Letos poprvé se k Víkendu otevřených zahrad připojil i Bělecký Mlýn, tedy areál, jehož majiteli jsou Richard Benýšek a jeho manželka Yvona. Ti ho získali přesně před dvaceti lety. Za tu dobu vybudovali prosperující a vyhledávanou restauraci, obnovili rybník, z přilehlých luk vznikla zahrada nejen svatební, ale i historická. Navíc se chlubí zelinářskou zahradou, jejíž produkty jsou využívány právě v restaurační kuchyni.

 

„Slavíme výročí, Bělák nám patří od 13. června 2003,“ neopomněl Richard Benýšek připomínat účastníkům komentovaných prohlídek, kterých se předminulý víkend ujal osobně. Jeho chloubou je rybník, který byl vypuštěný, zarostlý, s poničenou hrází a zničeným přítokem. Po letech usilovné práce se pod jeho hladinou prohání amuři a kapři spolu se žábami, které jsou zárukou čisté vody. „Bohužel návštěvníci restaurace ještě nedozráli k nabídce rybích specialit, takže je máme jen pro svou potřebu. Volný rybolov jsme také zkoušeli, ale po negativních zkušenostech jsme tuto variantu opustili. Ani k tomu ještě současná populace prostě nedozrála,“ odpověděl na dotaz stran vodní plochy.

Jen kousek od rybníka je takzvaná svatební louka, kde se odehrávají svatební obřady. Kvůli nim byla postavena i dřevěná kaple, která celé místo dotváří ke spokojenosti snoubenců. K té přispívá i sousední sad, v němž lze najít třeba mandloně, mišpule, kdouloně, hrušně krvavky. „Vracíme se ke starým odrůdám, máme tu například letní průsvitná jablka (hrachůvky), panenská jablka či řehtáč soudkovitý. Je problém je sehnat, na trhu jsou docela vzácné, ale pro mě natolik důležité, že jsem si k nim cestu našel,“ vysvětlil Benýšek a přidal komentář k takzvanému tvrdému sadu. V tom zasadil všechny možné odrůdy ořešáků od vlašských po papíráky. Jejich komfort zajišťují na severních okrajích lísky, které chrání stromy od severu.

V zeleninové zahradě zaujmou na první pohled vyvýšené záhony, které si bezmála dvoumetrový pán mlýna vymyslel sám. Protože je člověkem velmi činorodým, (i v průběhu výkladu svíral zahradnické nůžky a odstraňoval plevel), nepokládal za praktické se k této práci shýbat. V záhonech pěstuje vše potřebné v restaurační kuchyni jako rajčata, dýně, pažitku, bylinky, ale také zajímavosti. Třeba chodicí cibuli, jinak cibuli prorůstovou. „Je to jedna ze starých zelenin. Místo květů vytváří na stvolech pacibulky, často ve více patrech nad sebou. Pěstuje se především pro nať, která roste i v zimě, a je chutí velice podobná naťové cibuli. V kuchyni se uplatní také mladé pacibulky, které mají výrazně štiplavou chuť přirovnávanou k šalotce. Silné cibule se někdy sázejí hluboko a pak sklízejí jako pórek,“ popsal Richard Benýšek jednoho ze svých oblíbenců.