Dobré odpoledne, dnes je sobota 17.8.2019
svátek slaví Petra,
zítra Helena
•Žhavé novinky, informace, soutěže a výhry jen
pro vyvolené, kteří se přihlásí k odběru níže...
facebooktwitteryoutubeinstagram
Šestačtyřicátým kláním dnes pokračuje seriál PROSTĚJOVSKÉHO Večerníku, v němž se již více jak dva roky věnujeme kvalitě a servisu, který návštěvníkům nabízí regionální gastronomie. A jak je již dostatečně dobře známo, celý monitoring je rozdělen na dvě samostatné, vedle sebe probíhající části. Díváme se totiž „na zoubek“ nejen restauracím, ale chceme uspokojit i ty z vás, kteří si raději zajdou spíše na pivo než na večeři do komfortnějšího podniku. Mezitím pro vás čas od času připravíme nějaké překvapení v podobě návštěvy pizzerie, vegetariánské či zahradní restaurace, monitoringu Hanáckých slavností či vánočních trhů, koncem roku jsme také přispěchali se silvestrovskou sondou do zahraničí. Za sebou už máme také první comebacky v podání druhé hodnotící návštěvy.
Než se pustíme do dalšího dílu, připomeňme si také, jaká je historie tohoto projetku. Vše odstartovaly dvě pilotní části na konci roku 2016, třetí dějství jsme vám přinesli v lednu nadcházejícího letopočtu, načež druhý měsíc roku 2017 vyplnily hned dva díly a v březnu jsme se premiérově vydali k hostincům. Od té doby pokračujeme až na výjimky v pravidelném rytmu ob jedno vydání, přičemž dnes se celý seriál vrací do hostince, který jím je, přestože nazývá Sport barem.
I tentokrát máte příležitost vyhrát poukaz pro večeři ve dvou. Stačí se zapojit do naší čtenářské soutěže, ve které můžete hlasovat o své nejoblíbenější místo k posezení.
Kdo by chtěl znát hodnotitele PROSTĚJOVSKÉHO Večerníku, stačí kliknout na www.vecernikpv.cz a příslušný banner, pod kterým se skrývají potřebné informace i všech pětačtyřicet doposud zveřejněných dílů.
Před nedávnem jsme se zmínili, že už jen těžko hledáme hostince, o kterých by bylo možné něco napsat. U dvou takových jsme naposledy pohořeli, neboť při jejich návštěvě jsme si dali dvě piva, sepsali dva odstavce, což je však na zaplnění hodnotitelské stránky málo. Tudíž jsme nezajímavé zlatavé moky vytěsnili z paměti a použili klávesu Delete. Další pokus jsme učinili nedávno. Chodíváme poměrně často kolem velké prodejny Hruška. Ve stejném objektu sídlí kdysi poměrně známá Restaurace Záhoří. Věděli jsme, že už tam dlouho nefunguje, to bychom se o ní určitě doslechli, ale jako hostinec je snad provozovaná stále. Tak jsme to zkusili... Ještě informace pro ty čtenáře, kterým název Hruška nic neříká. Víte, kde se nachází Družba? Jeden z prvních, ne-li úplně první prostějovský opravdu velký supermarket naproti škole v ulici Dr. Horáka. Kdysi oceňovaný pro svoji prostornost, později převálcovaný nově postavenými hypermarkety, střídající provozovatele, zakotvený u řetězce Hruška, který se v našich krajích moc nevyskytuje, ale například na severní Moravě na něj narazíte na každém kroku. Ale nepřišli jsme nakupovat, nýbrž hodnotit Záhoří. Tak pojďme na to!



Než se rozhodnete vstoupit...
Nejprve vás upoutá výrazný neonový nápis Restaurace Záhoří a velkorysá terasa táhnoucí se podél oken připomínající spíše výklady po celé šířce podniku. Na terasu se dostanete po několika schodech a první dojem je, že tento podnik má své lepší časy za sebou. Výklady jsou polepeny výraznou reklamou na pivo Rychtář, tuto značku ale uvnitř nenajdete. U klasického vchodu ze skla a hliníku - jinak se v sedmdesátých letech minulého století nestavělo - zaváháte, máte-li vůbec vejít dovnitř. Značně omšelý stolek se stejně omšelými dvěma židlemi a něčím, co by mělo být snad náznakem popelníků, což ale zrovna překypuje cigaretovými špačky, které si z přeplněných nádobek razí cestu na desku stolu a při zafoukání větru i dál, je první, co vás uvítá. Slabší povahy by to možná odradilo, ale k těm se nepočítáme...

