Dnes je čtvrtek 1.5.2025, svátek slaví Svátek práce
„A co mi jako uděláte?“

„A co mi jako uděláte?“ S touto otázkou se obrací nezletilý sadista na policisty, kteří ho přišli zatknout za vraždu a pokus o znásilnění čtrnáctileté Míši. Jedná se o jednu z posledních replik zručně natočeného televizního seriálu Pustina. Právě tato věta vyslovená se vší drzostí a bezohledností posouvá vyznění celého jinak poněkud rozvleklého seriálu o stupínek výš. Dokonale totiž shrnuje bezradnost a nefunkčnost rodičů, škol i celého systému v přístupu k nezletilým „parchantům“, kteří ve svém jednání nehledí na nikoho a na nic.

Přesně tato věta se mi vybavila při čtení článku o žáku čtvrté třídy ze školy v Kostelci na Hané, o jehož případě Večerník podrobně informoval ve svém minulém vydání. Kluk ubližuje zvířatům, napadá děti a rozkládá každou snahu o normální fungování celé třídy.

Jisté je, že se nejedná o nic ojedinělého. Podobného narušeného darebáka najdete snad na každé škole, akorát v tomto případě už to dospělo tak daleko, že se bezmocní rodiče rozhodli na případ upozornit i média. Věc naštěstí zdaleka nevygradovala tak jako v seriálu Pustina, nicméně je pochopitelné, že sami rodiče se nemohou zbavit vtíravé otázky: kam až tohle dospěje?

Je přitom pochopitelné, že nechtějí jen přihlížet a doufat, že to nějak dopadne. Nepomůže jim přitom ani vědomí toho, že nezletilý chlapec za své jednání svým způsobem snad ani nemůže, že je zřejmě svého druhu obětí genetické zátěže, zanedbané výchovy či nejpravděpodobněji kombinací obojího. A že se možná v rámci svých sil pouze snaží vycházet s ostatními a být „normální“, akorát mu to vůbec nejde, protože si pod tím od počátku představuje něco úplně jiného než jeho spolužáci. 

Ač to může znít rezignovaně, rozuzlení opravdu nabídne až budoucnost. Pokud by se celá záležitost skutečně vyhrotila, pak se podobné děti nejprve léčí na psychiatrii, kde dostávají tlumící léky, následně jim může být nařízena ochranná výchova v „pasťáku“, jehož neutěšené prostředí výše zmiňovaný seriál Pustina rovněž poměrně věrně zachytil. Nic víc, nic míň.

Co se však stane, až chlapec dospěje, netuší zatím nikdo.