K závěru každého roku patří bilancování předchozích dvanácti měsíců. Snad každý si dělá vlastní uzávěrku úspěchů, hodnotí, co se naopak nepovedlo, kde je třeba přidat. Právě taková rekapitulace může v následujícím období často pomoci.

K udržení nasazeného tempa nebo ke zjištění, co je nutné zlepšit. Takový sumář si dělá také šéf TK PLUS Miroslav Černošek, jehož společnost stojí především za prostějovským tenisem a volejbalem, tradičně pořádá mezinárodní turnaj UniCredit Czech Open, mistrovství světa tenisových družstev do 14 let, nebo legendární atletický mítink Zlatá tretra. Nadále se pohybuje i na kulturní scéně, například v podobě divadelního festivalu Aplaus. „Z rychlého pohledu na výsledky a obsazení našich akcí mi vychází, že máme za sebou skvělý rok, jakkoli byl pro nás všechny složitý,“ ohlíží se zkušený velezkušený manažer, jehož potěšilo všech šest mistrovských titulů v soutěžích tenisových družstev, které šlo v roce 2022 získat. „Vyhráli jsme od babytenisu, minitenisu, mladšího i staršího žactva a dorostu také velice překvapivě v seniorské kategorii, přestože jsme měli k dispozici mladý kádr!“

* Jak hodnotíte rok 2022 po osobní i pracovní stránce?

„Osobně jsem prožil po překonaném těžkém onemocnění v roce 2021 velmi pohodový rok. Zdraví mi umožňuje plné pracovní nasazení a rodina mi dělá radost. Rád se potkávám se svými vnoučaty i dcerami a se svojí ženou Petrou prožívám krásné chvíle, které mě motivují. A pracovně? Byl to rok mimořádných úspěchů. Mám kolem sebe moc pracovité a schopné kolegy. Jsem vážně spokojený.“ (úsměv)

* Srdeční záležitostí je pro vás tenis, se kterým jste začínal. Pramení spokojenost především z výsledků hráčů prostějovského klubu?

„Dělají mi obrovskou radost, vyhráli jsme doslova všechno! V pěti mládežnických kategoriích naše týmy získaly všechny tituly, když ve finále čtyřikrát porazily pražskou Spartu a jednou I. ČLTK Praha, tedy prestižní a slavné kluby. Tady musím ocenit především sportovního ředitele Ivo Šilhánka, tak i oba šéftrenéry Jardu Navrátila a Tomáše Josefuse. Všemu jsme pak dali třešničku na dortu v uplynulém týdnu, kdy jsme vybojovali šestý titul v extralize smíšených družstev! Stalo se tak velice překvapivě neboť jsme bojovali se zdravotními problémy a kádr tvořila naše prostějovská omladina. Ukázala, že máme z čeho vybírat. Z obhajoby v seniorské kategorii mám velikou radost! A to z čeho jsem doslova nadšený, jsou úspěchy domácích hráčů a hráček. Vždy jsme uměli získávat do Prostějova talenty. Ať už počínaje Jirkou Novákem ze Zlína, Tomášem Berdychem z Valašského Meziříčí, Petrou Kvitovou z Fulneku, Luckou Šafářovou z Brna nebo Jirku Veselého z Příbrami. Naposledy je to Jirka Lehečka z Mladé Boleslavi, který už je ale u nás roky. Ve svých jednadvaceti letech se stal prvním českým hráčem a velmi silně nakoukl do první světové stovky a i do DC týmu. Jeho spolupráce s trenérem Michalem Navrátilem je velmi zdařilá. A letos? Prosazují se naši rodáci a to mně těší dvojnásob.“

* Co tedy říkáte na výkony tenistů, kteří se v Prostějově přímo narodili?

„No je to senzace! Kralují nejen Česku, ale i Evropě a světovému tenisu. Sedmnáctiletý Kuba Menšík pod vedením trenéra Tomáše Josefuse už vyhrál čtyři turnaje kategorie ITF dospělých a je v této úrovni první na světě. Další rodák teprve patnáctiletý Maxim Mrva je také první na světě a práce s dnešním trenérem Honzou Mašíkem vypadá velmi slibně. A na paty jim šlape třetí Prostějovák z velmi sportovně známé prostějovské rodiny Kumstátů, a sice Honza. I on se svým trenérem Janem Perutkou se tlačí do evropské i světové extra třídy a stejně jako Maxim Mrva má teprve patnáct.“

* Jedná se o tak výjimečně talentovanou nastupující generaci, nebo čím to?

„Je to kombinace více faktorů. Tenis je ve světě velmi konkurenčně náročný globální sport. Vše do sebe musí zapadnout. Nutně je zde potřeba skvělá týmová práce všech. Koučů, kterými jsou Tomáš Kajlík, Jarda Soukup, Tonda Pánek, Pavlína Tichá, Pavel Krček a další. Kondičních trenérů Radka Štěpánka, Jana Pospíšila a Branislava Bundzika, stejně jako fyzioterapeuta Petra Sedláčka a maséra Honzy Müllera. Ti všichni se pod úspěšné výsledky podepsali. I díky nim kraluje minimálně českému tenisu. V holkách jsme sice teď slabší, tady dnešní špičku drží zatím jen Sára Bejlek. Ale nahoru už se dere například Julie Štruplová.“

* Vedle tenisu stojíte také za ženským volejbalovým klubem, který se vrátil na extraligový trůn. Čekal jste tak úspěšnou sezónu?