Od exteriéru k interiéru
Ještě venku jsme si přečetli, že na čepu je jedenáctka z Černé Hory a desítka z Topolského pivovaru. Podívali jsme se s kolegou po sobě a řekli zároveň: „Znáš?“ Odpovědí bylo pokrčení rameny a zavrtění hlavou. Nevadí, alespoň vyzkoušíme něco nového a třeba budou mít uvnitř ještě něco jiného.
Přes jakousi předsíň jsme vstoupili dalšími skleněnými dveřmi rámovanými hliníkem do lokálu. Pokud bychom se vydali doprava, vstoupili bychom na WC. Hned za dveřmi se po pravé straně nachází barový pult, pípa a vše, co bývá v hostincích obvykle ke spatření. V regálech toho naopak moc k vidění není. Konkrétně kromě sklenic už jen pár sáčků s brambůrky. Ale pult s kamenným obložením vypadá pěkně, a jak jsme později konstatovali, je i nejzajímavější součástí interiéru. Obrazovka zavěšená vysoko, aby na ni bylo dobře vidět ze všech míst, přitahovala jako magnet zraky všech návštěvníků, běžel totiž přenos ze závodu Světového poháru v biatlonu žen. Bylo vidět, že návštěvníci usazení u stolu hned naproti výčepu patří tak trochu k inventáři.
Vybrali jsme si stůl opodál, objednali první pivo a rozhlédli se kolem sebe. Kromě osvětleného ostrůvku s barovým pultem, obrazovky nad ním a zatím potemnělého zařízení na hru se šipkami nebylo nic, co by přitáhlo alespoň na chvíli pohled návštěvníka. Stejně jako při pohledu zvenčí budil interiér dojem, že má svoje lepší dávno za sebou, dokonce člověka napadlo, že se podnik postupně vyklízí a likviduje. A to, co za něco stojí, se shromažďuje u východu. Už se ani moc neuklízí, protože se stejně bude všechno nově zařizovat. Přitom stoly, alespoň ten náš, byly utřené a obsluha plnila svoji funkci. Jen celkový dojem z interiéru byl takříkajíc neradostný...

Nabídka nápojů a jejich kvalita
Jak jsme se již v úvodu zmínili, pokud jste přišli na pivo, můžete si vybrat ze dvou možností: buď desítku z Topolského pivovaru, nebo jedenáctku z Černé Hory. Pivovar Černá Hora je známý i svátečnějším konzumentům a jeho sortiment je poměrně široký. Má své odpůrce i zastánce. Jedenáctka je jejich standardem, který neurazí, ani příliš nenadchne. Pokud by v nabídce byla některá jiná z jeho značek, asi bychom jí dali přednost. Ale to je naše osobní preference a jedenáctce v podstatě nelze nic vytknout.
Desítka z pivovaru v Topolné, což je obec mezi Zlínem a Uherským Hradištěm, nás nezaujala vůbec. Pivovar je úplně nový, vařit zlatavý mok začal teprve na počátku loňského roku a je součástí komplexu skládajícího se z restaurace, penzionu a nejnověji tedy i sladové výroby. Pěna byla řídká a chuť, jak ji nazvat? Snad se dá použít stejný výraz i pro ni... Nepochybujeme, že v sortimentu tohoto malého pivovaru se najdou i lepší piva, ale k této várce bychom se my sami již nevraceli. Ani nabídka tvrdého alkoholu uvedená na tabuli vedle výčepu – rum, vodka, režná, borovička, zelená, panák za 20 Kč – nás nezlákala, ale všimli jsme si, že u stolu štamgastů dvě rundy „přistály“.

Něco k zakousnutí...
Tento kapitola bude tentokrát netradičně velmi stručná. Prakticky žádný sortiment není zrovna dobrou vizitkou podniku Nedočkali jsme se ani našich oblíbenců: nakládaného hermelínu a utopenců. Byly nám nabídnuty pouze brambůrky, což je i na uspokojení chuti vyvolané pivem málo, o hladu ani nemluvě. Možná jsme si mohli zajít vedle do Hrušky a něco malého k jídlu si přinést, ale to se nedělá...

Kvalita servisu
Pokud kritizujeme víc než omezenou nabídku nápojů i něčeho k snědku, netýká se naše výtka slečny, která nás obsluhovala. Ta svoji úlohu plnila dobře. Pohybovala se po lokále svižně, včas se zeptala, jestli si dáme další pivo, a nevnucovala se.

