Od útlého věku byl sport jeho vášní. V mládí slavil největší úspěchy v atletických soutěžích, kde se stal i mistrem republiky. Přesto ale nejvíce ze všeho tíhl k fotbalu. V něm však štěstí na posun směrem nahoru nenašel. I díky svým atletickým dovednostem se rozhodl pro studium na fakultě tělesné kultury a sportu, přičem už postupně nakukoval do chodu tenisového klubu v Prostějově, kde se nakonec také usadil. V současné době má po kondiční stránce na starost jedny z největších talentů českého tenisu. Mimo to se věnuje také dalším sportovcům a tvoří individuální plány i pro běžné smrtelníky. „Základem je píle a vytrvalost,“ radí pravidelně svým svěřencům Radek Štěpánek (na snímku).
V dnešním druhém díle například prozradil, kde vidí rezervy ve společnosti, co je naopak na vzestupu a vyhnout jsme se nemohli ani pandemii koronaviru, která ovlivnila profi sportovce i amatéry.
* Jak moc tenisty ovlivnila pandemie? Přeci jen v loňském roce došlo na rušení turnajů.
„Těch omezení byla spousta a stále se to měnilo. Takže se stávalo, že hráči nemohli ani na kurt. Všechno jsme se snažili dělat individuální přípravou, ale kvalita nebyla na nejvyšší úrovni, jak bychom sami chtěli. U těch starších se vždy našly nějaké výjimky ze svazu a podobně. Náročné to však bylo i tak. Nekonečné testování po každém přejezdu a mnoho dalších povinností. U těch mladších byl problém ještě větší. Ve věku, kdy by měli ukazovat nějaký progres, byli bez zápasů, scházela jim i konkurence. Trénink jsou jedna věc, ale bez zápasů výsledky mladí hráči neudělají.“
* Snažíte se pracovat hodně i s psychikou hráčů, která je obzvláště v tenise důležitá?
„Je to tak. Čím jsem starší, tak více vnímám tuto problematiku sportu. Říká se, že až devadesát procent výkonu je v hlavě. Ten největší progres v tomto vidím právě u Jirky Lehečky, který je často srovnáván s Tomášem Berdychem. Zatímco Tomáš už byl v devatenácti ve světové stovce, Jirka tam ještě není. Úderově se však o něm mluví, že je na tom ještě lépe než Berdych, ale scházela tomu trošku mentální stránka, ve které vidím v posledních měsících největší progres, postupně míří nahoru. Spolupracujeme také přímo s psycho kouči. Tím nejznámějším je asi Jan Mühlfeit, který pracoval dlouhé roky v Microsoftu a nyní se věnuje českým olympionikům. Takoví lidé vám předají opravdu velkou řadu zkušeností, ze kterých můžete následně čerpat.“
* Co vy a tenis? Jakým jste hráčem?
„Věnuji se mu v amatérské lize a baví mě to. Dříve jsem hrál pouze rekreačně, ale chtěl jsem se klukům přiblížit po herní i mentální stránce, abych sám dokázal porovnat, co během zápasu zažívají. Myslím si, že mi to dalo moc a dokážu se tak lépe vcítit do mentální i fyzické přípravy.“
* Kromě tenisu se věnujete v Prostějově atletům. Specializujete se na konkrétní disciplíny?
„Poslední dobou už je to spíše na bázi, že se spolu pouze domlouváme na dálku a časově to není v mých silách řešit úzkou spoluprací. Ale je možné, že do budoucna se k tomu opět vrátím.“
* Je o vás známo, že se věnujete i řadě dalších sportovců, mohl byste některé zmínit?
„Když přišel do Prostějova kouč Jarošík, tak jsme rozjeli nějakou spolupráci ohledně kondičních tréninků s „A“ mužstvem fotbalového eskáčka. Po jeho skončení to však zatím opadlo. Individuálně ale i nadále spolupracuji s Vasilem Kušejem, což je za mě velký talent, kterému jen chybí udělat větší krok k tomu, aby se stal top hráčem. Pak spolupracuji s lukostřelci, kde je řada opravdu šikovných sportovců. Za zmínku jistě stojí Josef Křesala a Michal Hlahůlek, což jsou kluci, kteří by se chtěli poprat i o olympiád. Kromě toho pořádám i pro mladší určité skupinové tréninky.“
* Jaké jsou rozdíly v přípravě sportovců?
