Před šesti lety se s kamarádem rozhodl využít možnosti a vycestoval za prací do anglického Liverpoolu, kde žila jeho sestra. Z plánovaných dvou roků a návratu do Česka prozatím sešlo. I po šesti letech tak Robin Vondrouš (na snímku) zůstává na „ostrovech“. Návrat domů jej ale lák a počítá s tím, že se jednou do Česka natrvalo vrátí. Jaký je život v Anglii – největší a nejlidnatější zemi Spojeného království – a jak se tam vypořádali s covidem, který i on sám prodělal, nejen o tom jsme hovořili.

* Co vás vedlo k vycestování do Anglie?

„Původně jsem měl odjet na dva roky. Měl jsem tu možnost díky sestře, která v Anglii již delší čas žila. To byl i takový původní plán, že si vydělám nějaké peníze a vrátím se zpátky. Jenže z plánu na dva roky nakonec sešlo. Chytil jsem dobrou práci za dobré peníze. Navíc jsem neměl vyloženě důvod k čemu se vracet, takže jsem tu najednou šest let. Práce je také čím dál lépe placená a rovněž i jednodušší než na začátku.“

* Pracujete tam již šestý rokem, jste tedy spokojený. A co návrat?

„Nad návratem v nejbližší době nepřemýšlím, ale určitě se časem vrátit chci. Jsem tu sice spokojený, ale pořád cítím, že domov je jinde. Před nedávnem jsem myšlenky na návrat i celkem měl, když jsme se rozešli s přítelkyní. Jenže jsem si zase říkal, že když se vrátím, budu na tom obzvláště v této době daleko hůře...“

* V Anglii je daleko vyšší průměrná mzda, je i „žití“ dražší?

„Když to řeknu úplně jednoduše, tak spotřební zboží tu vyjde zhruba na dvakrát tolik peněz jako v Česku. Jsou ale i věci, které vyjdou na stejno jako například elektronika. Samozřejmě další věci jsou o něco dražší, ale stále je to na poměr vydělaných peněz podle mě lepší než u nás. Pronajímáme si dům a platíme za něj zhruba pět set liber, což je na naše asi patnáct tisíc plus energie, ale máme dvě velké ložnice, kuchyni, obývák, pracovnu a zahradu. Samozřejmě u nás by ta cena taková nebyla, ale zase tak velká zátěž to není. Obzvláště když tu bydlíme ve dvou. Pokud bych bydlel sám, bylo by to možná horší, musel bych více šetřit.

* Jaký je největší rozdíl mezi Angličany a Čechy?                        

„V Británii lidé vůbec neřeší nějaké předsudky, jako je to běžné u nás. Nikdo se tady nějak moc neotáčí, když vidí cokoliv, co vybočuje zvyklostem. Tady je třeba úplně běžné, že potkáte chodit po obchodě lidi v županech i s natáčkami a nikdo to neřeší. I kdyby si člověk udělal zeleného kohouta, tak to nikoho ani nepřekvapí. U nás je to trošku jiné. Jakmile člověk vybočuje z řady čímkoliv, už se o něm nějak mluví a řeší se to...“

* Není to také tím, že Anglie je takovou multikulturní zemí, což u nás zcela neplatí?

„Určitě to má něco do sebe. Tady se zkrátka schází lidé různých vyznání, různých států i barvy pleti. Ať už přímo v práci, nebo kdekoliv jinde, a i díky tomu se určitě předsudky ze společnosti hodně vytratily. Také tady panují určité extrémy, ale nedá se říct, že bych jich bylo nějak příliš.“

* Před nedávnem Velká Británie vystoupila z Evropské unie, znamenalo to pro vás nějaké komplikace?

„Jediné, co jsme měli za vyřizování, bylo, že jsme museli na stránkách governmentu vyřídit status usedlíka. Rozdělovalo se to na dva statusy podle toho, jak dlouho už člověk v Anglii žije. Jednalo se o to, zda tu člověk žije více či méně než pět let. Rozdíl mezi těmi statusy však žádný velký není. Jedná se pouze o takovou registraci. Horší to bude možná pro lidi, kteří budou chtít přijet nyní. Zatím to vypadá nejspíše na víza.“

* Když se přesuneme ke covidu, v Anglii byla situace jednu doba kritická. Jak probíhal tamní lockdown?

„Dalo by se to srovnat, ale najdou se i rozdíly. Nebylo to tak, že by Anglie zavedla lockdown ze dne na den. Stejně jako v Česku se však postupně uzavřelo všechno a zůstaly otevřeny pouze ty nejdůležitější segmenty. V první fázi se to tu rozdělilo také na různé okresy, mezi kterými se nemohlo cestovat, pouze z vážných důvodů. Takže například v našem okruhu jsme byli uzavřeni v Merseyside, což je okres okolo města Liverpoolu. Následně se pak opatření ještě zpřísnila a nesmělo se ani z měst a bylo doporučeno nevycházet, když to není nutné. Ale na rozdíl od Česka to policie s armádou nehlídala, lidé to opravdu dodržovali. V první vlně opravdu hodně, druhá už byla o něco horší.“

* Nyní už se v Anglii ve velkém začíná rozvolňovat, nejsou tam ještě obavy, aby se situace nezhoršila?

