Příjemnou noc, dnes je pondělí 20.5.2019
svátek slaví Zbyšek,
zítra Monika
•Žhavé novinky, informace, soutěže a výhry jen
pro vyvolené, kteří se přihlásí k odběru níže...
facebooktwitteryoutubeinstagram
A jedeme dál! V celkovém součtu již sedmačtyřicátým kláním pokračuje seriál PROSTĚJOVSKÉHO Večerníku, který letos najdete v každém sudém čísle. Nadále jsme odhodlaní dívat se na zoubek jak regionálním restauracím, tak i místním hostincům a čas od času vám znovu přinést nějaký ten bonus.
Připomeňme si historii tohoto projektu, která začíná být již pořádně košatá. Vše odstartovaly dvě pilotní části na konci roku 2016, třetí dějství jsme vám přinesli v lednu nadcházejícího letopočtu, načež druhý měsíc roku 2017 vyplnily hned dva díly a v březnu jsme se premiérově vydali k hostincům. Od té doby pokračujeme v pravidelném rytmu střídání, přičemž příjemným oživením navíc se staly návštěvy pizzerie, podniku pro vegetariány či zahradní restaurace, provedli jsme také monitoring Hanáckých slavností, průzkum vánočních trhů v Prostějově a koncem roku jsme také přispěchali se silvestrovskou sondou do zahraničí. Za sebou už máme také první comebacky v podání druhé hodnotící návštěvy.
Dnes přichází na řadu restaurační zařízení a připomínáme, že nadále pokračuje čtenářská soutěž „O nejlepší příběh, který jste v gastronomii zažili.“ Brzy budeme vyhodnocovat.
Kdo by chtěl znát hodnotitele PROSTĚJOVSKÉHO Večerníku, stačí kliknout na www.vecernikpv.cz a příslušný banner, pod kterým se skrývají potřebné informace i všech šestačtyřicet doposud zveřejněných dílů.

Jedním z nejnovějších podniků, kam si v Prostějově můžete zajít na oběd nebo na večeři, je motorest U Kola. Možná pro někoho bude známější název U Rodenů nebo U Klíčů, tyto názvy nesl hostinec na konci Dolní ulice v dřívějších letech. Bývalí pracovníci železáren a vojáci, kteří sloužili u letců a výsadkářů, si na něj jistě dobře pamatují.
Původně výletní hostinec byl na tomto místě založen již v roce 1819, patří tedy k nejstarším ve městě a letos slaví 200 let, což by stálo za využití při jeho propagaci. S původní podobou i názvem Lužánky dnešní podnik nemá kromě polohy už nic společného. Velká zahrada a protékající potok byly před dvěma sty lety oblíbeným cílem nedělních výletů. Od té doby hostinec prodělal mnoho změn, a to jak majitelů, tak podoby...


Než se rozhodnete vstoupit...
Uspořádat nedělní výlet do restaurace U Kola by dnes působilo hodně zvláštně. Dostanete se tam po pohodlném chodníku s cyklostezkou z centra za pár minut, autobusová zastávka se nachází přímo před motorestem. Pokud přijedete autem, pravděpodobně si nevšimnete nájezdu na parkoviště těsně vedle autobusové zastávky. V každém případě si musíte dát na posledních metrech dobrý pozor při zdolávání lehce komplikovaného nájezdu na „velblouda“ a kruhového objezdu, dvojnásob to platí pro toho, kdo od Kola odchází poté, co uhasil několika pivy velkou žízeň. My, zatím naprosto střízliví, jsme se vypravili vyzkoušet, co si pro nás nový motorest připravil.
Zvenčí na nás stavba zprvu působila trochu rozpačitým dojmem, je jako poskládaná z několika částí, podle toho, jak navazovala na původní budovu a jak jí to dovoloval pozemek. Ale naším hlavním cílem je hodnotit úroveň nabízených služeb. Pravidelná prohlídka internetové prezentace dopadla dobře, na webových stránkách jsme našli všechny potřebné informace, dokonce i fotogalerie týkající se jak exteriéru včetně pohledu na parkoviště, tak pohledů do restaurace a do jednotlivých pokojů.
Silně jsme znejistěli před vchodem, když jsme si na tabuli přečetli, které pracovníky motorest shání. Bylo tam vyjmenováno několik profesí, ale lze je shrnout jedním slovem: všechny...

