Přiznám se, že jsem asi jako většina normálních lidí a zároveň příznivců českého hokeje loni uvítal vynucený konec Tomáše Krále na místě šéfa národního svazu tohoto ledového sportu. Stejně jako nástup někdejšího trenéra Aloise Hadamczika po vítězných volbách na jeho post.
Bohužel čas postupně ukazuje, že se nejoblíbenější týmové odvětví v ČR dostalo touto změnou takzvaně z bláta do louže. Zatímco někdejší spolupracovník StB Král si z prezidentování udělal spíše vlastní výhodný byznys, lišák Hadamczik se pomalu vyprofiloval jako solidní intrikán.
Ukázkovým příkladem byla jeho předvolební rétorika, že mládežnické soutěže musí projít výrazným zeštíhlením počtu týmů, aby se zvedla jejich kvalita. Načež se už coby muž číslo jedna zasadil o to, že konečně zredukovaná extraliga juniorů rázem nabrala dva mančafty zpět.
No a to, co se nyní děje ohledně (ne)pokračování Kariho Jalonena na pozici hlavního kouče tuzemské reprezentace, je dalším důkazem prosazování vlastních představ bez ohledu na cokoliv. Obyčejné slušné chování a férové jednání přitom dostávají těžce na frak.
