Příjemnou noc, dnes je úterý 26.9.2017
svátek slaví Andrea,
zítra Jonáš
•Žhavé novinky, informace, soutěže a výhry jen
pro vyvolené, kteří se přihlásí k odběru níže...

36 ironmanStát se Ironmanem v případě prostějovského rodáka Pavla France neznamená převtělit se do kresleného hrdiny Marvelových komiksů, i když s kultovním hrdinou mají snad všichni účastníci prestižního světového závodu leccos společného. Především je to síla a vytrvalost, která pochopitelně hraje v nejtěžším závodu světa obrovskou roli. Obojím disponuje i mladý Prostějovan, který se v současnosti na Novém Zélandu připravuje ke startu v adrenalinovém závodě, kde každoročně padají hranice lidských možností v plavání, běhu a jízdě na kole. A kde jen zápisné přijde na bezmála osm stovek dolarů... Jak dlouhá a komplikovaná byla cesta pětadvacetiletého Pavla France k účasti v tomto prestižním klání, se dozvíte v následujícím exkluzivním rozhovoru PROSTĚJOVSKÉHO Večerníku právě s budoucím Ironmanem.

 

 

Vzpomenete si ještě na své sportovní začátky?

„Už odmala jsem jezdil na horském kole po širokém prostějovském okolí a v roce 2006, ve svých dvaceti letech, jsem si jen tak z legrace zkusil první závod na horských kolech MTB. Ale až poslední tři roky sport ovlivňuje drtivou většinu toho, co dělám i co nedělám.. (smích).“

Ale to zřejmě nebyl váš poslední závodnický počin, že?

„To rozhodně ne...(smích)V prosinci 2006 jsem se přestěhoval za prací do Liberce, kde jsem potkal zkušeného bikera Martina Lukeše, který mi dal pár cenných rad pro trénink, i co se nezbytného vybavení týče. A v následujících letech 2007 až 2009 jsem již absolvoval celkem devatenáct MTB závodů.“

A proč jste ze závodění na horském kole přesedlal na triatlon?

„Po přijetí na distanční studium Fakulty tělesné výchovy a sportu Karlovy univerzity v Praze jsem byl povinen zvolit si specializaci, což v mém případě měla být cyklistika. Nicméně jsem nesplňoval vstupní požadavky této skupiny, a protože jsem v zimním období vždy rád vyrážel na běžky a jako vojáku z povolání mi střelba nebyla cizí, záložní variantou byl biatlon. Pár dní před uzávěrkou přihlášek do specializací jsme na toto téma diskutovali s několika spolužáky při čekání na výuku. Byla to Verča Andršová, výborná triatlonistka, která mě seznámila s pro mě do té doby neznámým sportem, triatlonem...“

Promiňte mi malou odbočku, ale můžete pro upřesnění těm, kteří sportovali naposledy při hodině tělocviku, přiblížit o čem je triatlon?

„Triatlon je individuální sport, který zahrnuje tři disciplíny: plavání, jízdu na kole a běh. Ty je nutné absolvovat v těsném sledu. A pro zajímavost na olympijských hrách se triatlon poprvé objevil v roce 2000 v australském Sydney.“

Měl jste možnost si ověřit své schopnosti v tomto náročném trojboji i v našich podmínkách?

„Ano, měl. Protože mě tento sport ihned zaujal a po krátkém váhání se stal mojí specializací na fakultě a už následující léto roku 2010 jsem vyrazil na svůj první menší závod, Veteran Steel Man v Konici. Zde jsem obsadil třetí místo, hned za borci, kteří tento závod pravidelně vyhrávají, což mě ´nakoplo´ a začal jsem trénovat více systematicky (úsměv).“

Příprava na závodění v takovém měřítku jistě nebyla nijak jednoduchá. Jak šlo trénování dohromady s vaším tehdejším zaměstnáním?