Místo úlevy
Místo úlevy se nachází ve vstupní chodbičce a je zřetelně označeno. Má oproti většině toalet jeden bonus, a sice teplou vodu u umyvadla. Jinak působí stejným dojmem jako lokál. Ne že by tam byla viditelná špína, ale všechno je takové, jak to jen nazvat, možná by se hodil výraz „ušmudlané“. A navíc to tam vůbec nevoní, jestli rozumíte, co tím chceme říct...

Shrnutí - celkový dojem
Od kdysi prosperujícího a ceněného podniku jsme čekali víc. Věděli jsme, že restaurace již řadu let nefunguje, ale čekali jsme alespoň hostinec na průměrné úrovni z těch, které jsme již v Prostějově navštívili. Místo toho jsme nebyli nadšeni ani vzhledem, ani nabídkou piva, o ostatním se znovu raději nezmiňujeme... Až na účtence jsme si přečetli, že Záhoří dnes nese název Sport Bar. Myslíme si, že i návštěvníci takového podniku si zaslouží lepší prostředí. Provozovatel jistě ví, co lidé žádají a s čím už by neuspěl, ale příjemnějším prostředí a o něco širší nabídka by možná přitáhly další hosty. V nejbližším okolí žije v panelácích poměrně velké množství lidí a konkurence žádná. Myslíme si, že neokázalá příjemná hospůdka s širší nabídkou, která by v sobě spojila restauraci, hostinec i kavárnu, by si tam místo našla. A se vzhledem chladné neosobní restaurace z dob socialismu se dá také něco dělat.

Při našich hodnoticích návštěvách hostinců a restaurací máme většinou pocit, že se musíme ještě vrátit a dát si to, co jsme nestačili ochutnat při minulé návštěvě, popřípadě si užít příjemné atmosféry. Z kdysi populární Restaurace Záhoří, která se změnila v hodně skromnou sídlištní hospodu s názvem Sport bar, jsme tento pocit neměli. Myslíme si, že toto místo má potenciál poskytnout obyvatelům z okolních domů něco lepšího, co by lákalo zajít na oběd, na kávu se zákuskem, na menší rodinnou oslavu nebo jen tak na pivo. Zde jsme nic takového nenašli...

2 HVĚZDY

 




OSTATNÍ DÍLY NAJDETE ZDE:

Před nedávnem jsme se zmínili, že už jen těžko hledáme hostince, o kterých by bylo možné něco napsat. U dvou takových jsme naposledy pohořeli, neboť při jejich návštěvě jsme si dali dvě piva, sepsali dva odstavce, což je však na zaplnění hodnotitelské stránky málo. Tudíž jsme nezajímavé zlatavé moky vytěsnili z paměti a použili klávesu Delete. Další pokus jsme učinili nedávno. Chodíváme poměrně často kolem velké prodejny Hruška. Ve stejném objektu sídlí kdysi poměrně známá Restaurace Záhoří. Věděli jsme, že už tam dlouho nefunguje, to bychom se o ní určitě doslechli, ale jako hostinec je snad provozovaná stále. Tak jsme to zkusili... Ještě informace pro ty čtenáře, kterým název Hruška nic neříká. Víte, kde se nachází Družba? Jeden z prvních, ne-li úplně první prostějovský opravdu velký supermarket naproti škole v ulici Dr. Horáka. Kdysi oceňovaný pro svoji prostornost, později převálcovaný nově postavenými hypermarkety, střídající provozovatele, zakotvený u řetězce Hruška, který se v našich krajích moc nevyskytuje, ale například na severní Moravě na něj narazíte na každém kroku. Ale nepřišli jsme nakupovat, nýbrž hodnotit Záhoří. Tak pojďme na to!

..........................................................................
Jako šestačtyřicátý přišel na řadu podnik s názvem:
SPORT BAR ZÁHOŘÍ

FOTO VE SLOŽCE foto/14/ostatní

Než se rozhodnete vstoupit...
Nejprve vás upoutá výrazný neonový nápis Restaurace Záhoří a velkorysá terasa táhnoucí se podél oken připomínající spíše výklady po celé šířce podniku. Na terasu se dostanete po několika schodech a první dojem je, že tento podnik má své lepší časy za sebou. Výklady jsou polepeny výraznou reklamou na pivo Rychtář, tuto značku ale uvnitř nenajdete. U klasického vchodu ze skla a hliníku - jinak se v sedmdesátých letech minulého století nestavělo - zaváháte, máte-li vůbec vejít dovnitř. Značně omšelý stolek se stejně omšelými dvěma židlemi a něčím, co by mělo být snad náznakem popelníků, což ale zrovna překypuje cigaretovými špačky, které si z přeplněných nádobek razí cestu na desku stolu a při zafoukání větru i dál, je první, co vás uvítá. Slabší povahy by to možná odradilo, ale k těm se nepočítáme...