„To bych lhal. (směje se) Ročník 2021-2022 byl veleúspěšný, a to opravdu nečekaně. V mládežnických kategoriích směřujeme mezi to nejlepší v České republice. Práce šéfa mládežnického volejbalu Aleše Nováka a jeho týmu je čím dál víc vidět. Patří mu velký dík.

A dospělý tým volejbalistek? Staly se extraligovými šampionkami v konkurenci velmi silných týmů z Prahy i velkých krajských měst Brna, Ostravy, Olomouce, Liberce. Zkrátka ikona na trenérské lavičce Mirek Čada umí a dokáže i nemožné. (úsměv) Jedenáct titulů mistryň je toho důkazem. Je prostě skvělý a také velké poděkování si zaslouží kolega Petr Chytil. Je to jeho projekt a dokázal skoro nemožné.“

* Společnost TK PLUS je především projektová a marketingová agentura. Jak se dařilo vašim stěžejním akcím?

„Turnaj ATP Unicredit Czech Open s domácím finále Kopřiva versus Svrčina i dvacátý třetí ročník mistrovství světa juniorů do 14 let byly vysoce oceněny jak ATP, tak i ITF a pro rok 2023 máme zase nominace na jejich pořádání. Tady mi velkou radost dělá moje žena Petra, která těmto projektům ‚velí‘ už desítky let. Umí si vytvořit tým, který odvádí výbornou práci. Ono mít v Prostějově dvě stě kluků a holek z pěti kontinentů a dvaatřiceti zemí celých deset dní je pořádně velké sousto. Peti, jsi skvělá! Radost mi udělala také atletická Zlatá tretra v Ostravě. Tato velká sportovní událost má za sebou dvaašedesátý ročník, z toho jedenadvacet roků pod naším vedením. Zde je třeba zmínit výbornou práci Petra Chytila, Tomáše Cibulce, Karla Horáka i Jirky Zháněla. Jejich zásluhou jsme se dostali mezi tři nejlepší atletické mítinky v dané kategorii. A že letos na Zlaté tretře startovalo sedm olympijských vítězů a jedenáct mistrů světa a Evropy, je přece naprosto úžasné!“

* Jak vidíte příští rok z pohledu všeobecného zdražování, což se týká také tréninkových hal a sportovních areálů?

„Je to hrůza, co si budeme povídat. Sport se pomalu potápí. Náklady v provozu a údržbě jdou prudce nahoru, podpora sportu státem jde prudce dolů. To je rovnice, u které se bojím, že nemá řešení. My máme čtyři haly, dvě ubytovny, posilovnu a šestnáct dvorců… Takže, žádná sranda, ale bojujeme. Mám dobré lidi, kteří se v čele s Míšou Ptáčkem o chod starají. Ale nezávidím jim, vlastně i nám... Jak jsem už však říkal, jsme bojovníci, budeme se s osudem prát, jak to jen půjde.“

* Vše je tedy zalité sluncem a na obloze nejsou žádné mraky?

„Bylo by to krásné, ale takový náš svět bohužel není... Promiňte, ale musím zde zmínit i méně příjemnou a pro nás trochu bolavou čerstvou zkušenost. Mnoho let děláme projekty pro děti z dětských domovů i tělesně či mentálně postižené.  I ony chtějí soutěžit, mít potlesk i odměny či nějaké charitativní finance. Letos to byla akce ‚Sportovní hvězdy dětem‘, která proběhla před necelým měsícem. Pět set nadšených dětí a učitelů přes dvě hodiny aplaudovalo soutěžícím ze třetích a čtvrtých tříd, dětských domovů z Prostějova i Plumlova a tělesně postiženým z olomouckých zařízení. A ejhle na instagramu jedné prostějovské poslankyně Parlamentu České republiky i pana zastupitele Ošťádala se dočteme, jaký to byl ‚propadák‘ a že akce nestojí ani za řeč!“

* A jak to bylo doopravdy?

„Stačí zmínit fakta. Oba tito odborníci na počty i znalosti sportovních hvězd konstatovali, jak jsme na projektech vydělali, započítali například i dotaci z kraje, kterou krajská rada neschválila, což dobře věděli! Musím přiznat, že osobně je pro mě smutné konstatování, že projekt, kde se všichni bavili, rozdávaly se dárečky a celkem 105 tisíc korun prostřednictvím charitativních šeků nenašlo u hejtmanství podporu, přestože šlo o děti z jejich dětských domovů. Co si o tom myslíte vy, čtenáři Večerníku, není to trochu smutné a zarážející?“

* Našla by se ještě nějaká nesrovnalost na sociálních sítích ohledně této oblíbené akce?

