Ubytovna v Olomoucké ulici, areál bývalé STS v Kostelecké ulici a mnohá další. To jsou místa, jež se i díky podnětům ze strany čtenářů aktuálně dostala do zorného pole Večerníku.
Proč? Jsou totiž přímo ukázkovým příkladem obchodu s chudobou. Ten se očividně stal dobrým a výnosným byznysem zneužívajícím sociální dávky. Změnit to měl zákon z roku 2015, který ubytovnám nastavil alespoň základní hygienické standardy. Jak to dopadlo v praxi, se může každý přesvědčit při návštěvě výše zmíněných zařízení. Změna je snad pouze v tom, že oficiálně se v některých případech už nejedná o ubytovny, ale o byty, pro něž žádné omezení neplatí.
Někteří z odborníků v této souvislosti upozorňují na to, že je třeba řešit příčiny problémů, nejen jejich následky. Jenže jaké příčiny to ve skutečnosti jsou? Je to opravdu tolikrát zmiňovaná diskriminace? Či jsou to spíše štědré dávky rozdávané lidem, jimž se nejprve nechce chodit do školy a pak už vůbec ne do zaměstnání a jejichž jediným životním cílem je pořídit si dostatek potomků, kteří budou rovněž zcela závislí na podpoře státu?
Člověk nemusí být odborník, aby si na tuto otázku dokázal odpovědět sám. Ať už je to však jakkoliv, jisté je jedno: na případný příspěvek na bydlení by měli mít nárok pouze slušní lidé. Kdo dělá problémy a končí kvůli tomu opakovaně před správní komisí, či dokonce před soudem, neměl by dostávat nic. Musí se však potom připravit na to, že bude bydlet třeba ve stanu.