Interiér
První dotaz na číšníka, který k našemu stolu přišel, aby se zeptal na naše přání, zněl, jestli má vůbec kdo uvařit a kdo obsluhovat. Dotyčný nás s úsměvem ujistil, že nemusíme mít obavy, personál vše zvládne. Teprve poté jsme se klidně usadili a rozhlédli kolem sebe. Interiér je jednoduchý, účelně zařízený, vše působí klidným a čistým dojmem. Nábytek z tmavého dřeva, stoly bez ubrusů. Hned u vchodu po levé straně je výčepní pult a vitríny, vzadu v levém rohu chladicí skříň, kde si můžete prohlédnout celou nabídku bílých vín. Televizní obrazovku jsme nezaznamenali díky tomu, že byla vypnutá a nacházela se přímo nad naším stolem. Teprve krátce před odchodem, když si nově příchozí vyžádala její zapnutí, jsme ji s překvapením objevili. Ale nijak nám nechyběla.
Seděli jsme v přední místnosti o kapacitě asi 40 míst, pokud je tam plno (a časem bylo) hosté procházejí dál do zadní místnosti, která je větší. Na webových stránkách se dočtete, že celková kapacita restaurace je 90 míst, salonku 30 a zahrádka pojme dalších 60 hostů. Úctyhodná čísla.

Co restaurace nabízí...
Kromě jídel ze stálého lístku si lze každý den vybrat ze tří nabídek menu za 110 Kč i s polévkou a devět dalších pokrmů denní nabídky. V den, kdy jsme restauraci navštívili, byly nejlevnější slovenské halušky s brynzou za 98 Kč, nejdražší vídeňský steak za 139 Kč. S potěšením hodnotíme, že hned u šesti jídel si můžete objednat i poloviční porci.
Stálý jídelní lístek je velmi obsáhlý. Pokusíme se jej popsat alespoň ve zjednodušené formě. Předkrmy a polévky jsou přehledné, obojí po dvou položkách, stejně jako něco malého k pivu (topinka s masovou směsí a bramboráčky s nivou), dva jsou i doporučované hamburgery po 155 Kč. A potom následuje to hlavní: speciality a minutky z kuřecího, vepřového i hovězího masa, celkem máte na výběr 35 možností podle vaší momentální chuti a stavu peněženky. Ceny začínají na 110 Kč (bez přílohy) a končí u necelých čtyř stovek za vskutku opulentní grilované plato pro dvě osoby. Pokud máte čas předem si objednat a chuť na pořádný kus masa, můžete zvolit marinovaná pečená žebra nebo nakládané pečené koleno.
U Kola myslí i na ty, kteří se masu vyhýbají, a to hned v osmi případech. Volit je možné mezi zeleninou v různé úpravě a několika druhy smažených sýrů. Pokud si nevyberete, máte ještě možnost navštívit oddíl „těstoviny“ a objednat si ku příkladu špagety se žampiony, hřiby a parmazánem. Ostatní těstovinové chody nějaké to maso obsahují. Zvlášť jsou uvedeny saláty, velký pořídíte od 85 do 135 Kč.
A čím oběd nebo večeři zapít? U Kola se čepuje Zubr Grand a Premium, černé litovelské a nealkoholické si musíte nalít z láhve. Poprvé jsme se setkali s možností objednat si „tuplák“ neboli sklenici s litrovým obsahem za 56 Kč. Během naší návštěvy si na něj ale nikdo netroufl. Široký výběr nealkoholických nápojů považujeme u restaurace této úrovně za natolik samozřejmý, že jej ani nezmiňujeme.

