Všichni školou povinní víme, že letos uplyne 400 let od bitvy na Bílé hoře, která tak nějak uvrhla naše země do vcelku nedobré situace. A to jsem ještě hodně nad věcí. Dějepisné obecné poznatky o bitvě zná asi každý, ale jak jsem tady před nedávnem slíbil, rád bych se na bitvu podíval, ač to zní divně, když jsme od ní byli tak daleko, regionálníma očima. Použil jsem k tomu historické prameny a literaturu.

Prostějov měl tu výhodu, nebo nevýhodu, jak kdo chce, že byl koupen jako součást panství Plumlov rodem Lichtenštejnů v roce 1599, konkrétně jejich představitelem Karlem. Ten město vzápětí zbavil všech pozůstatků po Pernštejnech a tak se půjčka na nákup panství městu vyplatila. Karel byl vychován v bratrské škole a pod vlivem svého přítele Karla ze Žerotína se postavil již proti císaři Rudolfovi v čele stavovské opozice. Po koupi Prostějova (mimo jiné) obrátil o 180 stupňů, jelikož se dostal pod vliv kardinála Františka z Dietrichštejna. Panství se stalo ze dne na den přísně katolickým. Lichtenštejn byl tak horlivý katolík, že ho pochválil i tehdejší papež Kliment VII. Pak došlo ještě k výhodnému sňatku s Annou Marií z Boskovic a nastala jeho závratná politická kariéra. Mimo jiné se stal zemským sudím na Moravě, tajným císařským radou a také zemským hejtmanem, král Matyáš ho pak povýšil na knížete a daroval mu knížectví Opavské. Od roku 1620 měl ve správě Čechy.

Pro Prostějov také nastaly velmi rychle krušné časy. Proto jsem psal v úvodu, že nákup byl výhodou i nevýhodou. Karel rychle zrušil náboženské svobody a v podstatě legálně tuneloval prostějovskou městkou pokladnu převedením spousty poplatků do své vlastní kanceláře až v dalekých Valticích. Vymínil si katolické náboženské obřady pro svou osobu i rodinu v místním kostele a katolicismus tvrdě podporoval. Bitva na Bílé hoře pak zásadně ovlivnila i chod města a tentokrát se asi zase je potřeba přiklonit na stranu, že lichtenštejnský nákup byl spíše výhodou, jelikož císařské zákony proti vzbouřencům město v podstatě minuly, a to z důvodu, že bylo pod katolickým vlivem. Obecně moravští vzbouřenci nepropadli hrdlem a spíše přišli o majetky, a dokonce v roce 1622 vydal císař Ferdinand II. císařský pardon, kdy jim byla část majetku ponechána. Je třeba dodat, že po Bílé hoře se ve městě katolicismus usadil tvrdým způsobem umocněným příchodem jezuitů. Nekatolíci byli pod kuratelou a bylo jim vyhrožováno zabavením majetku a vyhoštěním, spousta rodin raději město opustila sama, ale to je již jiný příběh.

Dějiny Markrabství moravského o našem městě sice nepíší a tak přidejme pár obecných poznámek o celém regionu a citujme klidně doslova: „Nejdéle v bitvě bělohorské vytrval pěší pluk moravský za vedení Jindřicha Šlika, až v hrdinském boji proti přesile zahynuli všichni do posledního muže i s chrabrým svým vůdcem… Stavové moravští pod zdrcujícím dojmem zpráv z bojiště českého nabízeli císaři ihned úplné podrobení, žádajíce pouze za všeobecnou amnestii. Císař odpověděl, že o této žádosti rozhodne teprve tehdá, až se mu stavové úplně pokoří. I pokusili se stavové, povzbuzeni hrabětem Thurnem, který zatím do Brna se dostavil, připraviti se k obraně proti vpádu vojska císařského … První oddíly vojska císařského se ocitly před Jihlavou a obsadily ji a dále pak Telč, Slavonice, Třebíč, Velké Meziříčíia císařským byly bez překážky otevřeny brány měst Brna, Znojma, Olomouce a dalších ... Morava byla v té době zbavena vší ochrany, ježto největší část vojska císařského se odebrala na bojiště uherské.“ Toto jest pár citátů z výše zmíněné knihy.

Přiznejme si, doba to byla nelehká, dnes bojujeme na jiné frontě, tak buďme úspěšnější.