Až dosud se případná zaváhání, propady výkonnosti nebo výsledkové výpadky daly více či méně napravit, odčinit, vynahradit. Což ale nyní v nejvyšší tuzemské soutěži volejbalistek padá, neboť na řadu přichází play-off. A tam se jakékoliv dílčí zaváhání většinou neodpouští, naopak se na něj zpravidla doplácí.
Tím víc logicky roste mentální náročnost u každé jednotlivé hráčky. Laicky řečeno jde do tuhého – a právě v tomto nejvíc vypjatém období se naplno projeví sportovní charaktery. Některé plejerky pod tlakem rostou, jejich produkce jde oproti běžným střetnutím nahoru. Jiné hrají plus mínus stejně bez ohledu na to, jestli jde o řadový mač dlouhodobé části nebo rozhodující bitvu vyřazovací série. A jsou pochopitelně i případy (není jich málo) žen, které ve zlomových zápasech či momentech selhávají.
Proto teď budou mít velkou výhodu ty soubory, v jejichž řadách se soustředí nejvyšší počet odolných bojovnic se silnou psychikou. Takových, které jen máloco rozhodí a budou se rvát o postup, potažmo medaile do posledního dechu bez ohledu na případná protivenství.
Po sobotním propadáku se Šelmami Brno by se mohlo zdát, že v případě VK Prostějov je směrem ke čtvrtfinálové sérii čeho se bát. Skutečnou pravdu o hanácké partě ovšem ukážou právě až nadcházející k.o. souboje. Buď v rozhodujícím období celé sezóny zvítězí volejbalová i mentální kvalita, nebo se projeví herně mentální labilita. Tvrdím, že volejbalově ženy vékáčka na postup do semifinále aktuálního ročníku UNIQA extraligy ČR i na případný zisk cenného kovu mají. Jen musí tuto svou šanci unést v hlavách.
