Ve světě módy se pravidelně za iks let více či méně zkracují dámské sukně, což mužská populace náramně kvituje. To v českém hokejovém prostředí se zase opakovaně – zpravidla začátkem ledna po nevydařeném šampionátu juniorů do dvaceti let – vracelo obligátní téma nutnosti početně zúžit tuzemské soutěže, především mládežnické.
Zajímavé je, jak neskutečně dlouho trvala svazovým vedením i jednotlivými kluby udržovaná situace, kdy se množství účastníků juniorské a dorostenecké extraligy a poslední dobou též mužské Chance ligy nejenže nesnižoval, ale naopak zvyšoval. Až pod tíhou koronavirových okolností a vyhovění veškerým „kamarádským“ požadavkům narostly pelotony zmíněných soutěží do extrémních cifer.
Mít v ČR za prokazatelně klesající konkurenceschopnosti osmnáct prvoligových mužstev, mezi juniory dvacet a v dorostech dokonce třicet (!) extraligových celků, to už hraničilo s dobrovolným střílením do vlastní nohy sportovní nekvality. Naštěstí to teď i díky vzrušeným debatám v médiích vypadá, že se konečně hnou zamrzlé ledy a týmová přebujelost vedoucí k trvalému rozmělňování herní úrovně přece jen bude odstraněna.
Jen škoda, že až od sezóny 2022/23, neboť dřív to covidové restrikce držící (nejen) hokejové naděje v dlouhém šachmatu nedovolí. Ideální by bylo počty osekat na 14, 14 a 24 okamžitě, tedy od příštího ročníku. Což však proklamovaná sportovní cesta sestupů v reálu tak rychle neumožní. Na návrat do normálu si tedy musíme ještě půldruhého roku počkat, ovšem podstatné je, že klíčová změna konečně nastane. Pokud ji nějací vykukové znovu vychytrale nezhatí. K tomu ale snad už nedojde...
