V novodobé historii Grand Prix Prostějov nedokázali cyklisté domácího TUFO PARDUS ještě nikdy získat medaili v hlavním závodě, kterým tradičně bývá závěrečný madison coby Memoriál Otmara Malečka. Dlouhatánské čekání ukončili až Wojciech Pszczolarski a Daniel Babor, když v sobotním pozdním večeru (či spíše začínající noci) báječným výkonem urvali cenný bronz.

* V silné mezinárodní konkurenci je to velký úspěch, že?

Wojciech Pszczolarski: „Určitě ano. Celé dva dny jsme se spíš šetřili na tenhle poslední závod, protože madison mužů každoročně konaný jako Memoriál Otmara Malečka je pro náš tým hodně důležitý. A my jsme v něm chtěli předvést co nejlepší výkon. To se povedlo, skončili jsme třetí, takže myslím v pohodě.“ (úsměv)

Daniel Babor: „Ve dvojicích je to pro mě na Malečkovi první medaile, proto velká radost. Tyhle závody mám moc rád, je to doma a pro mě velká prestiž, memoriál nosím v srdíčku už odmala.“

* Při Velké ceně Olomouckého kraje jste ve středu skončili šestí. Tam jste si testovali vzájemnou souhru?

WP: „Přesně tak, šlo o generálku na dnešek. Snažili jsme se jet tak, aby Dan co nejčastěji spurtoval do bodovaných sprintů, protože je rychlejší než já. Sice jsem to taky párkrát zkusil, ale moc mi to nešlo, spurty byly spíš na Danovi. Zajel perfektně, ke konci navíc odskočil do úniku, byl to od něj skvělý výkon.“

* Pomohlo vám prvenství hned v úvodním bodovaném sprintu?

DB: „Rozhodně jo. Já jsem teď dost unavený po mistrovství Evropy U23, ale tady jsem ještě vytáhl nějaké poslední síly z paty. Že výborně vyšel hned ten první spurt, to nás zdravě nakoplo. Chytil jsem správné tempo a pak už se mi jelo velice dobře.“

* Wojtku, je tenhle bronz pro vás osobně aspoň malou náplastí za nečekaný nestart na nedávné olympiádě?

WP: „Dá se to tak říct. V Tokiu to pro mě i pro Polsko v madisonu nedopadlo dobře, víc se k tomu ale nechci vracet. Teď už se připravuji na mistrovství Evropy a Maleček byl takový test, jak jsem na tom s formou měsíc před šampionátem. Mám radost, že jsme prostějovské fanoušky potěšili bronzovou pozicí.“

* Moderátor Svatopluk Buchta provází závody velmi emotivním i trefným komentářem. Vnímáte jej, vyhecuje?

DB: „Svaťa je nejlepší komentátor. Já jsem trochu takový narcis, takže pokaždé, když během závodu mluví o mně, tak mi to dodá energii, správně nakopne.“

* Zaslechl jste i hlášku, že se pod knírkem nesmějete radostí, ale šklebíte bolestí?

DB: „Jasně, to mě fakt pobavilo.“

WP: „Dan má rád bolest. On ji potřebuje, aby cítil, že jede naplno.“ (směje se)

* Dane, dřív jste prohlašoval, že berete jedině vítězství. Po dvou bronzech na ME U23, jednom stříbru z Velké ceny Olomouckého kraje a dalším bronzu na Malečkově memoriálu – máte radost i z těchto kovů, nikoliv zlatých?

DB: „Určitě jo, dost věcí jsem za poslední dva roky přehodnotil. Loni jsem moc chtěl vyhrávat, a potom nevyjel na vrcholných akcích jedinou bednu. Musel jsem trochu polevit, psychicky se zklidnit a dostat vnitřně do pohody. Načež letošní sezóna byla moje nejúspěšnější za mnoho posledních let, výkonnostně jsem se zlepšil, i výkonnostně posunul nahoru. Takže spokojenost, byť samozřejmě ne maximální, jako kdybych všechno vyhrával.“ (smích)

* Wojtku, jak dlouhé pro vás vlastně bylo čekání na stupně vítězů z Grand Prix Prostějov?

WP: „Neskutečně dlouhé. Tento bronz z madisonu je mou první medailí na Memoriálu Otmara Malečka napříč všemi disciplínami od roku 2012, co závodím mezi muži. Doslova jsem si tu bednu tady vyčekal.“ (oba se smějí)