Asi se to dalo čekat, ale i tak je to obrovské zklamání. Více jak polovina obyvatel ČR v současné době „nesouhlasí s podporou Ukrajiny“. Nejhorší je, že tito lidé svým postojem dávají fakticky najevo, že je jim jedno, zda Rusko Ukrajinu obsadí a zničí. Ukrajinu stále podporují zejména vysokoškoláci, naopak lidé se základním vzděláním jsou spíše proti. Jisté je, že klesající podpora Ukrajincům, jejichž vlast byla brutálním způsobem napadena sousedním agresorem, může přece jen překvapit. Vždyť právě náš národ by ve své paměti měl stále mít „Mnichovskou zradu“ z roku 1938 či okupaci vojsky Varšavské smlouvy z roku 1968.

Centrum pro výzkum veřejného mínění ve středu zveřejnilo průzkum, ze kterého vyplývá, že více než polovina dotázaných nesouhlasí s kroky české vlády ohledně podpory Ukrajiny a myslí si, že je podpora příliš velká. U občanů národa s naší historií je to téměř šokující zjištění. Pomiňme nyní fakt, že „nesouhlasit s kroky vlády“, je u nás něco jako národní sport. Pozoruhodné je, že při něm ani tak moc nezáleží na tom, kdo je právě u moci. V tomto populárním klání se Češi trumfují v tom, kdo bude s vládou nesouhlasit jako první a kdo následně projeví svůj nesouhlas co možná nejhlasitěji. Nelze se ani moc divit. Pokud totiž nesouhlasíte příliš pozdě, nebo potichu, pak vám hrozí, že si vašeho postoje v tom všeobecném nesouhlasu nikdo ani nevšimne.

Nepochybné přitom je, že sami Ukrajinci si zaslouží nejen naši podporu, ale i obdiv. Jejich vojáci nehájí pouze svoji napadenou vlast, ale ve finále naši svobodu, demokracii a způsob života. Už nyní za obranu Ukrajiny a celé Evropy před rozpínavým ruským impériem zaplatili strašlivou cenu. Přitom na svoji podporu nežádají život obyvatel zemí NATO, ale pouze zbraně, materiál, případně humanitární pomoc. Samozřejmě že Ukrajina před válkou rozhodně nebyla vzorem všech ctností a měla svých vlastních starostí až nad hlavu. Ostatně to samé by se dalo do jisté míry říct i o České republice. Nicméně Rusko Ukrajinu rozhodně nenapadlo, aby ji zbavilo korupce, nebo aby osvobodilo ukrajinský lid od nadvlády oligarchů. Putin při vší své prolhanosti ve své rétorice nikdy ani nepředstíral, že chce na Ukrajině nastolit demokracii a dodržování lidských práv. Ostatně při charakteru jeho dlouhodobé vlády v Rusku by to byl opravdu mrazivý vtip. Putinova slova na začátku války zněla jednoznačně: „Jdeme na pomoc dvěma právě vzniklým republikám a nikdo se nám do toho nesmí plést, jinak s ním zatočíme!“

Teprve uplynulý rok ukázal, že ruská armáda plná špatně vyzbrojených i motivovaných vojáků je naštěstí v horším stavu, než celý svět předpokládal. Pokud by tomu nebylo a ruští vojáci, zejména pak jejich velitelé se neukázali pouze jako nebezpeční zloději a diletanti, kteří se zmůžou jen na bestiální ničení ukrajinských měst a zabíjení civilistů, aniž by dosáhli větších územních zisků, pak by agresivnímu ruskému diktátorovi nepochybně stouplo sebevědomí a bylo by více než pravděpodobné, že bychom ruský teror mohli zažít i na vlastní kůži!

Podporu Ukrajiny tak nelze vnímat pouze jako solidaritu s napadeným národem. Svým způsobem je to investice do budoucna, protože Ukrajinci nepochybně bojují i za nás. Je přitom smutné, že my sami o sobě mluvíme jako o lvech a statečném národu, ale Češi sami hned dvakrát sami kapitulovali, a to jak před německou, tak posléze i před „spojeneckou“ převahou řízenou z Kremlu. A ruku na srdce – kolik z nás by šlo za svoji zemi položit život dnes? Pokud si pak někdo náhodou myslí, že za jeho problémy může státní podpora Ukrajině, pak je stoprocentně jisté, že stejné potíže by měl i v případě, pokud by žádná válka nikdy nebyla.