Vášně jsou různé a já se dnes o nich pokusím mluvit spíše ve volnějším stylu, protože se začínám domnívat, že je třeba kapku odlehčení, jelikož pokud se budeme jen trápit ze současných událostí, tak to jednoduše a zcela zřetelně psychicky odneseme.

Vášně máme třeba sportovní. Já zde často rozebírám místní sport, ale musím konstatovat, že se rád o něm zmíním opět, a to konkrétně o kauze místního ženského volejbalu. Jestli mi tady někdo chce tvrdit, že před sezónou věřil, že naše děvčata získají mistrovský titul, tak byl buď věštec, nebo nezřízený optimista. A ejhle, ono se to stalo. Tomu já říkám vášeň, protože se rozvášnily hráčky, následně i fanoušci. V každém případě je to příjemná sportovní senzace a důkaz pozitivní vášně pro věc. Samozřejmě je třeba poděkovat panu trenéru Čadovi, který namíchal ten správný medailový koktejl.

Nebudeme si nic nalhávat, často se propírají vášně erotické, samozřejmě veřejně je to hodně tabu, tak se tentokrát s pozdviženým obočím lehce zmíním o erotických vášních na letošním městském plese, který se nesl v duchu oslav Pernštejnů. Ano, doba středověká byla asi volnější, ale opravdu bylo potřeba mít na společenské události nahou ženštinu? Upozorňuji, že nejsem puritán, ale přece jen nevím, nevím…

Nejvíce času bych chtěl věnovat vášni sběratelské a inspirují mne k tomu dvě osobnosti místní, a to místní galerista Jindřich Skácel, dále stavitel Lego modelů Tomáš Lázna a zatím pro vás neznámý jedenáctiletý sběratel budíků z obce Palkovice. O panu Jindřichovi se zmiňuji v souvislosti se sérií Bleších trhů, které pořádá na místní tržnici a nad kterými už převzal patronát i pan primátor. Jeho aktivita mi dala vzpomenout na mládí, kdy jsme chodívali ještě s otcem na pravidelné „blešáky“ do „strojáčku“, já pak sám do nově postaveného KaScentra a pak ještě chvíli do Národního domu. Pak tady nebylo nic a teď tu máme vlaštovku v podobě blešáků na tržnici. Ano, setkává se na nich možná stejná skupina občanů, ale protože sbírat se dá kde co, jde o pestrou směsici. I já jsem přispěl něčím ze starších dob a mohu vám říct, že jsem u svého stánku vyslechl řadu poutavých příběhů, jak některé předměty sloužily v kuchyních či jak byly alespoň pro okrasu. Divili byste se, jaký je zájem třeba o staré pečicí formy, porcelán či sklo. Těch blešáků na tržnici ještě pár bude a tak se přijďte podívat na kus historie, případně něco koupit. Je dobré si ji uchovat a ne se jí šmahem zbavovat, jak to dělá především mladší generace. Znovu to opakuji, historie nás učí pro budoucnost.

A teď k Tomášovi. Výstava Lego kostiček na Vápenici, kterou uspořádal, mi také dala zavzpomínat na mládí, kdy jsem jako „základoškolák“ investoval své kapesné do prvních Lego stavebnic, které byly dostupné v tehdejším Prioru před Vánoci na konci sedmdesátých let minulého století, pak prokoukl pod stromečkem své rodiče, kteří mě posílali spát. Načapal jsem je, jak si ještě po půlnoci staví z mých stavebnic a trumfují se, kdo má hezčí domeček… Dnes bych ještě možná také stavěl, ale asi bych v tom nechal výplatu, protože ceny za stavebnici Lego jsou nehorázné. Jinak Tomáš má můj obdiv za Lego model prostějovské radnice, protože to je fakt bomba.

A teď ty budíky. Manželky mají ve zvyku vyhazovat věci a i mne doma čekala krabice do sběrného dvora, kde byly mimo jiné i ony tikající záležitosti. Něco mi říkalo, podívej se na internet, on to někdo sbírá. A ejhle máme v republice 11letého sběratele. Takže zabalil jsem, poslal a budete se divit, přišel mi děkovný dopis, takže jsem někomu udělal radost, což potěší.

Vášně jsou tedy různé, držme se těch pozitivních.