Jak nám chutnalo...
Na úvod jsme si objednali předkrm: mozzarellu s plátky rajčat a bazalkovým pestem, přičemž porci si rozdělili. Škoda ,že jen výjimečně se na trhu vyskytují rajčata chutnající opravdu jako rajčata. Je to daň za jejich celoroční dostupnost, globalizaci a nakonec i požadavek zákazníků, kteří jsou ochotni kupovat rajčata stokrát dražší, než kolik stály v našem dětství. Za to v motorestu U Kola nemohou.
První z naší stálé dvojice za hlavní chod zvolil už zmíněné špagety se žampiony, hřiby a parmazánem a hodnotil je jako chuťově velmi povedené, jen hřibů by uvítal víc. Ale má možnost, houbařská sezóna začne co nevidět. Druhý hodnotitel si po konzultaci s obsluhujícím vybral thajský steak z vepřové krkovičky servírovaný na prkénku s pikantní omáčkou a restovanými žampiony a paprikou. A byl spokojen. Nato, že měl původně velkou chuť na jahodové knedlíky, které byly v nabídce poledního menu, docela slušné hodnocení.
Pivo jsme tentokrát k večeři nedali, zvolili jsme víno. Nejprve rozlévané, na jehož testování v prostějovských podnicích jsme se zaměřili, a poté, co jsme si prohlédli obsah chladicí skříně v rohu místnosti, neodolali jsme a nechali obsluhujícího sáhnout dovnitř. Rozlévaný suchý Veltlín nebyl nic moc, ale pitelný byl a milovníky vína neurazil. Původně jsme chtěli ochutnat i rozlévané červené, ale opravdu velký výběr vín ze Znovína v chladicí skříni nás zlákal víc. Zvolili jsme jakostní Rýnský ryzlink, ročník 2014, a byli velmi mile překvapeni. Za 255 korun jsme si mohli užít víno, které by v soutěžích určitě uspělo a posbíralo víc bodů než lecjaký pozdní sběr.
Kávu jsme si vychutnali, espresso bylo opravdu důstojnou tečkou za večeří, která nás dobře naladila na dlouhou cestu domů z „výletního hostince“.

Kvalita servisu
U stolu se vystřídali dva obsluhující a oba byli přátelští i ochotní poradit nám při výběru, kdykoliv jsme to potřebovali. Při nedostatku personálu je určitě problém udržet si v restauracích kvalitní lidi na všech pozicích. Doufejme, že U Kola se to podaří a se stejně příjemnou obsluhou se budeme setkávat i v budoucnu.

Místo úlevy
V tomto motorestu je všechno nové, tedy i místa úlevy. Díky tomu a díky čistotě na místech úlevy panující vlastně nemáme o čem psát. I toaletního papíru a papírových ručníků bylo na obou pánských WC, která jsme navštívili, dostatek.

Shrnutí - celkový dojem
Ke Kolu jsme šli nezatíženi jak kladnými, tak zápornými názory, které často vyslechneme od našich známých před návštěvou podniku, kam se chystáme na hodnocení. Je to zřejmě proto, že se jedná o podnik nový, a také proto, že je vzdálenější od centra. Vzhledem ke značné kapacitě restaurace zřejmě tvoří ubytovaní hosté motorestu jen menšinu klientely. O to větší je šance, že tam vždycky najdete místo a pohodlně zaparkujete hned poté, co se vám podaří najít vjezd na parkoviště. Ale tápat tedy budete jen při první návštěvě. Doufejme, že nedostatek pracovníků U Kola brzy vyřeší. Ostatně při naší návštěvě jsme žádný problém nezaznamenali a odcházeli jsme spokojeni s jídlem, pitím i příjemným personálem.

Otevření nového motorestu U Kola na konci Dolní ulice bylo prostějovskou veřejností očekáváno se zvědavostí. A zvědaví jsme byli i my. Musíme konstatovat, že jsme si naši návštěvu užili. Rádi bychom tak tento nový motorest čtenářům Večerníku doporučili, a to nejen jako slušné místo na oběd nebo večeři, ale i k setkání menších či větších společností. Salonek i oba sály poskytují pro všechny dost místa a s jídlem jsme byli spokojeni. A co se vína týče, pak přímo nadšeni. Udělujeme proto...


