Tohle by asi nechtěl zažít nikdo z nás. Neuvěřitelně hlučné a divoké hádky obyvatel bytového domu v ulici Marie Pujmanové vadí snad všem lidem v širokém okolí. Žena pocházející původně z Ukrajiny si do svého malého bytu dlouhodobě odpojeného od elektřiny před zhruba dvěma měsíci nastěhovala pár bezdomovců. Jejich společné soužití je plné alkoholu a hádek, vedle nichž je italská domácnost bezproblémovým soužitím dvou introvertů. V bytě v uplynulých týdnech nesčetněkrát zasahovali policisté, přesto se vše vždy brzy vrátilo do starých kolejí...
Nelidský řev a zuřivé hádky jsou v jednom z prostějovských bytů domu na ulici Marie Pujmanové 670 na denním pořádku. A to už od rána do pozdní noci. „Je to peklo! Všichni jsme tady z toho už zoufalí, protože se vůbec nevyspíme. I když máme zavřené dveře od balkónu, tak oni to dokážou přeřvat. A to bydlím naproti nim. Obracím se na vás, protože už opravdu nevíme, co dělat,“ oslovila Večerník očividně nešťastná obyvatelka protějšího domu.
Policisté sem už několik týdnů jezdí téměř jako domů. „Voláme je neustále. Oni ale bohužel nemohou nic dělat, protože byt je ve vlastnictví uvedené dámy a je jen na ní, koho si do něj pozve. Policisté již onen problémový pár z bytu vykázali. Jenže netrvalo dlouho a byli zase zpět. Nechápu, proč je k sobě zase vzala, když se tak hádají,“ popsala paní, jež nás upozornila i na velkou dogu, která s nimi nevelký a věcmi přeplněný byt sdílí. „Mají věčně otevřené dveře na chodbu, a tak se ten pes toulá po domě. Je celkem hodný, ale přesto nikdy nevíte, co vám může udělat,“ dodala žena, jež se na ulici Marie Pujmanové přestěhovala relativně nedávno. „Když jsem se sem stěhovala, měla jsem trochu obavu z Romů. Ale můžu vám říci: zlatí cikáni! Je jich tu sice plno, ale ani o nich pomalu nevíte. Rozhodně jsem ale nečekala, že tady narazím na něco podobného... Jsou to všechno alkoholici, jediné, co by jim pomohlo, by bylo, kdyby se šli léčit. Pokud nepůjdou, tak to tady nemůže dopadnout dobře,“ uzavřela žena, jejíž slova potvrzovali i ostatní zdejší obyvatelé.
„Dvakrát jsem je vykopala“
Večerník se přímo na místě přesvědčil, že svá slova rozhodně nepřehání. Při naší návštěvě ve čtvrtek odpoledne se ulicí rozléhal křik hodný pavilonu paviánů v zoologické zahradě. Podařilo se nám všechny jeho původce zkontaktovat. Dveře jejich bytu totiž byly opravdu otevřené. Nájemníci temného kutlochu zaházeného nejrůznějším harampádím působili při návštěvě celkem krotce, ačkoliv si sem tam neodpustili vzájemné výčitky či „poštěkávání“. „Bydlím v tomhle bytě už šest let se svým bratrancem a je pravdou, že nemáme elektřinu. Asi před dvěma měsíci jsem k sobě vzala muže a ženu, kteří by jinak skončili na ulici. Vyhodili je totiž z jiného bytu. Jenže se hodně hádáme a několikrát už tady kvůli tomu zasahovala policie. Dvakrát jsem je sama vypakovala, ale oni se vždycky vrátili,“ svěřila se paní Ljuba pocházející ze Zakarpatské Ukrajiny, která se do České republiky přivdala. Její manžel však již před mnoha lety zemřel. Ona sama vyzkoušela řadu profesí, nyní je však, stejně jako její bratranec bez zaměstnání.
„Chceme se do konce měsíce odstěhovat“
Do hovoru se zapojil i nevítaný nájemník, který byl sice očividně pod vlivem alkoholu, na cizí lidi se však snažil působit vstřícně. „Měli jsme sehnaný byt a nevyšlo nám to, takže teď nevíme, co s námi bude,“ potvrdil Vladimír Mana pocházející původně ze Vsetína. Nyní prý dělá po brigádách ve stavebnictví. „Ne vždycky mi ale zaplatí. Přesto bych do fabriky nešel, raději dělám na čerstvém vzduchu,“ tvrdil muž, který však kvůli svému alkoholismu evidentně nikde dlouho nevydrží. Jeho přítelkyně pak chodí o berlích a je delší čas bez práce. „Jestli se nám podaří sehnat nějaké peníze, tak se určitě chceme do konce srpna odstěhovat,“ přislíbil při rozloučení Vladimír Mana.
Zda se mu to ovšem i podaří, to ukážou až následující týdny.