Od exteriéru k interiéru
Ještě venku jsme si přečetli, že na čepu je jedenáctka z Černé Hory a desítka z Topolského pivovaru. Podívali jsme se s kolegou po sobě a řekli zároveň: „Znáš?“ Odpovědí bylo pokrčení rameny a zavrtění hlavou. Nevadí, alespoň vyzkoušíme něco nového a třeba budou mít uvnitř ještě něco jiného.
Přes jakousi předsíň jsme vstoupili dalšími skleněnými dveřmi rámovanými hliníkem do lokálu. Pokud bychom se vydali doprava, vstoupili bychom na WC. Hned za dveřmi se po pravé straně nachází barový pult, pípa a vše, co bývá v hostincích obvykle ke spatření. V regálech toho naopak moc k vidění není. Konkrétně kromě sklenic už jen pár sáčků s brambůrky. Ale pult s kamenným obložením vypadá pěkně, a jak jsme později konstatovali, je i nejzajímavější součástí interiéru. Obrazovka zavěšená vysoko, aby na ni bylo dobře vidět ze všech míst, přitahovala jako magnet zraky všech návštěvníků, běžel totiž přenos ze závodu Světového poháru v biatlonu žen. Bylo vidět, že návštěvníci usazení u stolu hned naproti výčepu patří tak trochu k inventáři.
Vybrali jsme si stůl opodál, objednali první pivo a rozhlédli se kolem sebe. Kromě osvětleného ostrůvku s barovým pultem, obrazovky nad ním a zatím potemnělého zařízení na hru se šipkami nebylo nic, co by přitáhlo alespoň na chvíli pohled návštěvníka. Stejně jako při pohledu zvenčí budil interiér dojem, že má svoje lepší dávno za sebou, dokonce člověka napadlo, že se podnik postupně vyklízí a likviduje. A to, co za něco stojí, se shromažďuje u východu. Už se ani moc neuklízí, protože se stejně bude všechno nově zařizovat. Přitom stoly, alespoň ten náš, byly utřené a obsluha plnila svoji funkci. Jen celkový dojem z interiéru byl takříkajíc neradostný...

Nabídka nápojů a jejich kvalita
Jak jsme se již v úvodu zmínili, pokud jste přišli na pivo, můžete si vybrat ze dvou možností: buď desítku z Topolského pivovaru, nebo jedenáctku z Černé Hory. Pivovar Černá Hora je známý i svátečnějším konzumentům a jeho sortiment je poměrně široký. Má své odpůrce i zastánce. Jedenáctka je jejich standardem, který neurazí, ani příliš nenadchne. Pokud by v nabídce byla některá jiná z jeho značek, asi bychom jí dali přednost. Ale to je naše osobní preference a jedenáctce v podstatě nelze nic vytknout.
Desítka z pivovaru v Topolné, což je obec mezi Zlínem a Uherským Hradištěm, nás nezaujala vůbec. Pivovar je úplně nový, vařit zlatavý mok začal teprve na počátku loňského roku a je součástí komplexu skládajícího se z restaurace, penzionu a nejnověji tedy i sladové výroby. Pěna byla řídká a chuť, jak ji nazvat? Snad se dá použít stejný výraz i pro ni... Nepochybujeme, že v sortimentu tohoto malého pivovaru se najdou i lepší piva, ale k této várce bychom se my sami již nevraceli. Ani nabídka tvrdého alkoholu uvedená na tabuli vedle výčepu – rum, vodka, režná, borovička, zelená, panák za 20 Kč – nás nezlákala, ale všimli jsme si, že u stolu štamgastů dvě rundy „přistály“.

Něco k zakousnutí...
Tento kapitola bude tentokrát netradičně velmi stručná. Prakticky žádný sortiment není zrovna dobrou vizitkou podniku Nedočkali jsme se ani našich oblíbenců: nakládaného hermelínu a utopenců. Byly nám nabídnuty pouze brambůrky, což je i na uspokojení chuti vyvolané pivem málo, o hladu ani nemluvě. Možná jsme si mohli zajít vedle do Hrušky a něco malého k jídlu si přinést, ale to se nedělá...

Kvalita servisu
Pokud kritizujeme víc než omezenou nabídku nápojů i něčeho k snědku, netýká se naše výtka slečny, která nás obsluhovala. Ta svoji úlohu plnila dobře. Pohybovala se po lokále svižně, včas se zeptala, jestli si dáme další pivo, a nevnucovala se.

