Soužití s malým človíčkem je z hlediska rodičovského velmi zajímavým námětem k analýze a z hlediska novinářského taktéž, obzvláště pokud dáváte během plesové sezóny dítě na hlídání přes noc. Zcela náhodně se mi dostaly do ruky pokyny, které vypracovala jedna dáma pro svou matku, jež se tak mohla zcela zodpovědně zhostit role noční hlídačky. Musím říct, že jsem se dobře pobavil. Dávám to k lepšímu i širokému čtenářstvu. Dokument se jmenuje Pokyny k soužití – denní režim. Dále vše ponechám v původním znění originálu.
8:00 PROBUZENÍ. Obvykle následuje řev doplněný příkazem „BLIK“, jenž pečující osobu nabádá k okamžitému roztažení závěsů, případně žaluzií. Někdy bývá příkaz „BLIK“ záhy doplněn příkazem „PAPAT“, jenž nemá s ukojením hladu společného zhola nic. Objekt se pouze snaží přemístit z odpočinkové zóny, aby se dostal mimo riziko opětovného usnutí. Dále pak odmítá jakoukoli formu potravy, ale přijme čaj slazený medem. K samotné potravě je třeba přistupovat nanejvýš opatrně. Snadno se vyplaší, lehce vzplane. Při překročení určité hranice nadále odmítá potravu úplně. Při servírování stravy je vizuální stránka pokrmu nesmírně důležitá. Je třeba dbát, aby pokrm neobsahoval zelenou barvu, a je třeba jej rozdělit na různé velikosti dílců (objekt si sám volí, jakou velikost bude toho dne preferovat), přičemž každý musí mít pravidelný geometrický tvar. Jakákoliv změna může vyvolat emocionální kolaps. Při snídani je povoleno sledovat televizní programy, kdy volíme ty, které nejsou příliš infantilní. Dále je třeba usměrňovat vylučovací procesy. V této fázi se komunikace někdy stává obtížnou. Objekt je třeba svléct od pasu dolů a přichystat nočník. Objekt sám pozná, kdy je vhodná chvíle k usednutí. Pakliže ještě nenastala, upozorňuje frází „EŤE NEE“. Dříve nebo později se do nočníku vymočí. Nyní je třeba, aby všichni zúčastnění předstírali příval čiré radosti, pochodovali po místnosti a jednohlasně skandovali „MÁME LULU“. Průvod se pak stočí směrem k nejbližšímu klozetu, kde se s močí všichni rituálně loučíme. Lze doplnit pokřikem „HURÁ“ přičemž vzpínáme ruce směrem nahoru. Po těchto obvyklých rutinách následuje volná zábava. 12:30 – 13:30 OBĚD. Objekt přirozeně nespolupracuje. Je třeba zapojit veškerou trpělivost, vynalézavost a kreativitu. V tomto čase nelze uplatnit jakýkoliv precedent, jenž by zaručil úspěch operace. 14:00 SPÁNKOVÁ KRIZE. Nespolupráce se zde mění ve zvukový projev nesouhlasu asi kolem 85 dB. Je potřeba potemnit místnost. Objekt lze chlácholit pohádkami. Vysoké riziko příkazu „TULI TULI“. Přes zdánlivě nevinné sousloví se zde jedná o nejhorší hlasový povel vůbec. Žádná nám známá poloha objetí, způsob hlazení atd. nevede k jeho uspokojení, ale má naprosto opačný efekt. Příkaz nelze splnit a emoční propad graduje…
15:00 – 15:30 PROBUZENÍ viz první kapitola. Volná zábava č. 2, občasné krmení, doplnění tekutin, přebalování, močení dle potřeby. 22:00 NOČNÍ SPÁNKOVÁ KRIZE. Podobný průběh jako denní spánková krize. Třeba setrvat. Spící objekt možno přemístit. K tomu dotyčná doplnila „Slovník užitečných pojmů“: BLIK – objekt požaduje světlo, PÍT, PITÍ – doplnění tekutin, NIC – vždy značí zápor. Užití má ve větě stejný význam jako v němčině nicht. Zpravidla se staví před sloveso, ZAVŽIT – má dva významy – otevřít/zavřít, TULI TULI – viz vysvětlení výše. Může být užito i během dne. Má katastrofální dopady v jakékoli denní době.
Pokud máte pocit, že jste četli manuál na řízení Boeingu 747, tak vězte, že oproti výchově dítěte je řízení letadla procházka růžovou zahradou. Pokud jste se v tom manuálu našli, což samozřejmě platí hlavně o ženách, tak byste asi dokázali sepsat podobný manuál pro své dítě. A věřte, že se to možná vyplatí. Já osobně si představuji, jak si po letech rodič s již dospělým dítětem, v ideálním případě puberťákem, sedne a vypráví mu příběhy z jejich vztahu v jeho mládí a puberťák sveřepě trvá na tom, že se přece tohle nemohlo stát a dít. A jaká je nejlepší odpověď? Počkej, až si pořídíš vlastní.