Velmi pochmurný model skýtá pohled na stav fotbalové mládeže na Prostějovsku. Ne ve všem, ale v mnoha věcech se postupně situace zhoršuje. Je tak načase hodit mládeži v okrese záchranný kruh? Jasno má o tom Jaroslav Liška, který se na podzim ujal funkce šéfa komise mládeže OFS Prostějov.

Ten vidí propad regionálního fotbalu v posledních letech, místo zoufání si nad ním však chce se situací něco aktivně dělat. „Pokazil to koronavirus. Měli jsme nápady, chtěli jsme na podzim něco realizovat. Jsem ale vytrvalý a chci mládeži v okrese hodně pomoct,“ říká Jaroslav Liška pro Večerník. V exkluzivním rozhovoru vysvětluje, v jaké situaci se nyní mládež nachází, proč tomu tak je a jak z toho ven.

 

* V jaké kondici je nyní fotbalová mládež na Prostějovsku?

„Já jsem v podstatě po několika letech kývl na nabídku dělat předsedu komise mládeže. A je pravda, že třeba přípravek je na Prostějovsku hodně, žáků taky, ale co je tristní, to je dorost. Tam je úpadek obrovský. Neexistuje tam žádná soutěž dorostenců. Přitom podle prognóz by ve všech sportech měl být úbytek dětí minimálně ve výši pětadvaceti procent.“

* Kvůli koronaviru…

„Přesně tak. Protože problém to je docela závažný. Musíme si uvědomit, že se soutěže rozjely na podzim a v podstatě 30. října skončily. Ty děti za ten rok moc fotbalu nehrály. A mezi tím říjnem a současností brzy bude doba pěti měsíců… Myslím si, že bude dost velký problém dostat děti zpět. K jakémukoli sportu.“

* A v čem je problém, že na Prostějovsku i tak chybí okresní soutěž dorostenců?

„Vracím se do pozice od roku 2012. Tehdy měl OFS Prostějov v dorosteneckých soutěžích 18 družstev. Ta doba je dávno pryč. Teďka mám nějaké náměty na to, jak se pokusit o návrat soutěže dorostenců na okres. Když si vezmeme, že z této kategorie vychází hráči do různých soutěží, tak se můžeme dostat do obrovských problémů. Dneska v Určicích není dorost, Smržice jej nemají, Lipová ho zrušila a další. Je to velký problém.“

* Když na to navážu: v čem tedy svaz v oblasti mládeže fungoval dobře? A v čem naopak jeho fungování pokulhává? Protože ano, děti méně sportují, to je obecně známé. Ale není ten pád až příliš prudký?

„Od mého působení tady v Prostějově uplynulo tedy osm let. A já neříkám, že někdo něco dělá špatně. Ale je něco potřeba udělat! Není to ani tak o okresním svazu. Spíše je potřeba větší komunikace s oddíly, snažit se je přesvědčit o práci, aby zde byla snaha udržet děti u fotbalu zejména po konci ve starších žácích. Je to obětavá práce. Dneska na vesnicích je to tak, že za to nemáte nic a musíte se o všechno starat. Řekl bych, že ubylo lidí, co do fotbalu měli chuť a více s kluky pracovali. Tihle lidé, co to dříve dělali, by si zasloužili neskutečné ocenění. Ještě jich je teda spousta v okresních soutěžích, ale pomalu nám tato generace odchází. A tam vidím velký problém v tom, že kluci už dál nemají chuť pracovat a zůstat u fotbalu. Dělám sedm let šéftrenéra mládeže ve Vyškově a vím, co to bylo, narovnat fungování oddílu. To není práce na dvě hodiny, ale přetrvává osm devět hodin denně. Je to o tom přesvědčit lidi, najít s nimi společnou řeč a pokusit se vrátit nazpátek v nějakém počtu dorostence na správnou úroveň.“

* A jak toho chcete docílit? Protože peníze na to nejsou...

„Ano, to právě nejsou. Ale nejde jen o ně, na prvním místě je obětavost lidí. Můžeme se bavit o dvou možnostech u restartu soutěží. Musíte se sejít s oddíly, říct jim své představy, jak by to mohlo fungovat. Dejme tomu, kdyby se na Prostějovsku podařilo sehnat tři čtyři kluby a spojit to ještě s jiným okresem, aby bylo aspoň osm celků a udělat restart soutěží třeba zkušebním rokem, abychom věděli, zda to může vůbec fungovat. Může se udělat i u dorostů soutěž osm plus u dorostů, restart třeba jen na okrese, což by nezabralo moc času. Protože hráčů je málo. Nebo čtyři oddíly, hrát deset plus jedna a oslovit i sehnat další blízký svaz a udělat z toho společnou soutěž. Protože bez toho zanikne fotbal na okrese! Bez nějaké změny nebude možné hrát fotbal.“

* Díval jsem se na dorostenecké krajské soutěže. A tam to srovnání s jinými týmy v kraji vychází velmi špatně. Vnímáte i tento problém, že to srovnání nevyznívá příznivě?

„Tak ono to nevyznívá dobře pro týmy výsledkově nebo možná výkonnostně. Teď to neumím posoudit, musel bych zhlédnout jejich utkání. Podstatou věci je ale taková medaile pro ty zbylé oddíly. Že vůbec drží dorost aspoň v těch krajských soutěžích na nějaké úrovni. To je bezpochyby vynikající práce. Protože si vezměme, že tým doplní žáky a hrají, tudíž nemůžou dosahovat takových výsledků jako oddíl, který má dost osmnáctiletých kluků. Tam je věkový problém. Ale chce to ty kluky u fotbalu udržet. A takovou třešničkou na dortu je, že za dva tři roky mohou být zase úspěšní. Samozřejmě je neoddiskutovatelné, že úpadek ve fotbale je celkově obrovský a je to bezesporu smutné...“