Pro lidi přicházející z válkou zasažené Ukrajiny je často obtížné najít někoho, na koho se mohou s důvěrou obrátit. V Plumlově s tím problém nemají. Už nějaký čas jim tu pomáhá sympatická koordinátorka Halyna Fikarová. Právě rodačka z Ukrajiny v průběhu uplynulého týdne hledala dočasné ubytování pro maminku s měsíčním miminkem a babičku. To se však nepodařilo. Se sympatickou dámou pečující o malé děti jsme pořídili krátké interview.

* Jak dlouho vy osobně žijete v ČR?

 „Před dvaceti lety jsem sem jako studentka oděvní školy přijela na tříměsíční praxi a takhle to dopadlo. Mezitím jsem se tu vdala a už tu zůstala.“

* Kolik lidí z Ukrajiny do Plumlova dosud přišlo?

„Aktuálně je to pětadvacet lidí, z toho třináct dětí. Ty navštěvují zdejší základní školu, jedno chodí do školky. “

* Jak se pro ně hledalo ubytování?

„Většinou to bylo prostřednictvím známých a lidí, kteří pochází z Ukrajiny a už tu nějakou dobu žijí. Naprosto nezištně ubytování nabídlo celkem pět plumlovských domácností. Ty za to obvykle nechtěly vůbec nic, šlo jim pouze o to, aby někomu pomohly. Rovněž si nestanovily žádný termín, do kdy u nich budou příchozí moci bydlet. Za to jsme jim moc vděčni. Zdá se však, že jsme již na hranici kapacitních možností.

* Z čeho tak soudíte?

„V průběhu uplynulého týdne jsme dva dny hledali ubytování pro maminku s měsíčním miminkem a jejich babičku. Bylo by to pouze dočasné, rodina už měla přislíbený azyl v upravovaném bytě. Jenže žádné místo pro ně se už nenašlo. I proto musely ženy i s miminkem pokračovat dál a přes Prahu se dostaly až do Německa.“

* Opravdu už nejsou žádné další možnosti?

„S nabídkou přišla majitelka penzionu s tím, že by někoho byla schopná ubytovat zhruba do konce dubna. Jenže takový časový úsek je dost limitující, maminky obvykle netuší, co by s nimi bylo po uplynutí této doby a jestli by i s dětmi našly něco dalšího.“

* Jak se nově příchozím daří hledat zaměstnání?

„Celkem dobře. Poměrně dost nabídek se schází přímo na městském úřadu, jde například o možnost uklízet v dětském domově, pomáhat tu v kuchyni či v kempu s prodejem občerstvení. Jakmile ženy začnou vydělávat, určitě pro ně bude výrazně jednodušší sehnat si vlastní bydlení a zcela se osamostatnit. Pro některé to však bude jen těžko překonatelná překážka.“

* Proč?

„Máme tu třeba dvě maminky s dětmi, kterým nejsou ani dva roky. Spojit péči o takto malé potomky se zaměstnáním třeba i na zkrácený úvazek je prakticky nemožné. Obzvláště pokud nemají k ruce partnera či někoho z prarodičů. Takže zatím nevím, jak to budeme řešit.“