Nepříjemné zážitky člověk má tendenci vytěsnit. A lidská paměť je krátká. Sám na sobě coby amatérském sportovci to nyní pozoruji. Proč? Důvodem je koronavirus a s ním související opatření tehdejšího kabinetu Andreje Babiše. Člověk tehdy nemohl jít nakoupit kdy chtěl a co chtěl, řada služeb prostě načas jako by přestala fungovat. Stejně tak kulturní život a sport.

Schválně. Vzpomenete si ještě někdo na loňský a zejména předloňský podzim? Nejdřív úplná uzávěra, pak z donucení uzavřené stadiony. Jedna z věcí, na které nezapomenu, byly zimní stadiony, kde se hrálo, nesměli na ně ale fanoušci – opáskovaná, prázdná hlediště naháněla skoro husinu. A tu a tam problikne vzpomínka na dobu, kdy lidé mohli sportovat maximálně venku a v malých skupinkách. Tehdy i milovníci zvířat chtěli jistého „Psa“ nakopnout.

Dnes se to zdá jako utopie. V létě se sice tu a tam objevila prognóza, že přijde další koronavirová vlna. A v týdnu jsem na jednom zpravodajském serveru zachytil zprávu, že by měla dorazit zase nějaká kdoví kolikátá mutace. Zatím je ale klid. Sláva! Už jen přečkat čtyři, možná pět měsíců, sezóna většiny sportů skončí, vše se odtrénuje a odehraje. Co ale asi neskončí, to je vyšší citlivost na to, když někdo zakašle…