V divácky nejsledovanějších týmových sportech fotbalu a ledním hokeji nebývá nouze o vyhrocené situace nejen herní na hřišti, ale často i vztahové mimo něj. Mezi členy realizačních mužstev různých soupeřů a rozhodčími, plejery na střídačkách, někdy i funkcionáři, všemi těmito aktéry mezi sebou.
S rostoucí důležitostí zápasů navíc tato přehecovanost ještě roste, největší konflikty či nedorozumění zhusta vznikají během play-off. Co tam se někdy semele, nad tím zůstává rozum slušně vychovaných lidí občas nevěřícně stát. Nervy jsou prostě nervy, zvlášť pokud jde o všechno.
Jestliže fotbalově-hokejové měřítko porovnáme s děním v českém ženském volejbalu, tak zjistíme, že situace co do vzájemného chování i mezilidských vztahů je tam v drtivé většině mnohem lepší. V čase normální sezóny takřka bezvýhradně, ve vyřazovacích bojích kromě výjimečných výstřelků rovněž.
Což je pro všechny, kteří se v komunitě pod vysokou sítí pohybují, samozřejmě dobrá vizitka. Navíc převážně bezproblémové vystupování platí též v případě diváků, příznivců a fanoušků, se kterými bývají větší trable takzvaně jednou za uherský rok. Byť i na volejbalové scéně se zbytečné vulgarity někdy objeví, zpravidla vůči sudím.
Jinak se urážky v tomto sportovním odvětví příliš nenosí, násilí už vůbec – a to je obecně moc fajn. Stejně jako fakt, když po vypjaté sérii play-off mezi dvěma rivalskými kluby si protivníci z realizáků i hráčské soupeřky dokážou navzdory předchozí vypjatosti vzájemných mačů pogratulovat po jejich skončení. A dál zůstat přáteli a kamarádkami, nebo se aspoň rozloučit v dobrém.
