Máme po přijímacích zkouškách na střední školství organizovaných státem a opět testy z matematiky, ale i češtiny, vzbudily mezi některými kandidáty zděšení. K matematice se vyjadřovat moc nemohu, ale viděl jsem, že ze dvou listů byl v mnoha případech ten druhý, kde se mělo rýsovat, povětšinou prázdný. A pak se tady holt objevily slovní úlohy s dlouhým textem, který opět někdo nečetl s porozuměním. Zavnímal jsem v médiích nářky kandidátů, že úlohy byly seskládány jinak, než dotyční očekávali, že rovnice nebyly ty rovnice, co očekávali jiní, a ty slovní úlohy, no hrůza. V češtině? No opět klasika. Dlouhé texty, které prostě dnešní generace neumí dočíst a pak „nachytávky“ typu doplnit klasickou českou vazbu, že byl někde někdo „pečený vařený“, případně najít tvary slovesa jít, což by asi před nějakými deseti lety bylo pro jiné lahůdkou. Suma sumárum se v plné nahotě ukázalo, že místo rádoby reforem, například zavádění cizího jazyka od první třídy, by bylo dobré vrátit se ke kořenům a naučit děti hezky česky. U matematiky samozřejmě můžeme diskutovat o tom, zda je potřebná pro všechny typy škol, možná by stačila na gymnáziích a školách technického typu. Líbila se mi poznámka, nač vlastně máme víceletá gymnázia, ale dost nechápu, že podobné otázky začínají padat, až když je všechno v běhu, to samé můžeme říct o lyceích, která se tady zjevila skoro zničehonic. Jde také jen o takovou zbytečnůstku… Ale tak počkejme si do září.
Upřímně daleko více mě trápí stále nevyjasněná situace ohledně nepedagogických pracovníků ve školství. Můj názor je konzistentní, měli by být i nadále placeni školami a ne zřizovatelem, jelikož jsou součástí týmu. A dělit tým je opravdu nesmysl. Kdo to nechápe, neměl by do školství vůbec mluvit, natož v něm pracovat, padni, komu padni.
Ale pojďme jinam. V Uprkově ulici na stavbě nového parku a klidové zóny se našel kus prostějovské minulosti a já říkám, že je to super, protože zase se nám může podařit zasadit pár střípků do mozaiky dějin našeho města. Mě to každopádně vždy potěší, protože můžeme poznat, jak se tady žilo a co pěkného naši předkové postavili a pro budoucnost zanechali. Takže děkuji všem, kteří tyto střípky objevili a teď je zachovají pro budoucí generace jistě i v digitalizované podobě.
Což mi připomíná záslužnou činnost bývalého sportovce a galeristy Jindřicha Skácela, který na svých bleších trzích dává možnost, aby se setkali milovníci starých časů, jelikož každý sběratel je de facto milovník starých časů. A je jedno, je-li to filatelista, numismatik, sběratel zbraní, ale třeba i starých gramodesek a porcelánu. Je prostě dobře, že se takoví lidé mají kde scházet a vyměňovat si sbírkové předměty, ale i zkušenosti a také vzpomínky, to vše má svou sběratelskou hodnotu, ale samozřejmě i hodnotu historickou. Snad toto všechno v budoucnosti nezapadne a na činnost páně Skácelovu bude v dobrém vzpomínáno.
A na závěr pár slov k věcem, které když se stanou, člověka vždy šokují a je z nich upřímně zděšen. Mám na mysli smrt mladého člověka z důvodu nemoci. Většinu slušných lidí zasáhla smrt mladé zpěvačky a herečky Slováčkové, která prohrála nerovný boj s rakovinou. Ano, takových případů bývá hodně a nejsou jich plné noviny, ale možná zase smrt člověka známého nastartuje povědomí lidí o tom, aby se nechávali preventivně vyšetřit a zkusili tak rakovině předcházet. Někdy stačí podceněné znaménko, podceněná bulka na prsu a je zle. A tak se přimlouvám do veřejného prostoru, nepodceňujte zákeřného soupeře a choďte na preventivní prohlídky. V květnu budou probíhat Jarní dny zdraví v Národním domě a tam bude spousta preventivních vyšetření, přijďte v hojném počtu, je to pro vaše dobro. A ještě vzkaz jedné osobě, která přála slečně Slováčkové smrt: Vážený pane Novotný, starosto Řeporyjí, kterého si hýčká tamní ODS, jste nechutné prase!“
