Dobré ráno, dnes je středa 19.9.2018
svátek slaví Zita,
zítra Oleg
•Žhavé novinky, informace, soutěže a výhry jen
pro vyvolené, kteří se přihlásí k odběru níže...

Jeden z naší dvojice usedl ke stolu s pevným názorem na složení svého menu, druhý si nechal kompletně poradit. Nebyla to součást testu restaurace, ale zkrátka to tak vyšlo.
Přistoupili jsme hned k hlavnímu chodu, což se stalo tak trochu omylem, protože jsme si na naše obvyklé dělení předkrmu nevzpomněli, vlastně vzpomněli, ale až po jídle...

Jedním objednaným chodem se stala vepřová panenka na houbách se smetanou a vůní rozmarýnu s kroketami, druhým tagliatelle s kuřecím masem, brokolicí a pestem, sypané sýrem Gran Moravia, což lze označit za česko-italské jídlo, prostě od každého něco. Vepřová panenka byla měkká, hodně šťavnatá, s tím bývá u panenky někdy problém, dobře ochucená, inzerované houby nám vzhledově připomínaly žampiony, ale chuť byla houbová. Tagliatelle nebyly rozvařené, jak se někdy v restauracích stává, ani úplně al dente, jak je dělají Italové, pro většinu z nás je tato úprava trochu tvrdá. Dalo by se říci, že byly uvařeny tak akorát. Jídlo to nebylo nijak mimořádné, ale v žádném případě ne špatné. Asi takové, jaké jsme očekávali.
Když jsme zjistili, že jsme ušetřili kapacitu věnovanou obvykle předkrmu, doplnili jsme oběd lákavým dezertem z denního menu. Byla jím menší porce bramborových knedlíků se švestkami a sypanými málem. Na každého z nás vyšel jeden a byla to příjemná, nepřeslazená tečka za celým obědem.
Ještě zbývá zmínit se o chloubě podniku: pivu z domácího pivovaru. Nejprve jsme - ještě před obědem - ochutnali Vídeňskou 14° a 12°, ležák plzeňského typu, později ještě malou pšeničnou 13° a malého Záhořana 11°. Dvanáctka je velmi povedená s příjemnou a nevtíravou chutí, o níž se někteří hodnotitelé na sociálních sítích vyjadřují jako o jedné z nejlepších u nás. Podává se ve sklenicích o obsahu 0,4 litru za docela příjemných sedmadvacet korun. Vídeňský speciál 14° je tak nazván podle vídeňského sladu, ze kterého je vyráběn a vyznačuje se jemně karamelovou vůní a chutí. Pšeničné pivo má nižší hořkost a lehkou pšeničnou chuť - a opět se záhadným citronem, nad kterým jsme vyjádřili podiv při hodnocení Ječmínka. Záhořan je zřejmě vlajkovou lodí restaurace a pivovaru Koliba, nebyl by jím, kdyby se nevyznačoval vyváženou chutí a příjemnou pitelností.
Všechna piva vařená v Kolibě jsou zásadně nepasterizovaná a nefiltrovaná. Na to, abychom posoudili vyrovnanost, popřípadě rozdíly chuti v jednotlivých várkách, jsme nevypili dostatečné množství piva...

Kvalita servisu
Na hodnocení jsme přišli v době, kdy už polední špička končila a podvečerní ještě nezačala, což bylo příjemné jak pro nás, tak pro personál. Ujala se nás velmi sympatická servírka, která nám pomohla s nelehkým výběrem, a to od piva po dezert. Byla schopná promluvit zasvěceně jak o chuti jednotlivých druhů piv, tak o složení jednotlivých chodů na jídelním lístku.
Několikrát se cestou kolem našeho stolu zastavila, aby se zeptala, jestli jsme spokojeni a něco nám nechybí. Rozdělení dezertu, o který jsme požádali jejím prostřednictvím kuchaře, zařídila k naší spokojenosti. Nemyslíme si, že v jejím příjemném a milém vystupování hrálo roli naše osobní kouzlo, spíše vlastnosti. Díky za ně.
Pokud by bylo v sále plno a obsluha musela kmitat „jako bruslaři na kluzišti“, jak napsal jeden z hostů na webu, asi by nám nemohla věnovat tolik času, ale na příjemném vystupování by se, jak doufáme, nic nezměnilo.

