S výsledkem mohl být po pátečním zápasu proti Třinci Pavel Šustr nepochybně spokojený. Aby ne, vyhrát 5:1 nad soupeřem ze stejné soutěže, jakou eskáčko hraje, povzbudí. Jenže tohle je příprava. A mnohem důležitější v ní je, co hráči na hřišti předvedou. Právě s výkonem týmu už tolik spokojený prostějovský trenér nebyl. Hra byla rozháraná, nedařilo se v klidu podržet míč, zakombinovat. To se naštěstí s postupujícími minutami o něco zlepšilo a někdy po 55. minutě už nebylo moc pochyb o tom, kdo utkání vyhraje.

 

* Jak moc zápas a jeho vývoj ovlivnil divoký začátek a penaltové výroky rozhodčích?

„Já to raději nechci komentovat… Ten rozhodčí je tady někde místní, oni ho sem poslali. Pískl tam jednu penaltu, pak druhou. Řekl jsem si, že do toho kecat nebudu. Prostě něco tam viděl, on to pískl. Tak co mám dělat, to mu mám nadávat?“

* Berete to tak, že tou druhou penaltou to chtěl kompenzovat?

„Neberu to nijak. On to pískl, je to otázka na něj, proč to tak zapískal.“

* Penalt bylo hodně. Vidět byl ale jeden velký rozdíl. Zatímco domácí často protestovali, prostějovští hráči byli zticha.

„Protože já učím své hráče, že se mají zaměřovat na hru, soustředit na to, co dělají na hřišti, tedy jak zpracovávají balón, kam přihrávají, jak si nabíhají. A ne to, co dělá rozhodčí. To oni neovlivní. Ovlivní to, jak hrají. Nemám rád, když je to pak hektický, hráči na sebe všichni řvou ‚faul‘, ‚nefaul‘. Ne. Hrej, dělej to, co máš na hřišti, to je úkol hráčů.“

* Zadáci jako Stříž a Šmehyl se hodně zapojovali do kombinací směrem dopředu. Byl to záměr, pokyn od vás?

„Ano, chtěli bychom, aby se dostávali hodně dopředu, přečíslovali bychom soupeře v krajních prostorech. A aby hodně nabíhali. Kluci to plní, ale je tam spousta rezerv v tom, aby se více dostávali na míč. Ale to souvisí s celkovou hrou všech ostatních hráčů, aby vnímali, kde ti hráči jsou, kde budou volní. Ale to je dlouhodobý proces.“

* Když se přesuneme dopředu, tak jak vyznívá množství šancí? Asi jich nebylo úplně tolik, kolik byste si představoval…

„No… (zamyslí se) Je to tak. Až ve druhé půlce jsme dohrávali situace ve větším klidu. Necentrovali jsme, když tam nikdo nebyl, když to situace vyžadovala, tak jsme ještě zakombinovali. A pak se šance začaly objevovat. Takže souvisí to celkově s obrazem hry. První půlka byla zbytečně hektická, když už jsme se dostali k bráně, rychle jsme museli centrovat. Místo toho, abychom řešili danou situaci tak, jak to vyžadovala.“

* A v klidu.

(smích) „To bychom jako trenéři byli moc rádi, kdyby to řešili hráči v klidu. Ale sám jsem fotbal hrál...“