Druhá narušená sezóna, spousta neuskutečněných zápasů a tréninků. Ale také různých teambuildingových akcí. Sport je protikoronavirovými zákazy z velké části ochromený. A už skoro rok se kvůli tomu potýká s problémy, zejména to platí u amatérských klubů. Některé se pomalu obávají toho, co se stane, pokud se ani nyní rozjeté soutěže nedohrají. Sílí hlasy o konci činnosti.

Sportovní příběhy z Prostějovska jsou různé. U mládeže vesměs sázejí na to, že mají zájem a v týmu dobrou partu. „Doufám, že co nejdříve zase budeme moci trénovat. U nás se ale nebojím, že by hráči ve větším počtu končili. Jak po zkušenostech z minulého jara, tak i teď, když jsme měli tréninky před Vánoci. Tréninková účast byla vynikající a je vidět, že dětem chybí jak pohyb, tak kamarádi,“ konstatuje házenkářský trenér z Centra Haná David Jurečka.

Situaci u mládeže vnímá podobně i starosta hasičů v Bílovicích Miroslav Řičař. „Na varovné signály, že by se končilo, je podle mě brzo. Dětská liga byla loni spuštěná. A odliv jsme po první jarní vlně nezaznamenali,“ konstatuje Řičař. Problém ale může vzniknout u dospělých. „Tam je může odrazovat skutečnost, že jsou sice pevně dané termíny, ale kvůli opatřením není nikdy jistota, že se závod uskuteční. Když není jistota, je to potom hodně těžké,“ přiznává.

Problémy ale hlásí další kluby. A nikoli malé. „Pokud by se jaro nehrálo, tak na vesnicích bude obrovský, obrovský problém, aby se týmy udržely pohromadě a nerozpadly se,“ říká například předseda TJ Biskupice Jiří Dočkal. Situaci vnímá podobně i trenér čechovické fotbalové rezervy Miroslav Takáč. „Znám spoustu trenérů a nikde jsem neslyšel, že by někdo přibyl. Třeba i v krajském přeboru pan Lošťák. Jeho tým suverénně vede kraj, ale čtyři chlapi přestali a vůbec neví, jak se to polátá,“ varuje Takáč. „Už by to byly dva roky v čudu. To už je dlouhá doba pro fotbal a pro budoucnost. Odradí to hodně kluků i děcek. Nikdo nic nedělá, generace rychle zleniví a dostávat se do toho zpět je velmi těžké,“ uvědomuje si.

Výhodu nyní mají jen individuální sporty konané venku. Ty si dokáží ještě najít cestu pro to, aby se navzdory přísným hygienickým opatřením mohly jejich akce konat. „Teď je sice led a sníh. Ale když to půjde, vyrazíme. Třeba dva proti dvěma, s potřebnými odstupy, to se dá. A odliv lidí? Ne, naopak, všichni jsou nadržení na hru a volají, kdy už něco podnikneme,“ usmívá se pak představitel krumsínského pétanque Karel Janeček.

Inu, co kraj (nebo sport), to jiný mrav.