„Základ je stejný ve správném držení těla, ale pak už jsou tam velké rozdíly. U lukostřelců se snažím hodně pracovat se cviky na přenášení váhy a celkově na rozdělení síly i mimo nejvíce namáhaná místa. U fotbalistů se snažím zase zapojit určité prvky dynamiky, ale také různé posilovací soubojové věci. U tenistů je to strukturované na práci nohama a snahu o snížení těžiště a přenášení síly z dolních končetin na horní. Fotbal je z tohoto pohledu poměrně jednoduchým sportem.“ (úsměv)
* Kromě práce kondičního trenéra se věnujete i následné regeneraci. Jak důležitou složkou sportu je?
„Regenerace je součástí tréninku. Pokud provedu trénink co nejlépe, tak musím umět správně regenerovat. Vždy samozřejmě záleží na současném stavu organismu a na zátěži v poslední době. Používáme k tomu i měření variability srdeční frekvence, která nám hodnotí stav organismu nezávisle na subjektivním pocitu. Podle toho tak dokážeme zjistit, jestli sportovec má nějakou zpětnou vazbu organismu. Takže i pokud se hráč cítí unaveně, ale graf ukazuje, že je tělo v pohodě, tak vím, že se mu nemusím bát naložit těžší trénink. Fungovat to ale může i opačně. Přestože se cítí dobře, tak podle zprávy vidím, že bude lepší udělat lehčí trénink a předejít tak možnému zranění.“
* Jak probíhá regenerace vrcholových sportovců?
„Vždy musí být regenerace úměrná zátěži. Po tréninkovém dnu začíná regenerace lehkým aktivním či pasivním strečinkem. Dále se jedná o masáže, sauny, nebo ice bar, který využíváme opravdu hodně, sportovci si ledují tělo a síla se pak vrací mnohem rychleji. Hodně to pak taky závisí na individuálním přístupu.“
* Věnujete se i individuálním tréninkům a plánům postupného rozvoje. Co všechno nabízíte?
„Věnujeme se běžným klientům. Lidé mě často oslovují ohledně snahy zhubnout či posílit tělo. Snažím se vycházet z nějaké komplexní analýzy, kterou spolu uděláme. Týká se to denního harmonogramu i jídelníčku, aby postupně docházelo k určitým výsledkům. Pracujeme na správném držení těla, což je problém především u sedavých zaměstnání, teprve potom se snažíme nejen o hubnutí, ale také o postupné zlepšování fyzických sil. Je to taková komplexní služba, poslední dobou je však i na tuto službu stále méně času, ale určitě u ní chci i nadále zůstat.“
* Dalo by se říct, co v naší společnosti z pohledu pohybu dlouhodobě schází? V čem máme největší nedostatky?
„Je samozřejmě propastný rozdíl mezi zdravým a nezdravým životním stylem a lidé si to často ani neuvědomují. Moc se neřeší například kvalita spánku, spousta lidí u nás nesnídá, pak do sebe rychle hodí oběd a večer dohání energii, což není dobře. Nějaká balance pak schází. Nejvíce u nás pokulhává komplexní péče o vlastní tělo i pravidelný režim.“
* Čím to podle vás je?
„Těžko soudit, čím je to přesně způsobeno. Zda malou informovaností, nebo i stresem. Řada lidí také přichází s tím, že už zkoušela řadu diet či jiných poradentství, což není úplně dobře, protože často měnit návyky není dobré. Někdy zase často chybí vůle, aby u toho lidé vydrželi déle.“
* Dá se na tom pracovat i v pozdějším věku nebo i zde platí čím dříve, tím lépe?
„Nikdy není na nic pozdě, jak se říká. (pousměje se) Samozřejmě je lepší mít aktivní pohyb od mala, kdy se tělo ještě učí. Ale v žádném případě to neznamená, že se v pozdějším věku nemohu lidé naučit hýbat lépe než ti mladí. S pohybem je to stejné jako třeba s jazyky a dalšími věcmi. Vždy je to především o píli, drilu a trpělivosti. Pokud není tělo už v opravdu špatném zdravotním stavu, tak se vždy může zlepšovat a jít postupně nahoru.“
* Řekl bych, že v posledních letech jde o témata hojně diskutovaná, spousta lidí se snaží o sebe více dbát. Vnímáte to stejně?
„Ano, to je určitě znát. Sám sleduji, že stále více osob se snaží o své tělo starat a je to pak na nich i vidět. Na druhou stranu spousta i třeba mých známých ve zhruba stejné věkové kategorii se zase o sebe příliš nestará, vypadá i třeba o deset let starší než ve skutečnosti je. Životní styl tak má opravdu velký vliv. Celkově jsem ale spíše optimistou a spíše sleduji ty osoby, které se snaží něco opravdu dělat.“
* A co covid? Promítl se do našeho zpohodlnění?