Místo úlevy
Toalety nacházející se z pozice vstupujícího v pravém zadním rohu jsou řešeny stejně, ne-li více stylově, jako celá restaurace. Nápisy „ogaři“ a „dcérky“ jsou sice v jazyku valašském, ale pro nás srozumitelném. Masivní dřevo, keramická dlažba a obklady ladí s interiérem celé stavby, sanitární doplňky jsou moderní. Nic tam nechybí a dokonce z reproduktorů zněla ve chvílích našich návštěv reportáž z fotbalového utkání - už nevíme kterého, ale tuzemské nebylo

Shrnutí - celkový dojem
Koliba na nás udělala dobrý dojem. Pro účel, pro který byla zřízena, vyhovuje ideálně. Chcete-li si zajít v partě na pár piv a nemuset dávat pozor, abyste nepolili ubrus nebo někoho nepohoršili hlasitějším hovorem - potom jste v Kolibě na tom pravém místě. Navíc pivo je opravdu dobré a v široké nabídce si člověk vždy najde to svoje. Jídelní lístek je také bohatý a obsluha hbitá. Někdy se stane, že nestíhá. Není to ovšem proto, že by posedávala a bavila se někde v koutě, ale z důvodu, že je plno a všichni chtějí obědvat nebo večeřet pokud možno hned. Nám se to nestalo ani při hodnoticí návštěvě, ani při několika předešlých návštěvách. Ale na sociálních sítích si občas někdo postěžuje. Že to tam někdy hlučí jako ve včelím úlu, však svědčí o popularitě tohoto velikého podniku. Hledáte-li intimní atmosféru pro posezení ve dvou, zvolte raději menší restauraci.Preferujete-li podnik, kde vždy najdete místo, širokou škálu opravdu dobrého piva a slušné jídlo, kde si posedíte v pěkném neformálním prostředí valašské koliby v srdci Hané, jde o správnou volbu. Nám se na tomto místě moc líbilo.  Restauraci a pivovaru Koliba u Tří králů proto udělujeme

****

CO TO ZNAMENÁ:

5 hvězd – EXCELENTNÍ

Mimořádný zážitek, široká nabídka i kvalita čepovaných piv nemá chybu, stejně jako menu malých jídel k zakousnutí. Přátelský personál, originální interiér je bonusem. Nechce se vám odtud odejít. PROSTĚJOVSKÝ Večerník vřele doporučuje.

4 hvězdy - VELMI DOBRÉ

Slušná nabídka piv, obsluhu její práce viditelně těší, je rychlá a vstřícná. Když k tomu přidáte skvělé pochutiny z grilu včetně domácích uzenin a stylové vybavení, je jasné, že se vám jen tak nebude chtít odejít. Takové léto udělá spokojeného člověka.

3 hvězdy – DOBRÉ

Dobrá piva na čepu, personál se snaží, k tomu kvalitní masíčko. Tato zahrádka stojí za návštěvu, přestože žádná velká gastronomie se zde neodehrává. Menu je zaměřené na domácí klobásky, takže štmagast si přijde na své. A o to taky jde.

2 hvězdy – SNESITELNÉ

Prakticky žádný výběr piva, obsluha se tváří otráveně, v nabídce přes většinu týdne nic moc k zakousnutí - skládanky a brambůrky se nepočítají... Když už o víkendu něco skončí na ohni, je to poživatelné jen při velkém hlasu...

 1 hvězda – VYHNĚTE SE

Pivo mizerné, stejně jako vzhled lokálu a čistota záchodů. Najíst se není z čeho, pokud pomineme jeden druh klobásy. Navíc obsluha nevlídná a neochotná, jako bonus mohou sloužit obtěžující opilci. Dobrá rada: odtud rychle pryč.

 

A JAK VÁM SE LÍBÍ V HOSPŮDCE U ANDĚLA PROSTĚJOVHLASUJTE NA WWW.VECERNIKPV.CZ, NEBO NÁM MŮŽETE NAPSAT SVOJI RECENZI NA E-MAIL: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.,

ČI NA ADRESU OLOMOUCKÁ 10, PROSTĚJOV
 
Pokračování seriálu v podobě 9. dílu z restaurace „U BÍLÉHO KONÍČKA“ najdete v tištěném vydání PROSTĚJOVSKÉHO Večerníku, které vychází v úterý 9. května


OSTATNÍ DÍLY NAJDETE ZDE:

Dnes počtvrté se potkáváme na místě, které má za cíl podívat se na zoubek nejen regionálním restauracím, ale už brzy také místním hostincům. Vše odstartovaly dva díly na konci uplynulého roku, třetí dějství nového seriálu PROSTĚJOVSKÉHO Večerníku jsme vám přinesli v lednu, dnešní sondou pak uzavíráme první kvarteto.

