Ticho jako v kostele. Přesně to zažili hráči a realizační tým při zahájení fotbalového zápasu mezi českou reprezentací a Skotskem. Na trávníku v tu chvíli klečelo 22 hráčů, rozhodčí a za postranní čárou také členové realizačního týmu. Jinak na stadionu nikdo nebyl, zápas totiž probíhal bez diváků. Pokud by ti samí aktéři něco podobného za přítomnosti médií udělali přesně před rokem, byli by všichni do jednoho zanedlouho rozvezeni do sanatorií pro duševně choré. Jenže to by ještě pořád byla ta lepší varianta. Bohužel nezbláznili se fotbalisté, ale svět kolem nich. A co je ještě horší, my jsme jeho součástí.

Možná to mnozí z nás netušili, nicméně poklekávání se od léta stalo běžnou součástí všech fotbalových zápasů na britských ostrovech. Všichni zúčastnění tím vyjadřují podporu hnutí Black Lives Matter. To mělo při svém zrodu upozorňovat na práva černochů, velmi brzy jej však jeho příznivci začali zneužívat k násilným demonstracím a rabování. Přesto čeští hráči poklekli. Učinili tak na žádost skotských pořadatelů. Tím promarnili velkou příležitost odmítnout celou pokryteckou habaďůru a zachovat si vlastní tvář. Nelze se na ně za to zlobit, nicméně je skutečně velká škoda, že nikdo z nich v tomto ohledu nedokázal vystoupit z davu. 

Poklekávání před fotbalovými zápasy je totiž něco, co nemá v historii sportu obdoby. Srovnat se dá snad jen s hajlováním před sportovními akcemi v nacistickém Německu. I to mělo obdobně jako toto poklekávání upozorňovat na to, že na životech příslušníků jedné rasy záleží víc než na životech těch ostatních. Od té doby to vypadalo, že politika do sportu nepatří a UEFA v této souvislosti rozdala nejednu pokutu. Hnutí BLM to však dokázalo změnit.

Přitom Česká republika absolutně nemá nic společného s problémy černochů v Americe ani s údajným pocitem viny Velké Británie za její koloniální minulost. Proto by bylo určitě vhodné, pokud by se hráči i trenéři podobných gest zdrželi, i když by to mělo znamenat, že nevyjdou vstříc přání hostitelského týmu. V opačném případě by bylo lepší, kdyby na absurditu tohoto rituálu upozornili tak, že by vkleče odehráli zápas celý. Samozřejmě že by přitom byli po celou dobu povinni dodržovat minimálně dvoumetrové rozestupy. V tomto bláznivém světě by to snad už nebylo vůbec nic divného…