Mám kamarádku, která mi nedávno řekla: „Tak ti nevím, člověče. Já myslím, že už mi chybí se jen postavit s roztaženýma rukama do křižovatky a čekat až mne srazí autobus…“ Upozorňuji, že ona kamarádka umí být velmi ironická, ale když mi povyprávěla, že: „Dcera začala nosit trojky, čtverky, kape mi bojler, potřebovala bych napojit sporák, ale nerozumím tomu, jo a starej (současný přítel, je rozvedená) se ožral před svým zaměstnavatelem, no a taky přišly nový zálohy na energie, těch peněz taky není nazbyt a do toho byly ty Vánoce“, tak jsem se říkal, že to někdy na někoho umí spadnout, až to hezké není.

Přiznejme si otevřeně, doba nahrává tomu, že takové řeči může vést i větší počet obyvatel, protože ten rok 2022 se zase až tak moc nepovedl. Když už jsme si řekli, že se nadechneme po covidu a užijeme si život bez nesmyslných omezení, zákazů, testování a nevím čeho všeho, tak se na východ od nás někdo zbláznil a máme tady zase krizi jinou. Bohužel se na ní přiživuje spolek parazitů. Výsledkem je všeobecné zdražování, upadání části obyvatel do existenční bídy, ano máme tady už i sebevraždy, protože někdo neví, jak dál.

Nálada ve společnosti se opět blíží k bodu mrazu. Podívejme se na život matek samoživitelek, seniorů, sociálně slabých, sledujeme o nich reportáže v televizi, která si už dokonce v některých případech nedovolí lhát a překrucovat jasná fakta. Obzvláště v čase Vánoc bylo smutné něco takového vidět, když si vezmeme, že senioři celý život pro tento stát tvrdě pracovali a samoživitelky i rodiny vychovávají pro tuto zemi budoucnost, tedy své děti. Jak se jim stát odvděčuje, vidíme dnes a denně. Opravdu nikomu nepomůže vysílání signálů a jiné kraviny, které plynou z úst, však víme kterých spoluobčanů.... A já říkám s klasikem: „Je to bída.“

Rok 2023, tedy nový rok, zatím také k optimismu moc nemíří. Ale je třeba věřit, že se to ve světě zlomí k lepšímu, že začne mezi „věrchuškou“, tedy vládnoucími elitami, vítězit zdravý rozum a posuneme se někam k lepšímu. V této chvíli chci říct, že bychom si měli vážit toho, v jakém městě žijeme. Prostějov je ostrůvkem, kde se většina slušných občanů v čele s radnicí snaží město posouvat kupředu. Rekonstruuje se, staví se, myslí se hlavou, pro lidi se prostě něco dělá. A kdo tvrdí, že ne, tak regulérně lže! Ale nechci se dnes těmito stvořeními zabývat, chci zůstat alespoň na chvíli optimistou. Věřím, že se naše město bude i nadále posouvat vpřed. Koneckonců ocenění, která nám přistávají na stůl ze strany různých institucí, také o něčem svědčí.

Ano, i Prostějov se musí popasovat třeba s energetickou krizí, kterou ovšem jeho občané nezpůsobili. Tak se prostě šetří. A to, že se například daří uspořádat ohňostroj, je výsledkem toho, že si právě občané zaslouží kapku té zábavy, to samé platí pro kluziště a stánky. Máme schválený rozpočet, a jak bylo řečeno i na zastupitelstvu, je třeba ocenit mravenčí práci všech, kteří ho připravovali. Nápadů, jak utratit peníze, to má každý přehršel, ovšem nejdříve je třeba peníze získat a udržet je na mandatorní výdaje a věci potřebné, což je mravenčí práce na všech úrovních, koneckonců i tvorba rodinného rozpočtu obzvláště dnes není jednoduchá.

A tak si važme toho, co tady máme a snažme se věřit tomu, že i globálně bude líp, že se ve světě přestane dávat prostor bláznům a lidstvo se vrátí k normálu a krize budou zažehnány. Přeji všem úspěšný rok 2023 a opět si dovoluji citovat pana Wericha, což dělám každoročně na tomto místě: „Na shledanou v lepších časech“.