Místo úlevy
Místo úlevy se nachází ve vstupní chodbičce a je zřetelně označeno. Má oproti většině toalet jeden bonus, a sice teplou vodu u umyvadla. Jinak působí stejným dojmem jako lokál. Ne že by tam byla viditelná špína, ale všechno je takové, jak to jen nazvat, možná by se hodil výraz „ušmudlané“. A navíc to tam vůbec nevoní, jestli rozumíte, co tím chceme říct...

Shrnutí - celkový dojem
Od kdysi prosperujícího a ceněného podniku jsme čekali víc. Věděli jsme, že restaurace již řadu let nefunguje, ale čekali jsme alespoň hostinec na průměrné úrovni z těch, které jsme již v Prostějově navštívili. Místo toho jsme nebyli nadšeni ani vzhledem, ani nabídkou piva, o ostatním se znovu raději nezmiňujeme... Až na účtence jsme si přečetli, že Záhoří dnes nese název Sport Bar. Myslíme si, že i návštěvníci takového podniku si zaslouží lepší prostředí. Provozovatel jistě ví, co lidé žádají a s čím už by neuspěl, ale příjemnějším prostředí a o něco širší nabídka by možná přitáhly další hosty. V nejbližším okolí žije v panelácích poměrně velké množství lidí a konkurence žádná. Myslíme si, že neokázalá příjemná hospůdka s širší nabídkou, která by v sobě spojila restauraci, hostinec i kavárnu, by si tam místo našla. A se vzhledem chladné neosobní restaurace z dob socialismu se dá také něco dělat.

Při našich hodnoticích návštěvách hostinců a restaurací máme většinou pocit, že se musíme ještě vrátit a dát si to, co jsme nestačili ochutnat při minulé návštěvě, popřípadě si užít příjemné atmosféry. Z kdysi populární Restaurace Záhoří, která se změnila v hodně skromnou sídlištní hospodu s názvem Sport bar, jsme tento pocit neměli. Myslíme si, že toto místo má potenciál poskytnout obyvatelům z okolních domů něco lepšího, co by lákalo zajít na oběd, na kávu se zákuskem, na menší rodinnou oslavu nebo jen tak na pivo. Zde jsme nic takového nenašli...

Total Comments

  • Nezamyslice
  • Basic
  • Zámek Čechy pod Kosířem
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4

Předpověď počasí

Předpověď počasí

Přidejte si nás na Facebooku

Anketa - hlavní

Kde jste byli/nebo budete na dovolené?

První volba: pondělí 12. srpen 2019 6:42

Poslední volba: sobota 17. srpen 2019 10:08

Fotbalový sumář
Volejbalová horečka
Prostějovská basketmánie
Hokejový servis
2017 vitejte na svete banner
Speciály Večerníku
2016 jak sel cas banner
2016 stiny minulosti banner

2018 tv pohoda banner

Barometr

Pokácené stromy budou nahrazeny.

Už nějaký ten týden slouží chodcům i cyklistům podchod pod mostem v Olomoucké ulici. Kvůli této stavební investici ale muselo město nechat pokácet spoustu letitých stromů podél říčky Hloučely. Radnice ale zanedlouho vysadí stromy nové a k nim přibydou i tisíce keřových rostlin.

Naprosto směšný trest.

Senát Okresního soudu v Prostějově se minulé pondělí zabýval případem Jiřího Hrdličky, který jako řidič kamionu plně naloženého betonovými panely havaroval koncem ledna na dálnici u Prostějova. Policistům nadýchal tři promile alkoholu. Za jízdu v opilosti „vyfasoval“ pouhou podmínku!

Total Comments

Osobnost týdne

KONTAKT
32 kontakt
Nestárnoucí a dnes již legendární prostějovská rocková kapela se kromě jiných postarala v sobotu o kvalitní průběh Guláš Rock Festu na pláži U Vrbiček na plumlovské přehradě.

Total Comments

Číslo týdne

200 000
Vedení magistrátu počítá s nákupem dvou set tisíc kusů papírových kelímků, do kterých budou prodejci punče a dalších nápojů při vánočních trzích na náměstí T. G. Masaryka nalévat nápoje. Používání jiných kelímků bude zakázáno. Ekologie je holt na prvním místě...

Total Comments

Výrok týdne

„JE TADY HROZNÝ SMRAD, PŘIJĎTE SI TO VYFOTIT!“
Po pohnojení pole v blízkosti Určické ulice byla tamní obyvatelka natolik rozrušena, že při telefonátu do redakce Večerníku si neuvědomila, že smrad prostě fotit nelze...

Total Comments