„Právě kvůli horšícím se podmínkám v zaměstnání i touze vyrazit do světa jsem na jaře roku 2011 odletěl na ostrov Mallorca za lepšími tréninkovými podmínkami a sestrou Kateřinou, která tam již třetím rokem pracuje. Během turistické sezóny, při práci v restauraci, ale nezbývalo mnoho času na závodění ani tam a tak jsem absolvoval na ostrově pouze terénní triatlon Triatló Pasta Pasta Cala Agulla, na němž jsem získal v kategorii Absoluta Local třetí místo. K tomu jsem si přidal jeden půlmaratón bez výraznějšího výsledku. V podzimní pauze jsme se s přáteli vydali karavanem k francouzskému Azurovému pobřeží a úspěšně tam zaběhli náš první společný maratón Nice - Cannes, který měl 42,2 kilometru. Na zimu jsem se pak uchýlil do tyrolského Fissu, kde jsem měl dohodnutou práci v horské restauraci. Tři měsíce probíhal veškerý můj trénink v hotelovém fitness centru bez možnosti plavání. V polovině března jsem znovu odletěl ohřát se na Mallorcu, a zároveň se připravovat na svůj první delší závod Thomas Cook Half Ironman. Po jeho úspěšném absolvování jsem se kvůli probíhající ekonomické krizi ve Španělsku, a tedy horším pracovním podmínkám, znovu vrátil do Česka. Zde jsem si našel dobrou práci ve svém oboru, což je informační technologie.

S přáteli pak prozávodil celé léto a stanul několikrát ´na bedně´ ve své věkové kategorii...“

Dosáhl jste opravdu úctyhodné výsledky. Ale jak jste se z trasy Konice - Mallorca - Nice dostal až k novozélandské verzi Ironmana?

„Náhoda tomu ale chtěla a já potkal po sedmi letech spolužačku z gymnázia, která se zrovna chystala na pracovní pobyt Working Holiday na Nový Zéland. Mé cestovatelské geny, které jsme se sestrou po rodičích oba zdědili, se ve mně znovu probudily a po zjištění, že Dana míří do města Taupo, kde se koná jeden z triatlonových závodů série Ironman, nebylo co řešit! (úsměv)“
To zní velmi jednoduše, šlo opravdu vše tak hladce?

„Šlo to opravdu rychle. Dohoda o ukončení pracovního poměru, lékařská prohlídka, vízum, letenka a o pár měsíců později, přesně pátého listopadu 2012 jsem přistál v Aucklandu. Již před odletem jsem kontaktoval místní triatlonový klub a měl obhlédnutý aukční portál kvůli pořízení použitého silničního kola. Třetí den po příletu, stále ještě unavený z pásmové nemoci, už bylo kolo doma. Na nic jsem tedy nečekal a téměř plynule jsem přešel z evropské letní závodní sezóny do té novozélandské, koneckonců zanedlouho mě čekal první test na místním duatlonu. Zároveň jsem díky několika tipům od Dany sehnal práci na částečný úvazek v místní restauraci...“

Tady už váš sen, stát se Ironmanem, nabývá zřetelnějších obrysů, že?

„Ano!(úsměv). V prosinci loňského roku jsem úspěšně absolvoval v Rotoruře pořadateli avizovaný ‚nejúžasnější Half Ironman na planetě‘, který takový asi opravdu byl; plavání dva tisíce metrů v průzračném jezeře, na kole devadesát kilometrů podél dalšího sopečného jezera a jednadvacet kilometrů plus sto metrů terénního běhu nádhernou novozélandskou buší k tomu. Už letos v únoru jsem se vrhl do vln jezera na 4,2 km dlouhý plavecký závod Across the Lake Swim a v květnu si pak značně vylepšil předchozí čas na maratónu. Vyjma těchto větších podniků jsem se za letní sezónu zúčastnil dalších šestnácti triatlonových, duatlonových, aquatlonových či běžeckých závodů. Osudovým se pro mě ale stalo pomáhání při organizaci závodu Ironman na začátku března. Vidět ty stovky závodníků všech možných věkových kategorií i fyzické zdatnosti, snažících se v časovém limitu protnout cílovou pásku, po třech kilometrech a osmi set metrech plavání, stoosmdesáti kilometrech na kole a dvaačtyřiceti celých dva kilometrech běhu, mě dovedlo k rozhodnutí absolvovat Ironmana poněkud dříve, než jsem měl původně v plánu, a to již příští rok prvního března právě zde v Taupu. Kvůli pouze jednoročnímu Working Holiday vízu bez možnosti prodloužení se nyní pokusím získat jiné pracovní vízum na základě pracovní nabídky v IT oboru. V této pracovní oblasti je jednodušší dostat vízum, avšak se samotným sehnáním práce je to už horší. Druhou variantou je odletět v listopadu do Austrálie na pár měsíců jako turista a i jako turista vstoupit na dobu tří měsíců na území Nového Zélandu, čímž pokryji dobu závodu. Cíl je ale jasný: stát se před návratem do vlasti ,Ironmanem‘!“

Kdo je Pavel Franc?

