V lednu 2019 začínal u VK Prostějov jako narychlo povolaný nový statistik, během uplynulé sezóny k tomu přidal i roli asistenta hlavního trenéra. Dvaatřicetiletý Jakub Krčmař (na snímku) přitom nikdy nebyl vrcholovým hráčem a k volejbalu se dostal až jako teenager i prostřednictvím Hanácké ligy smíšených družstev. Momentálně už je nedílnou součástí realizačního týmu vékáčka. Po skončení soutěžního ročníku 2020/2021 jsme jej trochu vyzpovídali na celkové téma jeho dosavadního působení v klubu, kde se po návratu Miroslava Čady na post hlavního kouče bude nadále věnovat statistické práci.

* Můžete zavzpomínat na své začátky ve VK?

„Tenkrát zde trochu nečekaně skončil tehdejší statistik Honza Moravčík, narychlo hledali nového. A s Lukášem Mičekem, který dělal asistenta trenéra, jsme se na pivu domluvili, že to zkusím já. Měl jsem čas přes Vánoce a Nový rok se věci okolo statistik naučit, Lukáš mi všechno ukázal i vysvětlil. No a mně se to asi docela povedlo, protože jsem od ledna začal normálně fungovat a nějak to zvládal. Šlo o takovou spontánní akci, vždycky říkám, že jsem se statistikem stal spíš omylem.“ (smích)

* Vy jste ale tehdy nebyl v prostějovském oddílu úplným nováčkem, že?

„To je pravda. Už nějakou dobu předtím jsem občas vypomáhal na trénincích jako hráč, když bylo holek zrovna málo a potřebovaly kužel do pole na ostřelování. (směje se) Znali jsme se s Lukášem Mičekem i Lubošem Petrášem z HVL, skamarádili se a tam vznikla tahle moje původní výpomoc. Na což pak neplánovaně navázalo to, že jsem začal dělat i statistika. Výhodou bylo, že jsem znal celý mančaft a šel tak do známého prostředí. V dělání statistik jsem se však musel postupně zdokonalovat, aby to za něco stálo a pomáhalo týmu.“

* Existuje nějaký jednotný mustr, jak zápasové statistiky vytvářet? Do jaké míry se liší člověk od člověka?

„Řekl bych, že každý statistik je dělá trochu jinak. Ten program je totiž až moc chytrý, dá se do něj zapisovat strašně moc údajů a špičkové kluby mají i dva statistiky, aby to všechno během utkání zvládali. Když jsi na to normálně sám, tak je potřeba hlavně zvládat základní věci: kdo a jak útočí, blokuje, podává a přihrává. Tohle je nutné si zautomatizovat, a jakmile to člověk umí, může přidávat další údaje. Například druh útočné kombinace, jestli se zakončovalo z rychlé, nebo vysoké nahrávky, jakým směrem, z jaké zóny a tak dále. Možností, co zapisovat, je prostě hromada. A záleží, co kdo stihne, zvládne. Asi jako u všeho přitom platí, že čím déle to děláš, tím víc jistoty i cviku nabíráš, postupně se zlepšuješ. Důležité je správně zapsat základní statistiky do live systému Českého volejbalového svazu. Ty nadstavbové věci se pak využívají třeba na konkrétní soupeře v předzápasové taktické přípravě, nebo se může holkám ukázat, jak a co během hry dělají.“

* S ohledem na rychlost volejbalu je nemožné vyhnout se při vytváření zápasové statistiky nějakým chybám, ne?

„Někdo je třeba tak dobrý, že jich dělá málo, občas možná žádnou. (úsměv) Normální člověk ale v té rychlosti většinou něco splete, třeba že útočila hráčka číslo devět místo šestky a podobně. Vlastní holky samozřejmě znáte líp, naopak u těch soupeřových je někdy identifikace hned naživo těžší. Chyby má však svaz pohlídané tím, že hlavní statistik ČVS Zdeněk Sklenář po každém extraligovém kole prochází všechna utkání ze záznamu a případné nepřesnosti opravuje, koriguje. Aby výsledná čísla odpovídala skutečné realitě.“

* Loni v létě jste k práci statistika přibral i post asistenta kouče. Tohle se z vašeho pohledu zrodilo jak?

„To byla docela podobná situace. Odešel dosavadní asistent Lukáš Sťahuliak s Nikčou Stümpelovou do Olomouce. Hledala se náhrada a Luboše Petráše s Mirkem Čadou napadlo, že to hodí na mě. (smích) Nakonec jsem se rozhodl do toho jít s tím, že kvůli svému zaměstnání i jiným koníčkům nezvládnu absolvovat zdaleka všechny tréninky a budu jen u některých. Když na tohle klubové vedení přistoupilo, domluvili jsme se. A vzhledem k opatřením proti covidu, která postupem času nastala, jsem měl na volejbal nakonec mnohem víc času a na trénincích nechyběl skoro nikdy, o zápasech nemluvě. V zaměstnání jsem totiž přešel na home office, odpadly mi veškeré volnočasové aktivity a tím pádem jsem se mohl intenzivně věnovat VK.“

* Nakolik náročné bylo zaučování do trenérské role?

„I když jsem do té doby s holkama absolvoval spoustu tréninků, bylo to pro mě od nové sezóny hodně jiné. Už jsem přestal být jen ten kužel v poli, místo toho jsem se musel učit nahazovat balóny smečařkám, rozehrávat libero, řadu dalších konkrétních věcí při herních cvičeních. Do všeho jsem se postupně dostával, zvykal si, nějak to zvládal a snad měl pro tým přínos, že to fungovalo, jak mělo. Což ale musí posoudit jiní.“

* Co vám působení u prostějovského extraligového ženstva dává?

„Volejbal mám rád, takže hlavně radost. A protože jsem vlastně volejbalový amatér, který s tímto sportem začínal dost pozdě a učil se jen od kamarádů či z televize, je pro mě nejvíc obohacující pronikání do systémů hry. Nejen jak funguje profesionální klub, co a jak v něm chodí. Ale právě ty systémové herní věci, včetně taktiky. Už nejsem úplně blbej, konečně i teoreticky něco víc vím. (směje se) A navíc se podílím na týmovém uvádění teorie do praxe. Nejpodstatnější pro mě samozřejmě je, aby mančaft i s mým přispěním dobře fungoval. O což se budu ve VK Prostějov dál snažit na pozici statistika, kde zůstávám. Trenérskou dvojici pro příští sezónu vytvoří Mirek Čada s Lubošem Petrášem, takhle to už vlastně fungovalo ve druhé půlce uplynulého ročníku.“