Máme tady předposlední měsíc roku, čas spíše sychravý přispívající k všeobecně blbé covidové náladě. A tak raději pojďme zalistovat kronikami a připomeňme si s mírným optimismem, že snad otevřeme v klidu svatomartinské víno a pojíme dobře vykrmenou husičku. Přiznejme si, že listopad v dějinách města až tak zajímavý nebyl, a protože Bílá hora již byla připomenuta, tak pojďme hned do dvacátého století a na závěr měsíce si oživit pár historických chvil.

Listopad 1980 přinesl střídání v čele místního okresního výboru KSČ, kdy náhle zemřel jeho předseda Stanislav Kroupa, nástupcem se stal Jan Cibíček. Pamětníci si ho budou jistě dobře pamatovat, a to i na jeho familiární přezdívku „Ciba“, jelikož to byl muž bodrý, rád se bavil, popil, ani ženy mu nebyly cizí. Došlo i na kulturu. V galerii muzea byla uspořádána posmrtná výstava děl malíře Aloise Fišárka, prostějovského rodáka, který též zemřel ve stejném roce v únoru. Narodil se v roce 1906 v Prostějově, V letech 1924 až 1929 studoval na AVU hlavně u Otakara Nejedlého a Vratislava Nechleby. Od roku 1931 byl členem SVU Mánes, po zákazu veřejné činnosti spolku Mánes se stal prvním předsedou Spolku čs. výtvarných umělců. Od roku 1946 vyučoval na VŠUP, v letech 1967 až 1975 na AVU. Jeho malba se vyznačuje uvolněností a smyslem pro barvu. Zaměřoval se především na krajinomalbu, zátiší, portrét i figurální kompozici, často s monumentálními náměty. Monumentálnost využil i pro zakázky na gobelíny a mozaiky (např. Kosmonauti pro stanici metra Háje). Získal ocenění včetně národního umělce v roce 1979.  Jeho děti se uplatnily u filmu. Syn Alois je střihač a dcera Zuzana herečka, vnučka Iška se uplatnila jako módní návrhářka. Alois Fišárek je pohřben v Šemanovicích u Kokořína.

Listopad 1990 se nesl ve znamení vzpomínek na roční výročí revoluce, ale události běžely dál. OV ČSTV a župní orgány Sokola se dohodly na materiální výpomoci místním sokolským jednotám. 24. listopadu se konaly volby do městských zastupitelstev, účast byla 68,8 procenta a mandáty byly rozděleny takto: 14 získal Moravskoslezský demokratický blok, 13 Občanské fórum, 9 KSČM, 6 Prostějovský blok, 5 ČSL a 3 KDS. Město začalo využívat nového zdroje pro vodovod od Kelčic.

Listopad 2000 přinesl významnou událost v oblasti sociální. 7. listopadu bylo založeno Senza družstvo, chráněná dílna jako jedno z prvních sociálních družstev v České republice. Jeho vznik byl od prvopočátku veden snahou zajistit trvalé pracovní uplatnění lidem se zdravotním postižením, kteří vzhledem ke své snížené pracovní výkonnosti obtížně hledají uplatnění na volném trhu práce. Prosazování družstva v konkurenci firem nebylo snadné, postupně se však dostávalo do povědomí veřejnosti a firem, a to nejen ve zdejším regionu.

Listopad 2010 byl na události vcelku bohatý. 4. listopadu se konalo ustavující shromáždění nově zvoleného zastupitelstva města, zastupitelé zvolili Miroslava Pišťáka starostou města Prostějova, Jiřího Pospíšila, Ivanu Hemerkovou, Zdeňka Fišera a Alenu Raškovou místostarosty města Prostějova, Miladu Galářovou, Jaroslava Faltýnka, Aloise Mačáka, Miladu Sokolovou, Zdeňka Peichla a Pavla Smetanu dalšími členy Rady města Prostějova. Čekárnu transfúzního oddělení Nemocnice Prostějov zaplnily 11. listopadu desítky dobrovolných dárců. S radostí uvítal primář transfúzního oddělení prostějovské nemocnice desítku nových prvodárců. Nejcennější tekutinu přišlo darovat celkem sedmatřicet dárců. Dva nesplňovali podmínky odběru, krev však mohli darovat jindy. Akce se zúčastnily také zdravotní pojišťovny, které dárcům věnovaly drobné dárky. Od města pak dárci získali pěkné publikace o Prostějově. Po čtrnácti dnech na útěku policie v Brně zatkla uprchlého vězně, jenž utekl z cely Okresního soudu v Prostějově. A městem projeli rakouští a ruští vojáci, kteří se chystali na rekonstrukci bitvy proti Napoleonovi. Jednalo se o oslavu výročí této slavné bitvy.