Začnu dnes zcela netradičně textem písně, kterou kdysi nazpíval již zesnulý Karel Černoch. Z toho snad pochopíte, o kom chci dnes mluvit. Tak teď ten text: Dříve, než nám klesnou víčka těsně před spaním, uvidíme Večerníčka, jak se uklání, pokud vám není moc, dobrý večer, dobrou noc, zamává čepičkou, z kouzelných hromádek hází lístky pohádek maličkou ručičkou.
Nežli Brouček složí krovky, aniž řekl, smím? Z televizní obrazovky krokem Rumcajzím loupežník vykročí, s každým pánem zatočí, Manku má copatou, zahvízdá, zapíská, vždycky najde Cipíska, bradu má vousatou. Červená se mochomůrka, letí motýlek, v trávě sedí Vochomůrka, vedle Křemílek, zkoumají pravidla, jak se vaří povidla, vařečkou míchají, kdopak dřív uteče, než jim hrnec přeteče, to se nás neptají. Méďa Béďa honí v lese vlka zloděje, míček Flíček rozbil okno, nic se neděje, opičák Hup a Hop, řídí loď a barví strop, najedou na útes, všechno zná, všechno ví, všechno zdárně vyřeší chytrý pes Maxipes. Mámo, pojď se taky dívat s námi, táto, pojď se taky smát, dokud krásná paní neoznámí: Tak a teď už děti spát!
Ano, je to tak, pořad Večerníček letos slaví už šedesát let. Přiznejme si, že jsme se na něj dívali všichni, a to bez rozdílu pohlaví, náboženského vyznání a politické příslušnosti. Inspirace přišla z rozhlasu, kde již nějakou chvilku (přesněji od roku 1961) fungoval jako uspávadlo skřítek HAJAJA, kterého skvěle nemluvil Vlastimil Brodský. Na znělce a HAJAJOVI jsem bez vytáček jako malý ujížděl taky a vzpomínám, že nejraději jsem k tomu konzumoval rohlík s máslem, jahodový jogurt ve skle a kakao.
Televize potřebovala něco podobného, a tak se zaměřila na vytvoření znělky, až vznikla ona známá postavička. Duchovním otcem myšlenky Večerníčku a jeho prvním dramaturgem byl Milan Nápravník (†86), známý surrealista, výtvarník, básník a prozaik, výtvarníkem byl Radek Pilař (†61) a režisérem Václav Bedřich (†90), který svěřil animaci Antonínu Burešovi, mimochodem dědečkovi herce Marka Vašuta (63). Hudbu zkomponoval Ladislav Simon (†82). Pozorný divák s trochou hudebního talentu možná odhalí, že závěr obsahuje úvodní část obrazu úvodní znělky puštěné pozpátku. A kdo propůjčil Večerníčkovi svůj hlas? Od počátku bylo jasné, že to musí být hlas dětský. „Byly tehdy prázdniny, dětští herci, které měla televize v evidenci, byli rozptýleni po kraji a já jsem (spolu s pár dalšími) byl relativně blízko, s babičkou a dědečkem na Kárově asi 20 kilometrů od centra Prahy. Takže pro mě poslali auto, odvezli mě do studia a vrátili nepoškozeného zpět,“ vzpomínal po letech Michal Citavý, jemuž bylo v době natáčení znělky pět let. Těžko mohl on i kdokoli jiný tušit, že jeho hlas bude u televizní obrazovky slýchávat i jeho vnučka.
Přidejme pár zajímavostí. Do roku 1967 se vysílal Večerníček pouze v neděli, do roku 1969 třikrát týdně, od roku 1973 se na něj děti mohou těšit denně. V roce 2007 si Radě České televize na znělku stěžoval divák V. Sedloň, podle něhož znělka porušuje zásady ekologické výchovy, vybízí k porušování silničního zákona, navádí k hazardu se zdravím a ignoruje bezpečnostní pravidla platná v celé Evropské unii. První barevný Večerníček mohli diváci sledovat v roce 1973. V roce 2012 se stěhoval z prvního programu České televize na dvojku a od července 2021 je vysílán na Déčku. Na chvilku mu vznikl konkurent na stanici TV Barrandov v podobě Animáčka a od roku 1999 má i svou planetku, a to planetku 33377, kterou objevil ondřejovský astronom Petr Pravec.
Pokud mám hodnotit celý fenomén Večerníčku, pak je to jakýsi středobod, který provázel mnoho generací dětí a svým způsobem patřil k dennímu rituálu a režimu rodin, který má mít každé dítě i dnes. Bohužel dnešek je ve znamení tabletů s internetem a pohádkami, mnoha dětských kanálů s nejrůznějším zaměřením, samozvaných zpěváků pro děti… A tak se trochu obávám, že Večerníček již ztrácí své místo na výsluní, což je škoda, protože s ním odchází takový ten normální svět tradic.