A jak jsme předeslali, na stránkách nejčtenějšího regionálního periodika se v letošním roce našeho dvacátého výročí budete s touto novinkou setkávat stále více pravidelněji. Věříme, že vás zaujme a jeho úroveň bude stoupat. Navíc se bude bojovat o zajímavé výhry. Oceňovat budeme jak samotné provozovatele, tak i čtenáře. Na samém konci pak dojde i na finanční odměny.

Kdo by chtěl znát hodnotitele PROSTĚJOVSKÉHO Večerníku, stačí když klikne na www.vecernikpv.cz a na pravé straně najde příslušný banner, pod kterým se skrývají všechny potřebné informace i tři dříve zveřejněné díly. Teď už ale pojďme do restaurace, „U Tří bříz“ už jsou asi netrpěliví...

...........................................................................

Jako čtvrtý přišel na řadu podnik s názvem:

RESTAURACE U TŘÍ BŘÍZ PROSTĚJOV

FOTO STÁHNOUT Z WEBU

Než se rozhodnete vstoupit...

Tentokrát jsme se vypravili do restaurace, která si slušné renomé získala širokou nabídkou jídel denního menu za více než příznivou cenu a možností konání oblíbených rodinných oslav či firemní večírků. Jmenuje se „U Tří bříz“. Jestli se tam břízy někdy nacházely nebo snad ještě někde v okolí nacházejí, jsme si nikdy dříve nevšimli, a vzhledem k nastupující tmě to nebylo možné zjistit ani  v době naší návštěvy. Neformálně je mezi zákazníky používán také název ´Na Kopečku´, dříve bylo vžité ještě označení ´V Sakristii´, neboť nedaleko je kostel sv. Petra a Pavla.

Restaurace je umístěna v přízemí nemovitosti postavené v sedmdesátých letech minulého století. Provozovány jsou zde i takzvané objekty občanské vybavenosti, tedy obchody a restaurace. Nejlepším řešením je přijít pěšky, poměrně velké parkoviště v bezprostřední blízkosti totiž slouží hlavně obyvatelům přilehlého domu, a jen výjimečně tak naleznete místo k zaparkování.

Jak se stalo naším zvykem, nejprve jsme si chtěli prohlédnout internetové stránky. Přestože na nich existuje odkaz Menu PV, web hlásil: „stránka nebyla nalezena“. Náhoda to nebyla, ani opakované vyhledání v příštích dnech nepřineslo jiný výsledek. Z tohoto důvodu naše příprava tentokrát spočívala „pouze“ v absolvování rodinných oslav kulatých narozenin příbuzenstva a několika večeří při příležitosti výročních schůzí turistického oddílu...

Interiér

Vstupujeme vchodem řešeným ve stylu architektury z dob vzniku stavby. Vítají nás skleněné tabule v chladných hliníkových rámech, načež se dále ubíráme chodbou kolem záchodů, kterou se snaží „zútulnit“ reklamní panely s fotografiemi obložených mís z produkce restaurace. Dostáváme se do části, která by se dala nazvat výčepem. Po levé straně se nachází nejprve z poloviny zavřený salonek pro patnáct až dvacet osob i docela estetický barový pult s pípou.  Zbytek místnosti je zařízen jednoduchým vybavením běžného výčepu. Při naší návštěvě zde bylo poněkud nakouřeno. Nekritizujeme to, myslíme si, že každý hospodský má mít právo rozhodnout se, jaké zařízení bude provozovat, stejně tak každý návštěvník má mít právo rozhodnout se, kam půjde. Po 30. květnu 2017 však bude rozhodnuto za hospodské i návštěvníky... Naše návštěva proběhla večer, v poledne je zde kouření zakázáno.

