Sezónu co sezónu se tu jedna z věcí pravidelně opakuje. Kromě opravdu drobných výjimek je to tak zaběhlý kolorit v duchu „Lidé odcházejí a zase přicházejí“. Snad jen s obměnou slovíčka lidé za hráči. Fotbalisté i hokejisté jsou na tom v Prostějově totiž velmi podobně. Jestřábi už mají měsíc po sezóně a postupně už zase vyplouvají na povrch informace, že kádr dozná řady změn.
Koncepční práce, kde by se dlouhodobě pracovalo s jádrem mužstva i trenéry, tady zkrátka neexistuje. A spíš se rok co rok začíná stavět na nových základech a před sezónou se jen těžko predikuje, jak to vlastně bude vypadat. To není příliš dobrá startovní čára zřejmě pro nikoho v klubu. Letos se z toho zadařil úspěch v podobě semifinále, jaký to dlouhou nebyl, ale pak je tu i opak, kde se takové budování třikrát velmi vymstilo.
V případě postupu do semifinále je samozřejmě jasné, že k nějakým odchodům dojde, protože lákadlo v podobě nejvyšších příček Chance ligy či extraligy je zkrátka výše než působení v Prostějově. Stejně tak s tím souvisí i finanční stránka věci a pochopitelný růst hráče. Pak je tu ale i řada změn, kde hráči přicházejí a odcházejí z velmi podobných klubů se stejnými ambicemi, mění se to rok co rok. Zde už to zase tak pochopitelné kroky nejsou.
Zatím se těch změn v kádru příliš nezveřejnilo, ale postupně je vidět, že kostra mužstva už zase prochází obměnou. Tento každoroční risk může jednou skončit velmi špatně.
