Nestává se často, abych v této rubrice analyzoval víru či náboženství křesťanské, ale přece jen došlo k události, která stojí za pozornost. Arcibiskup olomoucký Mons. Jan Graubner byl „povýšen“ a nahradil v úřadu kardinála Duku, což může přinést posílení moravského vlivu a zřejmě i kardinálskou červeň pro pana Graubnera. Slušelo by se tedy si výše jmenovaného blíže představit.

Jan Bosco Graubner (nar. 29. srpna 1948 v Brně) je katolický biskup, jmenovaný 37. arcibiskup pražský a 25. primas český. V letech 1992 až 2022 sloužil jako 14. arcibiskup olomoucký a metropolita moravský. V letech 2000 až 2010 byl předsedou České biskupské konference a znovu jím byl podruhé zvolen 28. dubna 2020. Dne 13. května 2022 byl jmenován pražským arcibiskupem, intronizován bude 2. července 2022. Olomouckou arcidiecézi převzal v roce 1991 po smrti arcibiskupa Vaňáka nejprve jako pomocný biskup, kterým byl od roku 1990, rok poté jej pak papež Jan Pavel II. jmenoval sídelním arcibiskupem. Je považován za reprezentanta konzervativního křídla katolické církve. Sám se ale za konzervativce nepovažuje.

Jak již bylo uvedeno, narodil se v Brně, vyrostl ale ve Strážnici jako jeden z pěti sourozenců (má dvě sestry a dva bratry). V roce 1967 zde vystudoval Střední všeobecně vzdělávací školu a poté rok pracoval v Gottwaldově jako dělník, aby získal „dělnický původ“. V roce 1968 zahájil v Olomouci studia teologie, na kněze byl vysvěcen 23. června 1973. Mezi lety 1973 a 1982 působil jako kaplan ve Zlíně a ve Valašských Kloboukách. Od roku 1982 do března 1990 byl farářem ve Vizovicích, zároveň působil jako administrátor excurrendo v Provodově (Malenisku) a Horní Lhotě. Dne 17. března 1990 byl jmenován titulárním biskupem tagarijským a pomocným biskupem olomouckým. Vysvěcen byl 7. dubna téhož roku arcibiskupem Vaňákem a biskupy Otčenáškem a Cikrlem. Za biskupské heslo si zvolil větu Quod dixerit vobis facite (česky: Co vám řekne, učiňte). Po smrti Františka Vaňáka převzal jako pomocný biskup správu diecéze a posléze byl 28. září 1992 jmenován arcibiskupem olomouckým, správu diecéze převzal 7. listopadu 1992. Pokračoval ve snaze svého předchůdce obnovit diecézní struktury a instituce zlikvidované v průběhu komunistického útlaku.

V rámci obnovy církevního školství založil či obnovil celou řadu církevních škol, např. tehdejší Cyrilometodějské gymnázium (1992), VOŠS Caritas (1995), Stojanovo gymnázium (2001). Inicioval vznik Tříkrálové sbírky. V období od 25. ledna 2000 do 24. března 2010 byl předsedou České biskupské konference, od 24. března 2010 byl jejím místopředsedou. Dne 28. dubna 2020 byl do pozice předsedy ČBK zvolen po kardinálu Dominiku Dukovi podruhé. Zároveň je jejím delegátem pro charitativní činnost. Byl předsedou přípravné komise Plenárního sněmu katolické církve v České republice. Dne 17. května 2015 koncelebroval se Stanisławem kardinálem Dziwiszem v bazilice Navštívení Panny Marie na Svatém Kopečku u Olomouce slavnostní vzpomínkovou mši k 20. výročí návštěvy sv. Jana Pavla II. a jeho setkání s mládeží. Shromáždění věřících, při němž byl do ostatkové skříňky poblíž oltáře sv. Viktora uložen relikviář s ostatkem – krví – sv. Jana Pavla II., pozdravil prostřednictvím televizního přenosu z Říma Svatý Otec papež František. V době koronavirové epidemie roku 2020 několikrát celebroval mši svatou v Kapli Telepace v Ostravě, v přímém televizním přenosu TV Noe.

Na podzim 2020 onemocněl covidem-19, byl hospitalizován a podle jeho vlastních slov byl jeho stav velmi vážný: „Ocitl jsem se na prahu věčnosti.“ Po několika týdnech hospitalizace se uzdravil. Dne 13. května 2022 jej papež František jmenoval 37. arcibiskupem pražským, byť za rok dosáhne 75 let. V okamžiku svého jmenování se Jan Graubner stal administrátorem olomoucké arcidiecéze a bude jím až do 2. července 2022, kdy se ujme úřadu pražského arcibiskupa. Od roku 1999 je předsedou správní rady Univerzity Palackého v Olomouci, na jejíž Cyrilometodějské teologické fakultě působil z titulu svého arcibiskupského úřadu jako její Velký kancléř