Architekturu sedmdesátých let nezapřou ani další prostory restaurace.  Velký sál byl budován pro racionální nasycení masového množství strávníků, nikolv pro zážitkovou gastronomii v intimním prostředí. Ve stejném duchu jsou řešeny i salonky - sklo, hliník, dlažba, strohost stěn...

Co restaurace nabízí...

O nabídce poledního menu je zmínka v úvodu, výběr v příznivých cenových relacích je pravidelně obměňován. Poutač umístěný na chodníku u silnice láká projíždějící motoristy na jednu nebo dvě akce dne. O návštěvníky zřejmě nouze nebude...

Stálý jídelní lístek, ze kterého jsme čerpali, je obsáhlý, nabízí dvanáct druhů jídel z vepřového masa, třináct z kuřecího masa, šest druhů pokrmů z ryb, devět bezmasých jídel a půltucet druhů zeleninových salátů pojatých jako hlavní chod, přílohové jsou pak uvedeny samostatně.

Všechny restaurace nemusí nabídkou uspokojit pana Pohlreicha, ale zde by se asi vyřádil. Hovězí maso úplně chybí, s ním zřejmě i klientela se zájmem o jídlo vyšší cenové relace. Pozastavili jsme se ale nad tím, že všechna bezmasá jídla jsou jen smažená. Dopředu litujeme vegetariánsky orientované návštěvníky a ty děti, které maso v oblibě také právě nemají.

Zkrátka jídelní lístek jako poplatný době vzniku restaurace... I názvy jídel tomu odpovídají, naštěstí jsou pod vznešenými názvy uvedeny hlavní ingredience, ze kterých se příslušný chod skládá. Alespoň něco, co v sedmdesátých letech vůbec nebývalo zvykem. A ještě jedna změna. V části věnované rybám jsou kromě (mraženého) filé dvě jídla z lososa, který je také výdobytkem porevoluční doby. Tedy ne že by tehdy neexistoval, jen prostě v tuzemsku nebyl...

Chcete-li oběd nebo večeři zakončit sladkou tečkou a nejste-li právě milovníkem zmrzlinových pohárů se šlehačkou, máte smůlu. Nebo vlastně štěstí, ušetříte svému tělu značnou dávku kalorií.

Na jídelním lístku jsme objevili jen vína rozlévaná. V daný moment nám to vyhovovalo vzhledem k tomu, že jeden z nás přijel autem. Restaurace sice disponuje také nabídkou lahvových vín, avšak díky zkušenosti z nedávné rodinné oslavy jsme věděli, že sortiment není široký a nevychlazená vína mnoho potěšení konzumentům nepřinesla.

  

Jak nám chutnalo

Předkrmy „U Tří bříz“ nevedou, takže jsme tentokrát měli jednodušší rozhodování a mohli hned přistoupit k hlavnímu chodu. Po krátké poradě s vrchním jsme zamítli jeho doporučení smažených jídel a zvolili sami. Objednali jsme jedenkrát kapsu Venecia, a to z kuřecích prsou plněných italskou šunkou, sušenými rajčaty a sýrem, druhá objednávka zněla na Kosířskou jehlu, což představoval špíz s kousky vepřového masa, slaninou, cibulí a klobásou. Pomineme-li dnes už velice „retro“ znějící nic neříkající názvy a univerzální oblohu ze syrové zeleniny, ze které guru české gastronomie Zdeněk Pohlreich leze po zdech, bylo jídlo velmi slušné, i když ne nijak mimořádné. Hlad byl zahnán, žaludek si nestěžoval, druhý den si však už nevzpomenete, co že jste to vlastně jedli...

K lítosti druhé motorizované poloviny mohl jen jeden z nás ochutnat zmíněná rozlévaná vína. Volba padla na červený Portugal a Tramín, který, jak se ukázalo, došel a byl po dohodě nahrazen odrůdou Chardonnay. Káva představovala restaurační standard.

Kvalita servisu

Personál byl přátelský, ale nikoliv nevhodně familiární. Vrchní několikrát nevtíravě položil dotaz, zda něco nepotřebujeme, vždy včas, abychom si objednali další nápoje. Humornou situaci jsme zažili s jinak ochotnou číšnicí. Podle vyšitého znaku na vestě ški zřejmě o učnicí, která místo objednaného Tramínu červeného přinesla červené víno, ale poté, co jsme si vyjasnili terminologii, sama zčervenala a asi osmkrát se nám omluvila. Paradoxem bylo, že Tramín červený stejně k dispozici nebyl...

