Od ročníku 2020/2021, kdy skončili fotbalisté eskáčka na třetím místě, a to především díky bodům z venkovního hřiště, se jejich psychika na cizím hřišti podstatně proměnila.
Od tohoto ročníku byste v každém dalším dokázali spočítat na prstech jedné ruky to, kolikrát se povedlo si domů vzít nějaké body. Velmi často to také bývá s více než jednobrankovým rozdílem. Těžko soudit, zda na to samotní hráči už i tak trochu myslí a podvědomí si s nimi hraje. Náhoda už to ale není, a pokud se bude chtít klub posouvat v tabulce nahoru, tak musí začít bodovat i venku. I letos tyto body dost výrazně schází.