3,5 HVĚZDY

 

OSTATNÍ DÍLY NAJDETE ZDE:

Před nedávnem jsme se zmínili, že už jen těžko hledáme hostince, o kterých by bylo možné něco napsat. U dvou takových jsme naposledy pohořeli, neboť při jejich návštěvě jsme si dali dvě piva, sepsali dva odstavce, což je však na zaplnění hodnotitelské stránky málo. Tudíž jsme nezajímavé zlatavé moky vytěsnili z paměti a použili klávesu Delete. Další pokus jsme učinili nedávno. Chodíváme poměrně často kolem velké prodejny Hruška. Ve stejném objektu sídlí kdysi poměrně známá Restaurace Záhoří. Věděli jsme, že už tam dlouho nefunguje, to bychom se o ní určitě doslechli, ale jako hostinec je snad provozovaná stále. Tak jsme to zkusili... Ještě informace pro ty čtenáře, kterým název Hruška nic neříká. Víte, kde se nachází Družba? Jeden z prvních, ne-li úplně první prostějovský opravdu velký supermarket naproti škole v ulici Dr. Horáka. Kdysi oceňovaný pro svoji prostornost, později převálcovaný nově postavenými hypermarkety, střídající provozovatele, zakotvený u řetězce Hruška, který se v našich krajích moc nevyskytuje, ale například na severní Moravě na něj narazíte na každém kroku. Ale nepřišli jsme nakupovat, nýbrž hodnotit Záhoří. Tak pojďme na to!

..........................................................................
Jako šestačtyřicátý přišel na řadu podnik s názvem:
SPORT BAR ZÁHOŘÍ

FOTO VE SLOŽCE foto/14/ostatní

Než se rozhodnete vstoupit...
Nejprve vás upoutá výrazný neonový nápis Restaurace Záhoří a velkorysá terasa táhnoucí se podél oken připomínající spíše výklady po celé šířce podniku. Na terasu se dostanete po několika schodech a první dojem je, že tento podnik má své lepší časy za sebou. Výklady jsou polepeny výraznou reklamou na pivo Rychtář, tuto značku ale uvnitř nenajdete. U klasického vchodu ze skla a hliníku - jinak se v sedmdesátých letech minulého století nestavělo - zaváháte, máte-li vůbec vejít dovnitř. Značně omšelý stolek se stejně omšelými dvěma židlemi a něčím, co by mělo být snad náznakem popelníků, což ale zrovna překypuje cigaretovými špačky, které si z přeplněných nádobek razí cestu na desku stolu a při zafoukání větru i dál, je první, co vás uvítá. Slabší povahy by to možná odradilo, ale k těm se nepočítáme...

Od exteriéru k interiéru
Ještě venku jsme si přečetli, že na čepu je jedenáctka z Černé Hory a desítka z Topolského pivovaru. Podívali jsme se s kolegou po sobě a řekli zároveň: „Znáš?“ Odpovědí bylo pokrčení rameny a zavrtění hlavou. Nevadí, alespoň vyzkoušíme něco nového a třeba budou mít uvnitř ještě něco jiného.
Přes jakousi předsíň jsme vstoupili dalšími skleněnými dveřmi rámovanými hliníkem do lokálu. Pokud bychom se vydali doprava, vstoupili bychom na WC. Hned za dveřmi se po pravé straně nachází barový pult, pípa a vše, co bývá v hostincích obvykle ke spatření. V regálech toho naopak moc k vidění není. Konkrétně kromě sklenic už jen pár sáčků s brambůrky. Ale pult s kamenným obložením vypadá pěkně, a jak jsme později konstatovali, je i nejzajímavější součástí interiéru. Obrazovka zavěšená vysoko, aby na ni bylo dobře vidět ze všech míst, přitahovala jako magnet zraky všech návštěvníků, běžel totiž přenos ze závodu Světového poháru v biatlonu žen. Bylo vidět, že návštěvníci usazení u stolu hned naproti výčepu patří tak trochu k inventáři.
Vybrali jsme si stůl opodál, objednali první pivo a rozhlédli se kolem sebe. Kromě osvětleného ostrůvku s barovým pultem, obrazovky nad ním a zatím potemnělého zařízení na hru se šipkami nebylo nic, co by přitáhlo alespoň na chvíli pohled návštěvníka. Stejně jako při pohledu zvenčí budil interiér dojem, že má svoje lepší dávno za sebou, dokonce člověka napadlo, že se podnik postupně vyklízí a likviduje. A to, co za něco stojí, se shromažďuje u východu. Už se ani moc neuklízí, protože se stejně bude všechno nově zařizovat. Přitom stoly, alespoň ten náš, byly utřené a obsluha plnila svoji funkci. Jen celkový dojem z interiéru byl takříkajíc neradostný...

