělujeme...

  • Jelínek Svět klobásek
  • Kostelecké vinobraní
  • Atletická velká cena
  • Plumlovské Vinobraní
  • maier
  • JH Reality
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
  • 6

Předpověď počasí

Předpověď počasí

Přidejte si nás na Facebooku

Anketa - hlas lidu...

Jak se vám líbily PROSTĚJOVSKÉ HANÁCKÉ SLAVNOSTI?

Fotbalový sumář
Volejbalová horečka
Prostějovská basketmánie
Ceník inzerce
Hokejový servis
2017 vitejte na svete banner
Speciály Večerníku
2016 jak sel cas banner
2016 stiny minulosti banner

2017 tv pohoda banner

Barometr

Fantazii se meze nekladou

O přípravách instalace sochy sedícího Jiřího Wolkera na lavičce na náměstí T. G. Masaryka Večerník již informoval. Autor sochy architekt Miloš Karásek z Bratislavy se ale Večerníku svěřil, že jeho dalším plánem je čůrající Hanačka před Zlatou bránou. Proč ne? Velmi dobrý a originální nápad! 

 

To myslí vážně?! 

I když je na vzestupu a přestože to pod jeho vedením dotáhla na první příčku světového žebříčku, rozhodla se tenistka Karolína Plíšková, že zčistajasna ukončí spolupráci s trenérem prostějovského klubu Davidem Kotyzou. Prý kvůli neshodám ve strategii. Stále více se proslýchá, že tu „strategii“ určuje pouze jistý Hrdlička...

Osobnost týdne

BARBORA POLÁKOVÁ 
Největší hvězdou kulturního programu v rámci Hanáckých slavností na prostějovském náměstí byla bezesporu Barbora Poláková. Herečka a zpěvačka při svém koncertu pochopitelně nemohla opomenout svůj největší hit. „Nafrněné“ tleskalo zaplněné náměstí včetně jejího manžela Pavla Lišky s dcerou. 

38 02 polakova copy

Číslo týdne

86


Do bojů o poslanecké mandáty vysílá v Olomouckém kraji své kandidáty celkem šestadvacet politických stran a hnutí. A na listinách jsme objevili hned šestaosmdesát želízek v ohni z prostějovského regionu. Kdo z nich uspěje a dostane se do Parlamentu ČR? 

Výrok týdne

„NA CO BYCH

SI TU KNÍŽKU

KUPOVALA, KDYŽ

JI NEPOUŽIJI...“

Jedna ze studentek mířících ráno do školní lavice jasně odpověděla kamarádce, proč si nehodlá obstarat jednu z učebnic českého jazyka...