„Musím přiznat, že mě tedy nijak neovlivnil, i když jsem jej sám prodělal a jsem i naočkován. Ale zpráv o tom, že lidé posléze pociťují dušnost či právě různé bolesti pohybového aparátu také často slýchám. Vnímám to i u svých známých. Je tu skupina těch, kteří se s tím snaží něco dělat a postupně tělo vracet znovu do normálu. Druhou skupinu to zcela odradilo od další motivace. Kromě nemoci jako takové není dobré ani dlouhé ‚sezení‘ doma v rámci lockdownu. A neustálé sledování spíše negativních zpráv určitě řadu lidí poznamenalo nejen fyzicky, ale také psychicky. A je to zase o mentálním tréninku, aby se dokázali vrátit ke svým koníčkům i dalším aktivitám.“
* Co byste vy osobně doporučil začátečníkům?
„Vždycky je nejlepší vyhledat odborníka v oboru. Protože řada lidí si najde různé rady a možnosti na internetu, které však mohou ve finále spíše ublížit, protože se nejedná o individuální rady, ale globální, a to nemusí každému vyhovovat. Samozřejmě je to také o nějakých vynaložených financích, ale když se jedná o něco, co vás do budoucna může posunout, tak se vám to mnohonásobně vrátí.“
* Sám se navíc aktivně věnujete ještě fotbalu. Co vám přináší?
„Teď jsem zase přešel na tu více amatérskou úroveň a vrátil jsem se do Klenovic, kde je skvělá parta a výborně funguje místní fotbal i za přispění obce. Takže tam jsem opravdu spokojený. Fotbal tak už beru spíše jako doplněk, i když jsem jej vždy miloval, tak jsem neměl možnost začít v lepších klubech. Pro mě to bylo vždy na bázi lásky, věnuji se mu s radostí. Vyšší soutěže mě také lákaly a vyzkoušel jsem si krajský přebor, po něm jsem dostal nabídku i do Rakouska, což beru jako dobrou zkušenost, ale dojíždění a další náležitosti pro mě nebyly. Uvidíme, co mi ještě fotbal připraví. Nicméně si myslím, že by bylo hezké zakončit mé snažení zpátky ve Vícově.“
* Váš jmenovec Radek Štěpánek je bývalým vynikajícím tenistou. Zažil jste s tím nějakou vtipnou situaci?
„Ze začátku si řada lidí myslela, že dorazí právě jmenovec, a pak se trošku divili (smích). Je pravdou, že právě v tenisovém prostředí je to trošku rarita, že se to takhle sešlo. V průběhu let už nás však dokáží rozeznat i podle našich svěřenců, takže teď už se nějaké překvapení nekonají. Myslím si ale, že kromě toho jména ale máme více společného. Je také zapáleným sportovcem a velkým profesionálem, který navíc vždy ukazoval, že se dokáže být jako lev a chovám k němu velký respekt.“
* Jaký máte spolu vztah?
„Už se nějaký pátek známe a vždy jej rád vidím. Je to opravdu skvělý člověk. Vždycky spolu řešíme především pracovní záležitosti. Měli jsme i nějaké tréninky, kde si proti sobě zahráli naši svěřenci s těmi jeho. Máme vztah na profesionální úrovni a dokážeme si z našich rozhovorů každý něco vzít.“
RADEK ŠTĚPÁNEK
* narodil se 8. března 1989 v Boskovicích
* pochází z Vícova, žije v Prostějově
* od dětství se věnoval sportu
* v mládežnických kategoriích se věnoval atletice, kde patřil mezi české reprezentanty
* vystudoval obor Tělesná výchova a sport na Univerzitě Palackého v Olomouci
* už během studií se stal kondičním trenérem v TK Agrofert Prostějov
* v současnosti připravuje čtveřici nadějí Jiří Lehečka, Vít Kopřiva, Sára Bejlek a Jakub Menšík
* sám nastupuje v amatérské tenisové lize
* mimo tenisu se věnuje také kondiční přípravě fotbalistů nebo lukostřelců
* je ženatý a s partnerkou Michaelou očekávají narození potomka
zajímavost: aktivně hraje fotbal a nastupuje v I.B třídě Olomouckého KFS za Klenovice na Hané
