Vypadá to možná zcela neuvěřitelně, ale máme zase šanci zažít klasickou plesovou sezónu, kdy nás nikdo nebude omezovat, kontrolovat, náhubkovat a otravovat podobnými nesmysly. A tak budeme třeba pozorovat hudebníky, kteří nám na tom kterém plese bubou hrát.

Přiznejme si, že ti jsou takřka tou nejdůležitější a prakticky neodmyslitelnou součástí plesu, leč nejen ples je živí. Tudíž se nabízejí dvě možnosti. Buď se jedná o čiré amatéry, kteří se hudbou jen baví, případně jde o profesionály, kteří pak kromě plesů hrají i při akcích měst a obcí, na narozeninách, svatbách, ale i pohřbech. Obě skupiny při své produkci zažívají takřka neuvěřitelné příběhy, a když se rozpovídají, člověk si nestačí zapisovat do paměti, protože se mezitím musí ještě snažit, aby nespadl smíchy. A tak se dnes o pár příběhů podělím i s vámi, ovšem s tím, že nikdo nebude jmenován.

Pan Shakespeare by se možná zaradoval, že jeho příběh o Montecích a Kapuletech se dočkal i reálné podoby, a to přímo na svatbě. Svatební hostina probíhala pochopitelně za doprovodu kapely, leč hudebníci si všimli, že nikdo nejí, nikdo nepije, nikdo skoro nemluví, nikdo se nesměje, především pak nikdo na jejich hudbu netancuje. Jediným tancem bylo sólo ženicha a nevěsty. První myšlenka hudebníků byla taková, že tedy hrají tentokrát asi špatně, protože do jejich hudby se od stolů málem ozývalo skřípění zubů. Zkoušeli proto všechny možné žánry od dechovky po rokenrol a po každé sadě vyvrávorali ven na cigaretku a nechápavě po sobě zírali, co se to dnes proboha děje. Toto martýrium trvalo více jak dvě hodiny a jejich nálada byla pod bodem mrazu, přestože bylo parné léto. Až po dvou hodinách přišel k hudebníkům ženich a suše konstatoval asi tolik. Oni dva se mají s novomanželkou rádi, milují se, bohužel jsou ovšem z obou rodin jediní. Jinak se obě rodiny bytostně nesnáší a jen zbytek lidské slušnosti způsobuje, že na této svatbě sedí a nedochází k incidentům, které by mohly skončit minimálně u přestupkové komise, tudíž pánové asi chápou, že je další produkce zbytečná. Po těchto slovech si hudebníci uvědomili, že je jejich smluvený výdělek zřejmě v prachu, leč ženich se ukázal jako gentleman a vyplatil vše, co bylo domluveno. Zda je pár spolu dodnes, nevíme...

Že láska a vášeň kvetou i přímo na svatební hostině, o tom nás přesvědčí další vyprávění. Tentokrát vše klapalo, všichni zpívali, tancovali, jedli, pili, hodovali, svatba jako z partesu a tak si kapelník, jak byl v zápřahu, ani nepovšiml, že mu zmizel kytarista. S hrůzou na to přišel, až když mělo dojít na kytarová sóla. Zase nic, bylo ticho. Se zbytkem kapely pak skoro hodinu markýroval kytarové části všech písní. Po hodině kytarista dovrávoral, zapojil se, ovšem při první možné pauze byl vytažen ven a podroben křížovému výslechu. První myšlenka byla, že někde nasával a pokuřoval, zatímco ostatní se potili na pódiu, leč jeho vysvětlení všechny velmi šokovalo. Při produkci, když byl skoro za oponou, po něm vyjela ruka, zatáhla ho do zákulisí, kytara letěla vlevo, vzápětí jeho oděv vpravo a pak se hodinu děly neuvěřitelné orgie, kdy dáma předváděla neuvěřitelné kousky. Sumasumárum svatba, dobrá hudba a zřejmě i image kytaristy tak rozdivočely jednu ze svatebčanek, že to na ni prostě přišlo. Neovládla se a dala průchod své vášni. Kytarista byl ušetřen pokuty, protože toto byl příběh za všechny prachy.

Pohřby tak veselé nejsou, i když… Stalo se, že při vyplácení kapele dotyčná sáhla do kabelky, vzala obálku a v ní nic nebylo. Tak i to stojí za zveřejnění. Nakonec i v tomto případě se tomu společně obě strany zasmály.

Takový je tedy život hudebníků, měl bych toho i na seriál, tak třeba někdy příště.