Nabídka nápojů a jejich kvalita
Jak jsme se již v úvodu zmínili, pokud jste přišli na pivo, můžete si vybrat ze dvou možností: buď desítku z Topolského pivovaru, nebo jedenáctku z Černé Hory. Pivovar Černá Hora je známý i svátečnějším konzumentům a jeho sortiment je poměrně široký. Má své odpůrce i zastánce. Jedenáctka je jejich standardem, který neurazí, ani příliš nenadchne. Pokud by v nabídce byla některá jiná z jeho značek, asi bychom jí dali přednost. Ale to je naše osobní preference a jedenáctce v podstatě nelze nic vytknout.
Desítka z pivovaru v Topolné, což je obec mezi Zlínem a Uherským Hradištěm, nás nezaujala vůbec. Pivovar je úplně nový, vařit zlatavý mok začal teprve na počátku loňského roku a je součástí komplexu skládajícího se z restaurace, penzionu a nejnověji tedy i sladové výroby. Pěna byla řídká a chuť, jak ji nazvat? Snad se dá použít stejný výraz i pro ni... Nepochybujeme, že v sortimentu tohoto malého pivovaru se najdou i lepší piva, ale k této várce bychom se my sami již nevraceli. Ani nabídka tvrdého alkoholu uvedená na tabuli vedle výčepu – rum, vodka, režná, borovička, zelená, panák za 20 Kč – nás nezlákala, ale všimli jsme si, že u stolu štamgastů dvě rundy „přistály“.

Něco k zakousnutí...
Tento kapitola bude tentokrát netradičně velmi stručná. Prakticky žádný sortiment není zrovna dobrou vizitkou podniku Nedočkali jsme se ani našich oblíbenců: nakládaného hermelínu a utopenců. Byly nám nabídnuty pouze brambůrky, což je i na uspokojení chuti vyvolané pivem málo, o hladu ani nemluvě. Možná jsme si mohli zajít vedle do Hrušky a něco malého k jídlu si přinést, ale to se nedělá...

Kvalita servisu
Pokud kritizujeme víc než omezenou nabídku nápojů i něčeho k snědku, netýká se naše výtka slečny, která nás obsluhovala. Ta svoji úlohu plnila dobře. Pohybovala se po lokále svižně, včas se zeptala, jestli si dáme další pivo, a nevnucovala se.

Místo úlevy
Místo úlevy se nachází ve vstupní chodbičce a je zřetelně označeno. Má oproti většině toalet jeden bonus, a sice teplou vodu u umyvadla. Jinak působí stejným dojmem jako lokál. Ne že by tam byla viditelná špína, ale všechno je takové, jak to jen nazvat, možná by se hodil výraz „ušmudlané“. A navíc to tam vůbec nevoní, jestli rozumíte, co tím chceme říct...

