Ne, nebojte, nezbláznil jsem se, ale je to právě dvacet pět let, co se přestal oficiálně v lodní dopravě používat signál SOS, který má v Morseově abecedě signál tři tečky tři čárky tři tečky. Jak již řečeno, signál SOS je od svého vzniku spjat s Morseovou abecedou. Kombinace těchto tří písmen byla zvolena pro svůj jednoduchý zápis: tři tečky, tři čárky, tři tečky (· · · − − − · · ·).

Taková sestava se snadno pamatovala a příjemce ani nemusel být příliš znalý morseovky, přesto ihned poznal význam signálu. Oficiálně se začalo volání SOS používat v roce 1908, kdy nahradilo do té doby několik používaných signálů – například SSS, DDD nebo CQD. K prvnímu praktickému využití signálu došlo v roce 1909, tedy před 115 lety. Signál SOS vyslala britská loď mířící na Azory. V červnu 1909 byla loď Slavonia britské společnosti Cunard na cestě z New Yorku do Terstu s mezipřistáním na Gibraltaru. Na přání cestujících v první třídě zamířil kapitán Arthur George Dunning na Azory. Loď se ale v husté mlze odchýlila od kursu a v noci z 9. na 10. června najela na útes Ilhéu da Baixa Rasa u ostrova Flores. Ve srovnání s o tři roky pozdější zkázou Titanicu sice nešlo o nijak tragickou událost, nicméně byl to historický přelom: Radista totiž krátce po nehodě poprvé v dějinách mezinárodní námořní plavby vyslal do světa signál SOS. Signál SOS zachytila dvě německá plavidla, která byla poblíž, a přispěchala na pomoc. Lodě Batavia a Prinzess Irene odvezly cestující do Neapole, zatímco posádka musela vyčkat do konce měsíce, kdy ji britský parník Lusitania včetně nákladu kávy a mědi odvezl do Anglie. Pozdější pokusy vyprostit Slavonii selhaly, loď se později během bouře rozlomila a potopila. Lusitanii pak poslala za války v roce 1915 ke dnu německá ponorka. V éteru byl ale i po zavedení jednotného nouzového signálu zmatek, protože stále docházelo k vysílání oficiálně zrušených signálů. Když se 15. dubna 1912 začal potápět Titanic, jeho posádka vyslala nejprve signál CQD, SOS zaznělo až o něco později. Možná i tragédie Titanicu ukončila zmatek v používání různých signálů a SOS se stal mezinárodně uznávaným a právoplatně používaným kódem pro krizové situace. K dalšímu pokroku došlo až v roce 1927. Tehdy byla sjednocena frekvence pro vysílání tohoto signálu. Jenže v té době již začínalo telegrafické vysílání vytlačovat klasické rádio a na významu nabýval hlasový signál Mayday, který se stal oficiálním výrazem pro nouzové situace. Během druhé světové války se ještě signál SOS používal v několika mutacích, jako třeba SSS. Do konce roku 1998 pak Morseovu abecedu používali už pouze zaoceánské lodě.

Signál SOS není mrtvý ani dnes. Naopak znovu ožívá a jak se zdá, tato zkratka hned tak ze života nezmizí. Přestože se nejedná o oficiální zkratku, záchranáři na mořských pobřežích čas od času tento signál zaregistrují a samozřejmě na něj reagují. V posledních letech se intenzita těchto volání dokonce znovu zvyšuje. Jedná se zejména o signály malých lodí nebo soukromých plavidel, jež se ocitnou v nesnázích. Uplatnění stále nachází i Morseova abeceda, kterou využívají radioamatéři nebo vojáci. Se zkratkou SOS se ale můžeme setkat i na současných moderních přístrojích. SOS tlačítko má řada mobilních telefonů určených pro seniory a podobným systémem jsou vybaveny také nejnovější moderní automobily. Jedná se o systém eCall, který v případě nouze automaticky zavolá tísňovou linku 112 anebo jej může využít i posádka stisknutím takzvaného SOS tlačítka. SOS telefony jsou také u většiny evropských dálnic.

Signál SOS se stal notoricky známou zkratkou a ani jeho oficiální zrušení před dvaceti pěti lety nevedlo k jeho zapomnění. Moderní metody komunikace vládnou současnému světu, ale zkratka SOS je stále synonymem pro všechny tyto způsoby nouzových volání a signálů.