Jen těžko jste v hokejových kuloárech hledali kloudného slova na minulé vedení českého hokeje. Že by se ale karta obrátila a po změně přišla kdovíjaká výhra, se ale říct nedá už vůbec. A nejde jen o trenéra národního týmu, kde v případě neúcty ke kouči Jalonenovi to zavání až světovou ostudou. Tohle se bude jen těžko napravovat.
Začněme asi pěkně postupně. Zaprvé juniorské rozšíření soutěže. Dlouhé roky se tu neustále dokola hovoří o tom, jak mládež u nás nefunguje a chybí zde konkurenční prostředí. Co tomu může pomoci? Postupné snižování mužstev v nejvyšších soutěžích, které zajistí, že je budou hrát jen ti nejlepší. Realita? Navýšení ze čtrnácti na šestnáct. Toto není rozhodnutí sportovní, ale „kamarádkšeft“. S prominutím hnus.
Další věcí je zrušení síně slávy na pražské Harfě. Pokud tato plocha stála ročně neúnosnou mez, je to akceptovatelné, ale nepochopitelné je, jak byl tento krok prezentován. On totiž vlastně ani prezentován nebyl, dokud v médiích nezaznělo, jak si slavní hráči odváží své věci. Jde skutečně o šetření nebo o zrušení toho, co vymyslelo předchozí vedení?
Poslední kapka je řešení situace s koučem Jalonenem. Po letech bídy přivezete z mistroství medaili a po neúspěchu, který bez řady opor a zranění dvou klíčových centrů je pochopitelný, přijde šaškárna, která se táhne už měsíc. A úkol s vypracováním analýzy k domácímu mistroství. To je jako po prezidentu svazu chtít nyní výroční zprávu za rok 2024. Absurdní a nechutné chování. Ještě smutnější s faktem, že ve výkonném výboru najdeme i bývalé skvělé hráče. Až by jim člověk pomalu přál, aby se k nim fanoušci při domácím mistroství otočili zády, jinak budou stále nedotknutelní.