Rodilý Prostějovan spatřil světlo světa 9. ledna 1988. Především po otci, prostějovském kriminalistovi, fotografovi a cestovateli Josefu Francovi zdědil dobrodružné cestovatelské geny, které jej po skončení studií vedly z jednoho konce světa na druhý. Původně IT odborník si vyzkoušel práci na liberecké armádní základně, v kuchyni na Mallorce i v Rakousku. V současnosti všechen svůj volný čas věnuje přípravě na adrenalinový závod Ironman na Novém Zélandu, kde současně pracuje jako prodejce sportovního vybavení. Jeho cíl se po absolvování novozélandského Ironmana přesune na Havaj, přičemž do tamějšího závodu se mohou kvalifikovat už jen ti nejlepší z nejlepších. Pavel Franc má za sebou již desítky triatlonových závodů, na kterých dosáhl řady cenných výsledků. Veteran Steel Man (Konice) - 3. místo, Osecký triatlon - 3. místo (Osek nad Bečvou), Hulmen - 3. místo (Hulín), Morkoman - 2. místo (Morkovice), Veteran Steel Man - 3. místo (Konice), čtvrtmaraton „Mezi lesy“ - 3. místo (Prostějovičky), Triatló Pasta Pasta Cala Agulla – 3. místo (Španělsko). Cesta za Ironmanem pak nabrala konkrétní podoby, když před pár dny reprezentoval Českou republiku na dvacátém ročníku Mizuno Half Marathon Taupo, kde se umístil z 1502 běžců na celkovém dvanáctém místě a ve své kategorii (25 až 29 let) na čtvrté příčce. Teď v sobotu pak vyhrál prestižní závod Kinloch Offroad Challenge 2013, v němž dokonce zlepšil rekord o více než dvě minuty

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

  • KSČM
  • SPD Okamura
  • Jelínek Svět klobásek
  • Fotbalový turnaj v Kralicích na Hané
  • maier
  • JH Reality
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
  • 6

Předpověď počasí

Předpověď počasí

Přidejte si nás na Facebooku

Anketa - hlas lidu...

Jak se vám líbily PROSTĚJOVSKÉ HANÁCKÉ SLAVNOSTI?

Fotbalový sumář
Volejbalová horečka
Prostějovská basketmánie
Ceník inzerce
Hokejový servis
2017 vitejte na svete banner
Speciály Večerníku
2016 jak sel cas banner
2016 stiny minulosti banner

2017 tv pohoda banner

Barometr

Velkolepá akce.

Středeční Burza práce a vzdělání ve Společenském domě v Prostějově i jeho okolí nejenže potěšila, ale dokonce předčila veškerá očekávání. Při svém druhém ročníku zaznamenala ještě vyšší návštěvnost než vloni, i zájem firem a zástupců škol či učilišť. Každý se snažil do svých řad přilákat nové zájemce. 

 

Taková fušeřina!

Není to tak dávno, co magistrát měl obrovské trápení s firmou Skanska, která ani natřikrát nedokázala úspěšně dotáhnout rekonstrukci dlažby před radnicí na náměstí T. G. Masaryka. Když se konečně zdálo, že je chodník v pořádku, uplynulou sobotu se zde propadl pod starším chodcem. Je to vůbec možné?!

Osobnost týdne

KAMILA ŠTĚTAŘOVÁ
37 stetarovaSedmadvacetiletá boubelka z Pivína se minulé úterý zúčastnila finále soutěže MISS Prima křivky 2017 v Praze. Korunky za vítězství v soutěži, ve které mají prioritu krásné oblé křivky, se sice nedočkala. Výhru však slavila ve vložené soutěži, v níž o nejkrásnější ženě hlasovali uživatelé Facebooku.

Číslo týdne

69 999 987

Nedejte se zmást, v případě tohoto čísla nejde o jackpot Sportky! Bez třinácti korun rovných sedmdesát milionů korun ale dluží aktuálně občané Prostějova své radnici. Neplatiči mají na magistrátu „sekeru“ především za odvoz odpadu, nájemné a pokuty za dopravní přestupky. 

Výrok týdne

„TAK VELKÝHO HAJZLA HOLT NA ZÁDECH NEODNESU!“

Šofér bagru, který s píchlou pneumatikou zaparkoval na vyhrazeném parkovišti před redakcí Večerníku, se takto svérazně omlouval, že zabírá místo našim vozidlům