Vím, že tohle toužebné zvolání je za současné situace v ČR i v celém světě jen zbožným přáním, které se minimálně během nejbližších týdnů či měsíců bohužel nenaplní. Přesto se vnitřního přesvědčení o nutnosti co nejrychlejšího návratu k celkové normalitě života včetně sportu nedokážu ani nechci zbavit.
Vzhledem ke svým vyhraněnějším názorům na plošná opatření proti covidu-19, jimiž se dlouhodobě netajím, jsem měl poslední dobou několik debatních konfliktů se zastánci razantních hygienických omezení. Vždy jsem se snažil vysvětlit, že tak jako já neberu názory jim, nemá nikdo právo zakazovat názory moje. Už (snad) nežijeme v totalitě.
Ovšem kdo pobral něco inteligence, není poslušná ovce a postaví vedle sebe kontrast přetrvávajícího zákazu zdravého sportování i pohybu (s výjimkou profesionálů) a trvale narvané hypermarkety (plné hlavně seniorů, tedy členů rizikové skupiny), nemůže prostě s řešením celé covidové problematiky jen tak bezvýhradně souhlasit.
Proto bych chtěl věřit, že se v nějaké rozumně blízké době dočkáme návratu k běžné existenci. Se zkušenostmi z uplynulých deseti měsíců však už nevěřím...