Shrnutí - celkový dojem
Od kdysi prosperujícího a ceněného podniku jsme čekali víc. Věděli jsme, že restaurace již řadu let nefunguje, ale čekali jsme alespoň hostinec na průměrné úrovni z těch, které jsme již v Prostějově navštívili. Místo toho jsme nebyli nadšeni ani vzhledem, ani nabídkou piva, o ostatním se znovu raději nezmiňujeme... Až na účtence jsme si přečetli, že Záhoří dnes nese název Sport Bar. Myslíme si, že i návštěvníci takového podniku si zaslouží lepší prostředí. Provozovatel jistě ví, co lidé žádají a s čím už by neuspěl, ale příjemnějším prostředí a o něco širší nabídka by možná přitáhly další hosty. V nejbližším okolí žije v panelácích poměrně velké množství lidí a konkurence žádná. Myslíme si, že neokázalá příjemná hospůdka s širší nabídkou, která by v sobě spojila restauraci, hostinec i kavárnu, by si tam místo našla. A se vzhledem chladné neosobní restaurace z dob socialismu se dá také něco dělat.

Při našich hodnoticích návštěvách hostinců a restaurací máme většinou pocit, že se musíme ještě vrátit a dát si to, co jsme nestačili ochutnat při minulé návštěvě, popřípadě si užít příjemné atmosféry. Z kdysi populární Restaurace Záhoří, která se změnila v hodně skromnou sídlištní hospodu s názvem Sport bar, jsme tento pocit neměli. Myslíme si, že toto místo má potenciál poskytnout obyvatelům z okolních domů něco lepšího, co by lákalo zajít na oběd, na kávu se zákuskem, na menší rodinnou oslavu nebo jen tak na pivo. Zde jsme nic takového nenašli...

Total Comments

  • Noc Kostelů
  • Muzejní noc
  • Lázně Skalka
  • Hořava
  • Semo Smržice
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5

Předpověď počasí

Předpověď počasí

Přidejte si nás na Facebooku

Anketa - hlavní

JAK VÁM SE LÍBÍ V RESTAURACI JADRAN?

Fotbalový sumář
Volejbalová horečka
Prostějovská basketmánie
Ceník inzerce
Hokejový servis
2017 vitejte na svete banner
Speciály Večerníku
2016 jak sel cas banner
2016 stiny minulosti banner

2018 tv pohoda banner

Barometr

Prostějov nejlepší v ČR!

Po absolutním vítězství v prestižní anketě v rámci Olomouckého kraje se statutární město Prostějov ocitlo i na samém vrcholu hodnocení Měst pro byznys také v celé České republice. Prostějov se tak stal nejlepším městem v celém tuzemsku, které dokáže vytvořit ty správné podmínky pro firmy, podnikatele a živnostníky.

K výbuchu nic nového.

Minulé pondělí uspořádalo vedení Policie ČR - územního odboru Prostějov tiskovou konferenci, na které kromě jiných kauz informovalo také o pokračujícím prověřování okolností tragického výbuchu domu v Mostkovicích. Nic nového jsme se ale nedozvěděli, případ stále není uzavřen...

Total Comments

Osobnost týdne

VLADIMÍR ČÍŽEK
19 cizek
Řidič kamionu obdržel minulé pondělí ocenění z rukou šéfa prostějovské policie i zástupce organizace BESIP za to, že 5. března zablokoval svým nákladním vozidlem provoz na dálnici D46 u Prostějova a zabránil tak fatálním následkům, které mohl způsobit řidič jedoucí v protisměru.

Total Comments

Číslo týdne

23

Už po třiadvacáté v řadě měli Prostějované možnost na náměstí T. G. Masaryka sledovat nádherné skvosty historických vozidel. Nedělní přehlídku i následnou tradiční projížďku napříč městem sledovaly stovky spokojených návštěvníků.

Total Comments

Výrok týdne

„POSEČKEJTE MI PROSÍM, JÁ SE TOTIŽ V SOBOTU VDÁVÁM!“

Večerník požádal ředitelku Barboru Prágerovou o odpovědi na otázky k tématu fungování kina Metro 70,
obdrželi jsme však velice roztomilou omluvu.

Total Comments