Na jaře předloňského roku zesnul jeden z nejlepších sportovců prostějovské historie, legendární atlet Jan Mrázek (na snímku). Sedminásobný mistr republiky v běhu na 110 metrů překážek, svého času národní rekordman nejen v této disciplíně a posléze vynikající veterán aktivně závodící až do velmi vysokého věku sepsal ještě před svým skonem paměti krátce rekapitulující vlastní život. Dcera Jana Mrázka nesmírně cenný text ochotně poskytla Večerníku. A vy si díky tomu můžete v našem seriálu přečíst, na co vše atletický nadšenec a člen Síně slávy prostějovského sportu vzpomínal.

 

ŠESTÁ ČÁST: PODRUHÉ ODVEDEN DO ARMÁDY, PŮSOBENÍ NA LETECKÉM UČILIŠTI A MISTREM I REKORDMANEM ČSR

„V roce 1950 jsem absolvoval devatenáct závodů, většinu z nich v Prostějově. Právě doma i v Olomouci se konala dvě utkání proti ATK, při jednom z nich jsme soupeře porazili ve sprinterské štafetě na 4x100 metrů. Začátkem července jsem závodil na utkání Polsko – ČSR ve Varšavě, 12. srpna na mistrovství ČSR (bronz na 110 metrů překážek), potom na Velké ceně Náchoda i na třetím ročníku domácí Velké ceny města Prostějova. Tam jsem si zkusil desetiboj a dosáhl 5663 bodů za tyto jednotlivé výkony: 100 metrů 11,3 sec, dálka 633 cm, koule 10,75 m, výška 166 cm, 400 metrů 53,5 sec, 110 metrů překážek 15,6 sec, disk 22,85 m, výška 315 cm, oštěp 44,60 m, 1500 metrů 5:23,8 min.

V práci jsem byl spokojen. Se dvěma spolupracovníky (Hřebíček a Fidra) jsme se přihlásili na dálkové studium Vysoké školy ekonomické v Praze. Oni oba uspěli a získali titul inženýra. Pro mě však osud připravil další překvapení. Armáda propustila většinu důstojníků, kteří byli ve válce na Západě i na Východě. A dle nějakého zákona byli povoláni do tříleté vojenské služby především studenti ŠDZ. Proto jsem byl odveden s tím, že jako nabídku nové práce jsem dostal místo tělocvikáře na Leteckém učilišti v Prostějově. Za což jsem byl šťastný, mohl jsem se pracovně vrátit domů, a ještě učit tělesnou výchovu!

Od 2. ledna 1951 jsem tak byl znovu v armádě a jako jediný závodník ATK trénoval mimo Prahu v Prostějově. Během tohoto roku jsem nastoupil do dvaceti čtyř závodů, z nichž jediný byl mezinárodním utkáním, a to ČSR – Rakousko v Partizánskem, kam jsem letěl letadlem. Za ATK jsem startoval v Olomouci, Opavě, Brně, Žilině i jinde, nechyběla ani tradiční účast na Velké ceně Náchoda a samozřejmě na čtvrtém ročníku domácí Velké ceny města Prostějova. Také jsem se stal mistrem republiky na 110 metrů překážek za 15,1 sekundy a hned dvakrát překonal národní rekord na 200 metrů překážek: nejdřív 24,7 a pak 24,5 sekundy.

Služba na Leteckém učilišti však byla náročná. Zřizoval jsem kurty odbíjené, na školním dvoře atletickou dráhu a vybavení tělocvičny, k tomu samozřejmě cvičil se studenty. Nejlepší sportovce z nich i z vojáků základní služby zabezpečujícího praporu jsem umisťoval do civilních oddílů atletiky, kopané, boxu či plavání. Co se týká mých vlastních výsledků, atletický svaz prohlásil, že vítězové mistrovství ČSR budou nominováni na Letní olympijské hry 1952 v Helsinkách. Přesto jsem nakonec na olympiádu znovu nejel...

Během roku 1952 pokračovala moje služba na Leteckém učilišti. Vždy večer před setměním jsem na okraji letiště střílel malorážkou králíky vylézající z děr. Nácvik vytrvalostního běhu tří skupin studentů byl náročný, druhý den ráno jsem pokaždé vstával velmi unaven. V září 1952 se pak konala přehlídka k zakončení studia nejvyššího ročníku. Na náměstí před radnicí jsem vyměřoval prostor, kde budou seřazeny jednotlivé čety, když za mnou přišel bývalý důstojník letectva z Anglie, vyhozený z armády jako spousta jiných. Znal jsem ho a byl i za něj smutný. Během následné přehlídky jsme s dvaceti studenty předváděli cvičení s puškou, což kamarád Mirek Kravák doprovázel hrou na klavír. A já nesl vlajku ČSR.

Pravidelně každé ráno jsem na nádvoří kasáren vedl cvičení důstojníků, kteří v Leteckém učilišti dělali kurzy. Na plavání se chodilo do bazénu ve Vrahovicích, kde jsme obdivovali Milenu Dvorskou. Velitelem Leteckého učiliště byl generál Orel, kolem našeho domu zase chodil směrem k přehradě bývalý velitel Stichovic plukovník Duda. Také jsme vyrazili na lyžařský výcvik do Karlova, ubytováni tam byli v chatkách národního podniku OP. Obdržel jsem šavle bývalé německé armády a lyže – běžky z Finska. Dále jsem v rámci svého působení na Leteckém učilišti organizoval Armádní sportovní hry a vydával odznaky PPOV 1, 2, 3.

Po závodní stránce jsem absolvoval šestadvacet startů, například Festival mládeže NDR v Lipsku, Spartakiádu NDR v Berlíně, utkání ATK – Honvéd Budapešť, opět Velkou cenu Náchoda i pátý ročník Velké ceny města Prostějova. A obhájil jsem titul mistra ČSR na 110 metrů překážek výkonem 15,1 sekundy.“

Pokračování příště!