Místo úlevy...

Toalety se nacházejí hned vedle vchodu, přestože ve srovnání s minulostí udělaly krok vpřed co do čistoty, a půl kroku co do vybavenosti, jsou stále řešením umístěné do pivnice z roku 1970. O minimální intimitě při konání potřeby nemůže být ani řeč, alespoň na pánském WC, dámské jsme neměli možnost posoudit. V minulosti poměrně nedávné byly vylámané kliky u kabinek a jediné umyvadlo bez kohoutku, což je nyní napraveno.

Shrnutí - celkový dojem

Prostor „U Tří bříz“ je zejména restaurací pro oběd v polední pracovní přestávce, popřípadě pro klasické posezení u piva. Mimochodem podle vyvěšených diplomů dobře ošetřeného litovelského. Doporučit by se dala i pro nepříliš náročnou rodinnou oslavu, rozhodně však ne pro intimní večeři zamilované dvojice. I když jsme takový pár pro tentokrát nepředstavovali, ani volba mezi hlučným a zakouřeným výčepem verus ohromným sálem, ve kterém jsme seděli sami, neposkytuje právě příjemné prostředí.

Prostějovská restaurace „U Tří bříz“ má dobrou šanci stát se vyhledávanou v případě, že přijde do módy retro styl socialistické éry. I kdyby jídlo bylo famózní, prostory jeho úroveň chtě nechtě nad průměr nemají šanci dostat. V první větě resumé však nejde o žádnou ironii, v bývalé NDR tento styl již slaví úspěchy. Stejně tak ne každý Prostějovan potřebuje nezbytně k obědu luxus. Otázkou je, zda-li stále častější mínění spadají spíše k jídelně, vyhovuje majitelům...

Proto tentokrát udělujeme...

Total Comments

  • Interforst
  • pvecko
  • Prostějovské HODY
  • 1
  • 2
  • 3

Předpověď počasí

Předpověď počasí

Přidejte si nás na Facebooku

Anketa - hlavní

JAK VÁM SE BĚHEM LÉTA LÍBÍ V PROSTĚJOVSKÝCH RESTAURACÍCH?

Fotbalový sumář
Volejbalová horečka
Prostějovská basketmánie
Ceník inzerce
Hokejový servis
2017 vitejte na svete banner
Speciály Večerníku
2016 jak sel cas banner
2016 stiny minulosti banner

2018 tv pohoda banner

Barometr

Sportu dveře dokořán!

Minulý čtvrtek dopoledne bylo i za účasti ministra školství, mládeže a tělovýchovy Roberta Plagy a dalších politických i sportovních celebrit slavnostně otevřeno Národní sportovní centrum v Prostějově. Krásnou halou za 130 milionů korun od státu se město může právem pyšnit.

Káže vodu, pije víno!

Další skandál se valí na hnutí Změna pro Prostějov. Tentokrát se provalil malér na zastupitelku Hanu Naiclerovou. Tato žena porušila stavební zákon, když zakoupený dům v Čehovicích měla dle povolení rekonstruovat, známá kazatelka morálky ho však rovnou zbourala. Hrozí jí až 500 000 korun pokuty!

Total Comments

Osobnost týdne

Aneta Langerová
Zpěvačka, hudebnice a vítězka soutěže Česko hledá SuperStar z roku 2004 svým vystoupením na náměstí T. G. Masaryka uzavřela letošní Hanácké slavnosti v Prostějově. Koncert populární zpěvačky rozezpíval celé centrum a byl vydařenou tečkou za letošními hody.

aneta

Total Comments

Číslo týdne

 1769
VPodle nejnovější statistiky Úřadu práce je nyní právě tolik obyvatel Prostějovska ve věku od 18 do 64 let bez zaměstnání. Je to o tři klienty více než předchozí měsíc, ale i tak patří náš region k těm s absolutně nejnižší nezaměstnaností.

Total Comments

Výrok týdne

„DIEGO NENÍ ŽÁDNÝ BUZERANT A TOMU PEDOFILOVI SE BRÁNIL!“

Ladislav Lakatoš svérázné brání šestnáctiletého syna, kterého měl údajně obtěžovat sedmašedesátiletý Josef S.

Total Comments