„Údajně se jí zúčastnily pouze dvě sportovní hvězdy. Jan Železný a Jakub Vadlejch. Podle pana ‚přechytralého‘ zastupitele není kapitánka mistrovského prostějovského extraligového týmu a hráčka českého nároďáku Simona Bajuzs, stejně jako bývalý pátý hráč světa Jirka Novák, který ve své kariéře porazil taková esa jako Rogera Federera či Samprase, Beckera a Agassiho a nejlépe reprezentoval Českou republiku v Davis Cupu, sportovní hvězda?! Úsměvné... Osobní zaujatost obou veřejných osob vůči TK Prostějov a i mně osobně překonává vše, co jsem schopen respektovat. Ale jak říká jedna slavná sentence předního světového filosofa ‚Láska, ta je pomíjivá, ale blbost je věčná‘. Možná by místo psaní lživých komentářů na sociální sítě mohli raději konečně pro prostějovské děti něco sami zorganizovat a uspořádat. Zcela jistě by to občané ocenili. Jenže zatím neudělali nikdy nic!“

* Neodrazují vás tyto útoky od pořádání podobných projektů?

„To ne, nesmíte se nechat nikdy otrávit. Zvlášť takovými lidmi. Naštěstí máme partnery, kteří umí ocenit a pochopit smysl takových akcí. Jako vždy je to Statutární město Prostějov a také například firma NOTINO. Moc vám ještě jednou díky. Zmíním i jeden okamžik, který se mi vryl do paměti. Když celou soutěž vyhrál tým z dětských domovů a děti v úžasné radosti naskákaly na svého kapitána a světového atleta Jakuba Vadlejcha, nejen já, ale i řada dalších měla slzy v očích. V tu chvíli snad každý pochopí, že podobné akce je třeba pořádat. Proto s takovými projekty počítáme i v dalších letech.“

* Terčem podobných slovních útoků nejste poprvé. Není po nich pro vás složité zůstat prostějovským patriotem?

„Podívejte, pane redaktore, musím opakovat to, co jsem prohlásil už mnohokrát. V Prostějově jsem se narodil, žiju tady celých čtyřiasedmdesát roků, a promiňte mi tu morbidní poznámku, rád bych jednou skončil na krásném prostějovském hřbitově. Právě proto, že tým TK PLUS i TK Prostějov jsou tvořené v drtivé většině ´Prostějováky´ a srdcaři i patrioty, mají skvělé výsledky. Bez toho to totiž prostě a jednoduše nejde. A člověk si moc váží toho, že naše i moje práce výrazně reprezentují Českou republiku. Státní vyznamenání, které jsem v legendárním Vladislavském sále obdržel letos v březnu, mě nesmírně potěšilo i dojalo. Prosto se musím usmát některým stále opakujícím se výrokům vůči mé osobě i TK PLUS z opozice zastupitelstva města. Pánové Ošťádal, Hájek a asi další dva či dvě si dávají ve svojí jedovatosti, závisti i nepřejícnosti záležet. Ale co jako ‚patrioti‘ udělali pro Prostějov, jeho slávu, dobré jméno i hrdost jeho občanů oni? Jsem rád, že jejich negativní postoje ‚ocenili‘ voliči při posledních komunálních volbách...“

* Rodné město vám ze srdce nikdo nedostane, že?

„Víte, když jsem přišel v první adventní víkend se svojí ženou v podvečer na krásné prostějovské náměstí a uviděl ho moc hezky vánočně vyzdobené, kolem spousty korzujících lidí popíjejících svařák, nakupujících ve stáncích či stojících ve frontě na vánoční vláček, který jako novinka pro děti jezdil kolem prostějovského náměstí, nebo zaplněný kolotoč, byl jsem hrdým Prostějovanem. Pane primátore, radní i další pozitivně myslící zastupitelé, děkuji vám a oceňuji vaši velkorysost i vynalézavost. Viděl jsem nadšené děti, maminky, tatínky.  Byl to krásný pohled.“

* Co více v tomto adventním čase může člověk chtít?

„Snad jen to, omlouvám se, ale tak to vidím nejen já, aby vláda a ti, kteří velí této zemi, si nepletli charitu a podporu trpících na Ukrajině s cestou ožebračování a poškozování životní úrovně našich českých lidí... Myslím to upřímně, nemám rád násilí, natož války. Ale nejsme tak velcí a ekonomicky silní jako Němci, Francouzi a Američané. A tak to vidí spousta lidí, opravdu!“

* Na co ještě myslíte v závěru roku?

„Je adventní čas, tedy čas, kdy se lidé mají mít rádi, býti milí, vůči sobě ohleduplní, pomáhat si. A já se svými kolegy udělám vše pro to, aby Prostějov bylo úspěšné, krásné město, aby lidé měli zábavu a sport. A aby byli samozřejmě zdraví a respektovali jeden druhého. Moc se těším ke stromečku, mám sice děti a vnuky už velké, ale přece rád dávám dárky a těším se z jejich radosti a lásky. A chci taky potěšit svoji ženu Petru, moc mi v těžké nemoci pomohla stejně jako další moji nejbližší.“