Dnes jsem jako titulek použil upravený název jedné české filmové komedie s Jiřím Mádlem a Terezou Voříškovou v hlavních rolích. No a jistě se ptáte proč. Inu postihla mě podobná příhoda jako oba protagonisty. Ovšem s tím rozdílem, že moje miminko je plodem manželské lásky.

Večerník jeho foto již zveřejnil, takže tímto příspěvkem nebude porušeno ani GDPR. Ve zhruba 600 slovech se pokusím vystihnout své zážitky v roli otce, který už má nějaké křížky na krku, ale pustil se do všeho s vervou.

Když mi ten uzlíček poprvé přinesli, tak jsem si i poplakal. A nestydím se za to. Chtěl bych na tomto místě poděkovat celé partě gynekologicko-porodnického oddělení, protože nebylo vše nakonec až tak jednoduché. Pořád si myslím, že ono zrození života je velký zázrak, když na začátku je jen jedno vajíčko a mrskající se spermie, které se perou o místo na slunci a snaží se jako formule jedna dojet první do cíle. A výsledkem je nakonec v mém případě krásná holčička Ludmilka.

Ovšem miminko potřebuje samozřejmě péči a zázemí. A tady již začíná ten běžný kolotoč. Zázemí vzniklo z mé pracovny, teď už pravda bývalé. Pochopitelně jsem zamáčkl slzu, když jsem vzpomínal, co vše jsem v ní zažil, a to jak pracovního, tak i zábavného. Ale pro mimi všechno. A ta péče? No všichni mě varovali, že dny, kdy jsem spal osm hodin, jsou nenávratně pryč, a měli pravdu. Režim přebalování, kojení, třepání kvůli brkání, následné uspávání a vstávání a opětné uléhání, aby vše ani ne po třech hodinách začala nanovo. Tak to je teď můj režim.

Tady ještě poznámku. Miminko radostně pozorujete, když papá, a pak nevěřícně zíráte, co tento malý organismus dokáže vyprodukovat na druhém konci. Zde, pánové, doporučuji opětně nasadit respirátor, někdy skoro plynovou masku, protože je to fakt síla! Dobré je také sledovat, zda při přebalování, kdy jsou jisté otvory nekryté, nezačne vaše robátko dále něco produkovat a nebudete trefeni dávkou tekutou čirou, v horším případě méně voňavou variantou. Při tom všem bych chtěl tentokrát v uvozovkách „poděkovat“ našemu státu, že sice zavedl otcovskou dovolenou, ale nějak zapomněl, že ty finance, které k tomu dává, jsou tak akorát na nákup plínek, možná i trochu příkrmů. Jinak se asi zapomíná na to, že domácnost musí fungovat i normálně provozně. Hlavně že máme peníze na blbosti pro jiné a cizí... Takže doporučuji, když už chcete pomoct manželce, což byste, chlapi, vážně měli, tak si vezměte raději řádnou dovolenou, ať domů přinesete skutečné peníze. A ne jen almužnu a nejste za blbce.

Narození miminka je samozřejmě velkou událostí v rodině a širokém okolí. A kromě toho, že přijímáte dary a gratulace, chce každý vašeho potomka vidět. V dnešní době sociálních sítí naštěstí můžete odrazit nájezdy návštěvníků zveřejněním statusu s fotkami a popisem, ale rodině prostě v návštěvě nezabráníte. A tak musíte vypucovat bydliště, dítě a sebe a očekávat alespoň s drobným občerstvením nájezd příbuzenstva, které začne rozvíjet debaty o tom, že robátko je podobné na maminku, ale vlastně na tatínka. A jejda, tady tu pihu měla i teta z desátého kolena a tady tu vrásku, no to je celý dědeček... Samozřejmě se to neobejde bez popíjení kapky alkoholu, a když tato návštěva odejde, padne dítě i vy do kómatu a očekáváte pomoc nejlépe z oddělení ARO. (Pro neznalce anesteziologicko-resuscitačního oddělení.) Dát něco k dobrému musíte i kamarádům a známým a tak jste na vlně několik dnů. Je to opravdu „jedna báseň“.

Možná si teď říkáte, že jsem ve svém vyprávění zapomněl na svou ženu. Ale ne, to nejlepší jsem si nechal nakonec. Moc jí děkuji za to, jaká je a že přinesla ten nejkrásnější dar, dar života. MILUJI TĚ, LÁSKO.

 

IR