„To si nemyslím, rozvolnění navíc probíhá postupně. Zprvu se otevřely všechny obchody, fitcentra, i třeba restaurace, kde však zatím mohou lidé pouze na zahrádky. Sám premiér Boris Johnson říkal, že všechna opatření spojená s lockdownem skončí během června, nejpozději července, kdy má být všechno zpátky v normálu a už další omezení nebudou. V Anglii se hodně očkuje a vypadá to, že do té doby budou chtít mít naočkované skoro všechny, aby to tak měli i pokryté.“

* Sám jste covid-19 prodělal. Jaký jste měl průběh?

„Já jsem to měl v pohodě. Vše u mě začalo zničehonic tím, že jsem cítil únavu a měl jsem bolesti kostí. Ale já jsem člověk, který nemoci většinou přechází. Zbývaly mi ještě dva dny v práci před dovolenou, tak jsem si nejdřív myslel, že to ještě dochodím a pak se z toho vyležím. Kvůli covidu jsem však volal manažerovi, který mi řekl, ať jdu raději na testy a zůstanu doma. Testy byly pozitivní. Dva dny jsem tedy proležel, ale pak už jsem byl relativně v pohodě. Bylo zajímavé, že ve stejnou dobu dostal koronavirus i spolubydlící, který zase pro změnu ztratil pouze čich a chuť, jinak také žádné příznaky neměl.“

* Jaké podmínky pro karanténu byly v Anglii? Dalo by se to nějak srovnat s Českem?

„Podmínky byly zhruba stejné jako v Česku, musel jsem vyplnit registrační formulář, že jsem měl pozitivní test a absolvovat desetidenní karanténu. Nevím, jestli něco podobného v Česku fungovalo, ale každý druhý den mi volali z národní zdravotní služby NHS, zda mám vše a nepotřebuji třeba něco nakoupit a tak dále. Bylo evidentní, že tady přesně věděli, jakým způsobem postupovat.“

* Co případné očkování, které ve Velké Británii probíhá daleko lépe než u nás, půjdete do toho?

„Zatím se to mé věkové kategorie netýká, ale upřímně se asi dobrovolně do očkování hnát nebudu. Samozřejmě však počítám s tím, že k cestování nebo zřejmě i do práce to budu potřebovat. Takže se tomu asi stejně nevyhnu.“

* Sledujete i situaci doma v Česku?

„Nějakým způsobem ano. Čtu články na internetu, tu a tam na mě něco vyběhne i na sociálních sítích a pravidelně mluvím s rodiči nebo některými známými. Za mě je v Česku řada věcí, které nefungují a nemají ten efekt, který by měly mít. Nejvíc ze všeho mě však zaráží nošení roušek a respirátorů i venku. Tohle je podle mě vyloženě hloupost. Přijde mi, že je daleko horší nosit řadu hodin jednu roušku a nemoct se pořádně nadechnout. Tady se například ani v té nejhorší době pandemie nic takového venku neřešilo. Ve vnitřních prostorách to byla povinnost, venku byste však jen těžko někoho našli, kdo ji opravdu nasazenou měl. V tom, jak nyní začne teplo, si to už vůbec neumím představit. Tady se třeba vůbec nemusí nosit ani v práci, kdy se prostě dodržují určitá opatření, která se stále ještě zlepšovala, ale povinnost nosit roušky zkrátka nebyla. Myslím si, že to určitě vůbec nedopadlo špatně.“

* Zajímají se obyvatelé Anglie o dění u nás?

„Nějaké povědomí o tom měli, ale nijak extra se to tu neřeší. Kolikrát se i lidé ptají, jak to aktuálně v Česku vypadá a tak dále, ale globálně to pro ně určitě není téma. Spousta Angličanů toho o Česku ani moc neví. Oni moc neřeší, co se děje za ostrovem.“

* Přemýšlel jste nad cestou do Česka během pandemie? A bylo by to vůbec možné za současné situace?

„V Česku jsem byl během července kvůli svatbě v rodině v období mezi lockdowny. A jelikož i situace s leteckou dopravou ještě nebyla úplně dobrá, jeli jsme autem. Následně už jsem však cestu domů ani neřešil, s těmi opatřeními, která poslední měsíce nastala, by byla velice komplikovaná.“

ROBIN VONDROUŠ

* narodil se 13. srpna 1994 v Mariánských Lázních

* do šesti let žil v Čechách, poté na Prostějovsku, nejprve v Žešově, dále v Otaslavicích

* vyučil se zedníkem na Švehlově střední škole v Prostějově

* v České republice pracoval jako OSVČ

* 8. května 2015 odletěl do Anglie, kde žije dodnes

* na Ostrovech pracuje pro firmu T.J. Morris ve velkoskladu obchodního řetězce Home Bargains

* momentálně zastává pozici kontrolora velkoskladu

zajímavost: jeho koníčkem jsou videohry, ke kterým si pořídil domácí studio