Světový den bez tabáku je každoročně vyhlášen 31. května. Členské státy Světové zdravotnické organizace vytvořily světový den bez tabáku v roce 1987. Upíná pozornost na celosvětovou tabákovou epidemii a dává důraz na prevenci expozice tabákovému kouři, který způsobuje onemocnění a smrt. Míří ke snížení každoročních více než 8 milionů předčasných úmrtí na nemoci způsobené užíváním tabáku celosvětově ať již formou přímého, či pasivního kouření.
Historie tabáku sahá až do období předkolumbovských civilizací, kdy původní obyvatelé Ameriky používali tabák v různých formách, například při náboženských ceremoniích. Tabák ale byl využíván také pro léčebné účely a považován za posvátnou rostlinu. Po objevení Ameriky Kryštofem Kolumbem v roce 1492 se tabák dostal do Evropy a odtud se postupně rozšířil do zbytku světa. V Evropě se tabák ze začátku považoval spíše za léčebný prostředek, avšak později se stal návykovým a oblíbeným, nejčastěji v podobě kouření.
Industrializace 19. století vedla ke vzniku továren na výrobu cigaret a rozvoje tabákového průmyslu. Kouření bylo v té době velmi populární a moderní, jeho kouzlu podléhaly i ženy, pro které se cigareta stala módním doplňkem.
Ve 2. polovině 20. století se ale začalo hovořit o prokázaných závažných negativních zdravotních důsledcích kouření, což vedlo k přijímaní opatření a pořádání kampaní poukazujících na tyto neblahé následky. Důraz se začal klást také na prevenci a omezení dostupnosti tabákových výrobků.
Dnes je kouření tabáku jednou z nejčastějších příčin předčasných úmrtí po celém světě. Díky osvětě a prevenci se však situace postupně zlepšuje a stále více lidí hledá způsoby, jak přestat kouřit a vést zdravější životní styl.
