Zajímavý a krásný příběh přinesl o uplynulém víkendu duel FORTUNA:LIGY mezi Sigmou Olomouc a FK Jablonec. V 54. minutě se mezi střelce zapsal defenzivní záložník Jiří Spáčil a přesně po dvaceti letech tak napodobil svého otce Michala, jednu z legend prostějovského fotbalu.

Ten se v listopadu 2002 trefil taktéž za Sigmu proti Drnovicím. Hanákům touto brankou pomohl ke třem bodům a ze své premiérové trefy je nadšený. „S tátou jsme to probírali, zrovna před nedávnem jsme se na jeho gól dívali a trošku jsme u toho vtipkovali. Teď jsem se dočkal taky a moc rád byl samozřejmě i táta. Hned mi pogratuloval a věří, že jich přidám více než on,“ prozradil Jiří Spáčil, který přede dvěma roky strávil sezónu v barvách prostějovského eskáčka.

Psal se 21. duben 2002, kdy na Andrově stadionu v Olomouci vstřelil svůj jediný ligový gól Michal Spáčil, odchovanec a legenda místního fotbalu. Stalo se tak proti Drnovicím. O dvacet let později se dočkal premiérové branky v lize i jeho syn Jiří, který se podílel přesným zásahem na sobotní výhře 3:0 proti Jablonci. Tato výhra byla navíc totožná jako ta před dvaceti lety.

„Plním roli defenzivního záložníka, takže těch branek moc nedávám už od dorosteneckých kategorií. Jsem ale rád, že to tam dnes padlo. Už v minulých duelech tam nějaké šance byly, ale scházelo trochu víc štěstíčka. Teď už ale při mně stálo. Věřím, že vstřelená branka bude pro mě jistým stimulem, snad takto pomůžu týmu častěji,“ prozradil třiadvacetiletý fotbalista.

Doplnil také, že se svým tátou na toto téma zrovna mluvil. „Nedávno jsme si z toho trošku dělali srandu a krátce nato se poštěstilo. Je to hezké, že už jsme v kronikách Sigmy zapsáni oba jako střelci a že to navíc vyšlo po dvaceti letech. Ale je to jen krásná tečka, nic víc. Rád bych těch branek přidal více, což mi hned popřál i táta,“ popsal záložník, který hájil i barvy Prostějova.

Se svým otcem jej pojí velmi silné pouto. Prozradil, že je velmi rád i za některé zděděné vlastnosti. „Myslím, že na hřišti jsme si nejvíce podobní v mentálním nastavení. Oba jsme velmi zarputilí a nechceme vypustit jediný souboj. V tom jsem tátu vždy obdivoval, rozhodně to mám po něm,“ zakončil své povídání Jiří Spáčil.